Slavící Islanďan: Vtipné oslavy jsou motivace

Jednou na imaginární rybářskou udici chytají spoluhráče, jindy zase na trávníku skáčí šipky nebo si hrají na akčního hrdinu Ramba. Naposledy při pondělní remíze 2:2 v Keflavíku po jednom z gólů sami sebe „vyhodili“ do vzduchu ručním granátem…

Partě fotbalistů od polárního kruhu vyneslo jejich herecké umění senzační popularitu, kterou by jim mohl závidět i Real Madrid. Aby ne. Vždyť za jejich propracované scénky, kterými baví sami sebe i diváky, by se nemusel stydět ani zručný choreograf.

Improvizujete na hřišti, nebo máte všechno připravené?
„Snažíme se to připravovat dopředu. Ale třeba v předposledním zápase jsme vyhráli 5:0, jenže jsme měli připravené jen dvě oslavy. Nepočítali jsme s tím, že dáme tolik gólů. Takže teď už se budeme muset připravit lépe, abychom stejnou chybu neudělali znovu.“

Kolik času vám to zabere? Nemáte před zápasem jeden speciální trénink zaměřený na oslavy?
„Kdepak. Všechno vymýšlíme v kabině po tréninku. Vždycky si tam všichni sedneme a probíráme různé nápady, co by se dalo udělat. Moc času nám to nezabere.“

Kdy to vlastně celé vzniklo?
„Začali jsme s tím na začátku léta, někdy v červnu. Přišel za mnou tehdy jeden kamarád a povídá: Měli byste po gólu vymyslet něco vtipného. Tak jsme tenkrát udělali tu věc s Rambem, to byla naše úplně první oslava.“

Co vás k tomu přimělo?
„Rozhodně jsme to nedělali proto, abychom ke Stjarnanu přitáhli pozornost. Chtěli jsme jen udělat něco netradičního, zvláštního, co by pobavilo naše fanoušky. Byla to jen taková legrace.“

A teď vás znají miliony lidí. Sledujete, kolik fanoušků už vidělo vaše oslavy na internetu?
„Nejsem si úplně jistý. Máme na YouTube patnáct oslav a mám pocit, že je vidělo něco kolem osmi milionů lidí. A také jsme už byli ve spoustě televizních zpráv.“

Napadlo vás, že vaše kousky tak rychle obletí svět?
„Ani náhodou. Když jsme to poprvé viděli v televizních zprávách, nenapadlo nás, že se to tak bleskově rozšíří. Je to pro nás pořád obrovské překvapení. Vůbec jsem to nečekal.“

VIDEO - Podívejte se na nejpovedenější oslavy Islanďanů:

Jak se ve vašem případě taková popularita projevuje?
„Dostávám spoustu e-mailů a také mi volají novináři z celého světa. Včera jsem byl ve vysílání jednoho rádia z Austrálie, volají mi také z Anglie, Mexika… A dokonce vím o jednom japonském klubu, který naše oslavy napodobuje. To mě pobavilo.“

Nezvedla se také návštěvnost na vašich zápasech?
„Docela jo. Na Islandu na fotbal moc lidí nechodí, ale přesto je to cítit. Teď na nás chodí průměrně tak kolem 1 500 lidí, zatímco přestím to byla zhruba polovina.“

Říkal jsem si, jestli to celé není jen nějaká reklamní akce, protože ve většině klipů je logo Pepsi. Nevydělává klub na vašem nápadu?
„Pepsi je generálním sponzorem islandské ligy, takže proto jsou všude na stadionech její reklamy. Žádnou nabídku jsme zatím nedostali, ale musíme se nad tím zamyslet, když teď o nás všichni vědí. (směje se) Třeba by nějaký sponzor mohl naše oslavy použít do své reklamy.“

Nejvíc jste při oslavách Stjarnanu vidět hlavně vy. Nedostal jste už nějakou nabídku na přestup?
„Teď na konci sezony (na Islandu se hraje systémem jaro – podzim – pozn. red.) mi končí smlouva, tak doufám, že se něco objeví. Žádné nabídky nemám, ale rád bych si v zahraničí zahrál. Tady na Islandu se nedá fotbal hrát profesionálně, tak doufám, že mi tahle popularita trochu pomůže.“

Takže hrajete jen jako amatér?
„Ano, nejsem profesionál. Studuju na univerzitě a přitom hraju za Stjarnan.“

Vám osobně i týmu se střelecky daří, v islandské lize máte druhý nejlepší útok. Nežene vás dopředu právě šance předvést další z vašich oslav?
„Přesně, je to velká motivace. Sám jsem v sedmnácti zápasech nastřílel jedenáct gólů. Přitom jsem záložník a ti tady moc gólů nestřílejí. Je to pro mě taková speciální motivace.“

Kterou z vašich oslav máte nejraději?
„Tu s rabařením. Napadlo mě to, když jsem byl jednou s tátou na rabách. Vtip je v tom, že ten hráč, kterého chytám na udici, se jmenuje Laxdal, což v islandštině znamená losos. To mi při vymýšlení pomohlo, říkal jsem si, že to bude vtipnější.“

Co na to ale říkají rozhodčí?
„Jsou v pohodě, žádnou žlutou kartu jsme za to ještě nedostali. Ale sami se snažíme moc dlouho nezdržovat, oslava musí být krátká, jak jen to jde. Je mi jasné, že našemu soupeři v tu chvíli asi moc do smíchu není.“

Ale na některých záběrech se zdá, že se uculují i hráči, kteří právě inkasovali.
„Nevím, žádnou reakci od nich nemám, ale možná bych řekl, že jsou na nás trochu naštvaní, že na sebe strháváme takovou pozornost. Možná si před zápasem v kabině říkají: Pojďme je zastavit, ať nám nedají gól a zase se tak nepředvádějí.“

Mimochodem, nedocházejí vám už trochu nápady?
„Je to už trochu těžší, ale zrovna teď máme v hlavách tak další dva tři nápady. Mohlo by to být vtipné.“