Z hlediska získaných fotbalových vavřínů patří k nejúspěšnějším českým fotbalistům. Vladimír Šmicer je mimo jiné jedním ze čtyř Čechů, kteří se laskali s ušatým pohárem pro šampiona Ligy mistrů. U příležitosti vystavení slavné trofeje v Praze někdejší český reprezentant zavzpomínal na slavné finále z jara 2005 v Istanbulu, kde Liverpool otočil bitvu s AC Milán a slavil jedno z největších vítězství klubové historie. Šmicer dal v zápase jeden gól ve hře rozhodl i penaltový rozstřel. Byl to jeho největší zápas kariéry. Zastavil se i u aktuálních výkonů Slavie, která šturmuje za ligovým titulem.
Jaký jste měl tehdy v Istanbulu pocit, když vám trenér Benítez řekl, abyste se zvedl z lavičky?
„Byl jsem překvapený. Měl jsem za sebou těžkou sezonu, do února jsem byl zraněný s kolenem, moc jsem nehrál. Navíc jsem věděl, že z Liverpoolu odcházím. V posledním zápase před finále s Aston Villou jsem se ani nedostal mezi šestnáct nominovaných hráčů k zápasu. Říkal jsem si, že do Istanbulu nepojedu. Nakonec jsem ale odletěl. Věděl jsem, že nepůjdu od začátku, to bylo jasné. Když se zranil Harry Kewell a šel jsem se rozcvičovat, naopak to vypadalo, že bych si mohl zahrát, měl jsem strašnou radost. Den před finále jsem měl narozeniny, měl jsem takovou sváteční, veselou náladu.“
A jak vám bylo na hřišti?
„Tam jsem věděl, že nemám co ztratit, šlo o můj poslední zápas za Liverpool. Zároveň jsem cítil sportovní formu, v té době jsem dobře trénoval. Benítez mě stavěl málo, myslel jsem, že bych mohl hrát víc. Do dneška nepochopím, že mě postavil do finále, když jsem se předtím s Aston Villou ani nevešel mezi šestnáctku nominovaných. Ale to je jeho styl, asi se mu to v trenérské kariéře vyplácí, často s hráči rotuje. Podle mě patří mezi top 5 trenérů na světě, mám ho rád. Způsob, jakým vedl tréninky a připravoval tým na zápasy, se mi líbil.“
Nerozklepaly se vám nohy, když jste šel do zápasu?
„Bylo to tak nečekané, že ani ne. Když jsme prohrávali 0:3, tak už vůbec ne, věděli jsme, že je to v háji. Klepat nohy se mi začaly až v momentě, když mi Benítez řekl, že půjdu v rozstřelu jako čtvrtý na penaltu. Mohl jsem mu říct, že jít nechci. Ale bylo mi 32, měl jsem dost odehráno v reprezentaci. Říkal jsem si, že tam nepošlu nějakého devatenáctiletého kluka. Ale pak jsem si začal uvědomovat, ty jo, všichni na to budou koukat, když nedáš, každý si to zapamatuje. Říkal jsem si, že musím dát. Byl jsem strašně rád, že se mi to povedlo.“
Věděl jste, kam penaltu kopnete?
„Ano. Ráno před zápasem jsme se bavili s Milanem (
Barošem
), kam ji kopneme. U něj si ani nepamatuju, co říkal, věděl jsem, že ji stejně kopat nebude. (smích). Při zápase mi pak pomohl v rozhodování, řekl mi, abych to kopal tam, jak jsem původně chtěl a nic nevymýšlel. Přeci jen nebylo to jednoduché, cítil jsem tlak.“
Nakonec jste v pohodě proměnil…
„Už jsem si vybíral místo, kam poběžím slavit, mohla to být vítězná penalta celého zápasu, kdyby ji přede mnou za nás Riise proměnil. Tomu se to ale nepovedlo. Byl to můj poslední zápas za Liverpool, chtěl jsem, aby to bylo dokonalé. Ale nakonec to dopadlo takhle, že si to vychytal náš gólman Dudek.“
Triumf v Lize mistrů chybí
Pavlu Nedvědovi
. Povede se mu to s Juventusem v této sezoně?
„Patří k týmům, které pravidelně hrají Ligu mistrů, ale většinou se nedostávají tak daleko jako Barcelona nebo Real. Mají silný tým, snaží se ho pořád zlepšovat. Jejich snem je Ligu mistrů vyhrát, letos k tomu mají hodně blízko. Přesvědčivě vyřadili Barcelonu, celou sezonu hrají dobře. V italské lize nemají konkurenci, na Ligu mistrů se můžou víc soustředit. Ale Monaco je pro mě černý kůň soutěže, hrají neskutečně dobře, líbili se mi hlavně v zápasech proti Manchesteru City. S Dortmundem to bylo poznamenané tím, co se v Německu stalo před prvním zápasem (výbuch u autobusu domácího týmu), ale stejně dvakrát vyhráli. Juventus to rozhodně nebude mít jednoduché.“
Pojďme ke Slavii, kde jste také dlouho jako hráč nastupoval. Má aktuální tým na Ligu mistrů?
„Když Slavia hrála Ligu mistrů v roce 2007, také jsme nevěděli, jestli na ni máme, nebo ne, těžko se to odhaduje. Myslím, že současná Slavia jede trošku přes plán. V lize neprohrála 21 zápasů v řadě, to je výborné, ale pořád jí ještě pět zápasů do konce sezony chybí. Ta série je neskutečně dlouhá, ale budou mít ještě co dělat, aby ligu vyhráli.“
Jaká je tedy síla současné Slavie?
„Neumím to odhadnout, ale myslím, že tým ještě není připravený na to, aby suverénně vyhrál ligu a dostal se do Ligy mistrů. Tak silná Slavia ještě není, lidé z klubu to cítí podobně. Všichni si to užívají s pokorou, ale nikdo to nepřeceňuje. Tým je potřeba v létě doplnit, aby to byl dlouhodobější jev. Pořád je na čem pracovat a posilovat, mužstvo zdaleka není zralé na to, aby si hráči mohli říct, že jsou jednoznačně nejlepší v republice. Jsem rád, že kluci dohnali Plzeň. Před sezonou jsem si říkal, že rozdíl mezi Spartou, Plzní a Slavií je větší, než nakonec je. Myslel jsem si, že na ně mít nebudou, ale jsem rád, že jsem se spletl.“
Oslaví v Edenu letos titul?
„Je to otevřené, s Plzní mají šance padesát na padesát. Plzeň je pořád svým způsobem ještě trošku vepředu, má zkušenosti, vyhrála tituly. Favorité na titul jsou oni, ale doufám, že v tom se také nakonec spletu.“
