Říha o tátovi, konci v Plzni i Zlínu: Měl jsem podmínku... Derby? Šílenství

Na zdi u kabiny zimního stadionu Luďka Čajky visí velká fotka týmu AC ZPS Zlín ze sezony 1993/94, na které je jeho táta jako trenér. Miloš Říha ml. kolem ní denně projde a občas si zavzpomíná. Jsi celý on, říkají mu lidé. Vizuálně i stylem koučinku. „Táta měl nadčasové věci. Také hodně sázel na intuici, cit a dost mu to vycházelo. Nějaké geny v sobě mám, to je jasné. Snažím se krotit, ale ne vždy to jde. Blázni jsme podobní,“ usměje se kouč Beranů.

Na konci minulého roku se vrátil na místa, kde vyrůstal. Během povídání zaklepe na dřevo, jak se mu práce daří. U mužstva, které zvedl z fyzického i výsledkového marastu, zůstane i v příštím ročníku.  

Když jste na začátku prosince převzal Berany na devátém místě Chance ligy, asi jste neměl v hlavě finále, co?
„Upřímně jsem na to myslel.“

Opravdu?
„Viděl jsem, že kádr je podle jmen kvalitní. Ale nebylo to až tak jednoduché. Domníval jsem se, že to nastartujeme rychle a dostaneme se do šestky. Jenže když jsem viděl hráče na prvním tréninku, vůbec jsem z toho neměl dobrý pocit. Po osmi minutách byli zvadlí. To bylo pro mě špatné znamení. Cíle jsme museli několikrát přehodnotit. Situace byla strašně složitá. Mužstvo nepůsobilo zdravým dojmem. Odehráli jsme výborný zápas v Přerově a pak jsme předvedli šílený výkon doma se Slavií. Lidi byli naštvaní, trošku jsme si to vyžrali. Rozumím tomu. Já jsem se na to taky nemohl dívat, a to jsem stál na střídačce. Přitom to nebylo o tom, že by kluci nechtěli. Prostě nemohli.“

Pomohl razantní řez, kdy odešli zkušení tahouni nedávné minulosti Kašík, Ondráček, Honejsek a několik letních posil?
„Ty trejdy byl velký risk. Kašík, Ondráček a Honejsek jsou Zlíňáci, svým způsobem zdejší ikony. Zažili tady slavnou éru. Tonda Honejsek v té době vedl kanadské bodování týmu, ale herně se mu úplně nedařilo. A my jsme cítili, že to řešení udělat musíme. Dneska jsme šťastní, že to vyšlo. Riskoval jsem i já ohledně tréninků.“

V jakém smyslu?