Je mu teprve jednatřicet a cítí se fit, mohl by si užívat nejlepší roky kariéry. Jenže Michal Smejkal v létě překvapil: „Dost. Od zítřka nečaruju.“ Vysoký obránce, jenž naposledy hrál v pražské Dukle a celkem v české nejvyšší soutěži oblékal dres pěti týmů, se po letech nechystal na novou sezonu. Místo toho začal naplno podnikat v oblasti životního stylu a osobnostního rozvoje.
Na první pokus telefon vyzvání naprázdno. Dřív jste mohli Michala Smejkala vyrušit maximálně před tréninkem nebo během regenerace, teď vám přijde textovka: „Jsem na jednání, ozvu se později.“ Už nenosí zpocený dres a nemá zelená kolena od trávy, začal mu život po životě. „Konečně jsem svobodný,“ usměje se Smejkal. Když s ním mluvíte déle, pochopíte, proč s fotbalem sekl tak brzy.
Jestliže mluvíte o svobodě, znamená to, že jste si dřív připadal jako otrok?
„Spíš jsem žil jiný život. S fotbalem máte svůj čas striktně narýsovaný, zato teď si můžu dělat, co chci. Něco podobného jsem zažil před pár lety: když jsem se hádal s Teplicemi, strávil jsem půl roku bez fotbalu. Povím vám, že je to příjemná změna.“
Upřímně, není v jednatřiceti trochu brzy na fotbalové sbohem?
„Jak se to vezme… Pro spoustu lidí to samozřejmě brzy je, často jsem slyšel: Vždyť máš ještě čas.“
Co vy na to?
„Tvrdím, že každý si žijeme svůj život a každý si ho řídíme sami. Neskončil jsem s fotbalem unáhleně, dost jsem o tom přemýšlel.“
Chtěl jste mít víc času na podnikání?
„To taky. Víte, moje tělo během kariéry hodně zkusilo, měl jsem pár zranění. A pak ten nekonečný stereotyp: tréninky, zápasy, soustředění… Na jaře jsem už byl rozhodnutý, že toho nechám. Podnikám tři roky a dostal jsem se do fáze, kdy to začíná mít výsledky.“
Inspiroval vás někdejší spoluhráč ze Slavie Marcel Gecov? Ten fotbalu nechal
ještě před třicítkou.
„Neřekl bych, že mě Marcel vyloženě inspiroval, každý jdeme svojí cestou. Ale v hlavě to má srovnané a ví, co dělá. Chápu ho – i já mám byznys ve své režii a užívám si to.“
| Michal Smejkal |
| Narozen: 21. února 1986 v Plzni (31 let) Výška/váha: 193 cm/88 kg Pozice: obránce Hráčská kariéra: Viktoria Plzeň (1993–2008), Chmel Blšany (hostování, 2007), Teplice (2008–2012), Mladá Boleslav (2012–2016), Slavia Praha (hostování, 2014), Okžetpes (hostování, 2015, Kazachstán), Dukla Praha (2016–2017) Ligová bilance: 165 zápasů/10 branek Největší úspěchy: 5 zápasů v reprezentaci do 21 let |
Gecov má architektonický ateliér, vy firmu Svět úspěšných. Co vás na podnikání baví?
„Rád se obklopuju zajímavými lidmi, které si sám vybírám. Taky cestuju a můžu si sám plánovat čas, což je pro mě hodně cenné. Svět úspěšných je postavený na magazínu a funguje i na webu, chceme lidi inspirovat a motivovat.“
K nalezení vlastní cesty?
„A k odvaze jít si za vlastními sny. Obojí je v životě důležité.“
Ještě k nedávné minulosti: nepřemlouvali vás na Dukle, abyste nekončil?
„Kluci chtěli, abych pokračoval. Měli jsme na Julisce skvělou partu, o to hůř se mi odcházelo. Kdybych byl nechtěný, byla by to jasná věc, ale takhle… Nechtěl jsem se vykašlat na mančaft, jenže fotbal mě vyčerpával. Po trénincích jsem byl vyždímaný a neměl náladu na něco jiného. Přestalo mě bavit pořád si lepit puchýře, potřeboval jsem změnu.“
Přepadla vás nostalgie, když jste končil, nebo to bylo bez emocí?
„Hlavou mi toho letí spousta. Pět zápasů za jednadvacítku, první ligový gól v ligové premiéře se Spartou… I když jsem skončil, fotbal mi pořád zůstává pod kůží. Tu hru mám rád.“
Když jste zmínil jednadvacítku, nemrzí vás, že jste to nedotáhl do reprezentačního áčka?
„Co by kdyby? Takhle bych mohl přemýšlet i o tom, proč jsem doma v Plzni o pár let minul zlatou éru. Prostě jsem na áčko nároďáku neměl, nechci se za nic schovávat. Často jsem si na to vzpomněl, jenže minulost zpátky nevrátíte. Stalo se to, co se mělo stát.“
Platí to i o zastávce v Kazachstánu, kde jste hrál předloni?
„Stoprocentně, došlo mi tam spoustu věcí. V Kazachstánu vlastně začalo moje fotbalové odcházení.“
Vážně?
„V Boleslavi jsem tenkrát dostal stopku, tak jsem šel za exotikou a penězi, ale o nich to nakonec nebylo. Poznal jsem nové lidi, naučil se rusky a hlavně jsem si uvědomil, jak žiju a kam směřuju. Měl jsem tam spoustu času na přemýšlení, žil jsem v režimu trénink a nic. Tahle štace mi hodně pomohla.“
Nebudete hrát někde aspoň na žízeň?
„Kontaktovalo mě víc lidí, jenže já už jsem někde jinde. Uvědomuju si hodnotu času, nechci fotbalu obětovat to, co doteď. Kdybych dál chtěl pravidelně hrát, zůstal bych v Dukle. Tím ale neříkám, že si někde nekopnu do míče rekreačně, vždyť jsem to dělal celý život.“
