Rodák z Kladna (†20) udivil Ameriku. Kolem něj Pelé a Best, skončil tragicky

Málokteré jméno je v historii kladenského sportu zapsáno tak výrazně jako Miroslav Rys. Tedy ten starší. V 50. a 60. letech patřil k posledním sportovním obojživelníkům – hráčům, co se dokázali prosadit ve fotbale i v hokeji. Na ledě to dotáhl o trochu dál, do reprezentace, v roce 1959 si dokonce zahrál na mistrovství světa a byl členem bronzového týmu. Respekt ovšem budí i jeho 190 zápasů a 18 gólů ve fotbalové lize. Všechno v dresu kladenského Baníku a později SONP, samozřejmě.

Když ale koncem léta 1968 (to už měl kariéru za sebou) bylo jasné, že tato noc nebude krátká, vzal manželku, syny a přes Jugoslávii a Rakousko si to namířili do USA. Do Chicaga, o němž se už za císaře pána říkávalo, že je největším českým městem po Praze a Vídni.

Rodina se usadila ve čtvrti Berwyn-Cicero, mezi krajany. Miroslav Rys se okamžitě zapojil do činnosti fotbalového klubu Sparta Chicago, postupně za něj hrál, trénoval ho i mu šéfoval.

Byl to tým založený českými exulanty, slavný zejména v meziválečném období, kdy patřil v USA k nejlepším. Teď hrál nižší ligu, proti podobným etnickým mužstvům složeným z Chorvatů, Poláků, Řeků, Němců, Irů. V kabině se sešly i tak si vzdálené osobnosti, jako byl bývalý reprezentační brankář Břetislav Dolejší (ten, který v roce 1956 udržel proti Brazilcům čisté konto) a budoucí spisovatel Jan Novák (ano, ten s tím Kunderou).

V chicagské Spartě si první dolary vydělal i starší syn Miroslava Ryse – rovněž Miroslav, ale v Americe si začal říkat Miro. Už v šestnácti o něm místní noviny psaly jako o budoucí hvězdě.

Best, Eusébio a Rys

Možná vám přijde zvláštní, proč si nevybral hokej. Vždyť v době, kdy do Chicaga přišel, byl největší sportovní hvězdou nejen města, ale celé NHL skoro krajan Stan Mikita, který sbíral Hart Trophy a Art Ross Trophy. Ale Miro si fotbal čili soccer zvolil už doma.

„Jako si v Americe děti vybírají mezi baseballem a (americkým) fotbalem, u nás máme fotbal, nebo hokej. A já se už jako kluk rozhodl, že se chci stát fotbalovou hvězdou,“ vysvětloval později.

Na střední škole Morton East byl nepřehlédnutelnou postavou fotbalového týmu. Dostal dokonce nabídku na sportovní stipendium z University of Indiana, ale ještě před ukončením školy se rozhodl, že před vzděláním dá přednost fotbalu. „Věřím, že přestup k profesionálům mi prospěje víc,“ říkal.

V posledním ročníku opustil středoškolské mužstvo a podepsal smlouvu s klubem Chicago Sting z nejvyšší soutěže North American Soccer League (NASL). Vedle spousty bezejmenných fotbalových nádeníků ji v roce 1976, kdy se Rys stal profíkem, hrály i legendy jako Pelé, Best, Eusébio, v další sezoně přišel Beckenbauer, krátce po něm Cruyff.

Osmnáctiletý Rys zaujal hned při prvním utkání. Debutoval v Tampě Bay, proti obhájci titulu. Byl to souboj dvou světů. Domácí jako hlavní posilu představili Rodneyho Marshe, anglického reprezentanta a hvězdu Manchesteru City, hosté v útoku spoléhali na středoškoláka původem z Československa.

Tampa sice vyhrála 2:1, ale Rys vstřelil svůj první gól v NASL a novináři byli okouzleni příběhem mladíka, který v sobotu hrál před 33 tisíci diváky profesionální fotbal a v pondělí už seděl ve školní lavici, na hodinách literatury a zeměpisu.

Brzy se o něm vědělo nejen v Chicagu a okolí, všímala si ho i celostátní média. Vysloužil si dokonce zmínku v časopise People. Doma zvonily telefony, rozdával rozhovory. Svěřoval se v nich, že fotbal hraje pro radost a chce to dotáhnout daleko. Peníze? Týdně si vydělá 170 dolarů, což není kdovíkolik, ale je to fajn, protože táta zrovna přišel o práci, tak může pomoct rodině.

„Pro mě byl hodně důležitý první zápas. Viděl jsem, že ostatní hráči taky dělají chyby, a říkal jsem si: Fajn, tuhle ligu můžeš hrát. Jasně, vím, že se toho musím ještě hodně učit, ale věřím si,“ vyprávěl.

Do fotbalu byl zažraný, nic jiného pro něj neexistovalo. Nepil alkohol, nekouřil, vyhýbal se i sladkým limonádám. A tvrdil, že na vážný vztah bude