Do nového zaměstnání nastoupil Lukáš Kašpar vskutku impozantně. Třemi body zničil hvězdný Petrohrad, pomohl skolit i Haškův Spartak. Je nejproduktivnějším hráčem týmu, který zaskočil KHL a zařadil se na špičku tabulky.

„Po výhře nad Spartakem jsem vyšel ze zimáku a nestačil jsem se divit. Našeho gólmana fanoušci vyhazovali do vzduchu,“ líčí pětadvacetiletý útočník. V kazašské metropoli poznává i další specifika rozlehlé země plné stepí.

Co stojí za vaším skvělým vstupem do sezony? Také má vaše vedení tak velikášské cíle jak je v KHL zvykem?
„To si právě nemyslím. Co jsem měl zatím šanci poznat, atmosféra tu je uvolněná. Když budeme hrát na nějakém místě zaručujícím play off, tak to podle mě bude i tak pokračovat. Já si nemůžu na nic stěžovat. Od tý doby, co jsem přiletěl, tu nejsou žádný nátlaky, nic. Náš prezident je perfektní člověk, to samý trenér Chomutov. Když se bude hrát nějak slušně, myslím, že nám nechají volnost.“

Tak to vám kamarádi z jiných týmů ligy závidí, ne?
„No, to je pravda. (usměje se) Já když slyšel od ostatních kluků, co se tu někdy děje, taky jsem měl trochu strach. Ale ti, co v Astaně hráli, mi říkali, že tady to je v pohodě. A co jsem přiletěl, sám vidím, jak je tohle super organizace. Všechno tady funguje a nikdo na nás netlačí. A já si vůbec nemám na co stěžovat. Naše lajna hraje hodně, asi po nás chtějí abychom šli příkladem mladým Kazachům.“

Jsou to opravdu všechno Kazaši?
„Jo jo. Rozhodně mají kazašský pas. Tak dvě lajny jsou z nároďáku. Myslím, že hodně z nich se tu narodilo, když to ještě byl Sovětský svaz a mají teď oba pasy.“

Vás zatím do reprezentace nechtějí?
(usmívá se) „Zatím ne. Ale něco na tom bude. Máme tu kanadského obránce Dalmana, našeho kapitána, který tu hraje dva roky, a po něm už to chtějí. Nabízejí mu občanství. Někdy snad v lednu tu budou mít asijské hry a chtěli by, aby už tam za ně hrál.“



Takže za dvě sezony začnou lanařit i vás?
„Kdepak. Doufám, že to nebude můj případ. Já se radši dál budu prát o to český triko. Ten Kanaďan je přece jenom v jiný situaci. V kanadským nároďáku panuje trochu jiná konkurence.“

Jak se vám jinak líbí v Astaně, nově budované metropoli?
„Nádhera. Když jsem přiletěl, byl jsem strašně mile překvapenej. Přijel jsem v noci a hned mě vezli na hotel. Celý město bylo rozsvícený, čučel jsem jak péro z gauče, bylo to fakt hezký. Další den jsem si to pak byl prohlídnout. Staví se tu úplně nový jádro, je to fakt nádherný. I ubytování, který nám dali, je suprový. Měl jsem z toho trochu strach. Slyšel jsem od kluků, co jim v Rusku někdy nabízeli za apartmány. Že prý si radši hledali vlastní bydlení. Ale tohle je fakt super. Zatím to musím zaklepat, všechno bez problémů.“


Jinak je ale Kazachstán chudá, zemědělská země. To už jste stačil poznat?
„Je fakt, že i tady má město dvě části. Nová je úplně funglová, ale ve staré už vidíte třeba pěknou budovu a vedle ní plechovou garáž. Je to takový nevyrovnaný. A taky na začátku, když jsme sem přijeli, jsme letěli do Almat, bývalého hlavního města. Tam už chodily krávy přes ulici, když jsme vyjeli kousek za město do horského střediska. Jakmile se tady vyjede na venkov, asi to fakt tak slavný nebude. Ale nevím, ještě jsem nikdy pořádně nebyl."



Radši, nebo protože není čas?
„Zatím na to nebyl ještě nebyl čas. Ale 50 kilometrů od Astany je nějaká přírodní rezervace. Tak nevím, jestli se tam vydám, než začne mrznout, nebo to nechám radši na jindy.“

S mrazem vás taky čekají krušné chvilky, co? Připravte se na minus čtyřicet.
„No jo, bude kosa. Vím. (usměje se) Je fakt, že ve Finsku to bylo prakticky to samý, ale tohle přece jenom bude asi trošku jiná zima. Tady to hlavně strašně fouká, není tu žádnej kopec. Jeden den je pětatřicet a během dvou dnů deset stupňů. Nejdřív se potíte v tričku a kraťasech a najednou je vám zima v džínách a mikině.“


Povězte, už jste potkal Borata?
„To bych musel spíš někam do Anglie, ne?! Tady je zakázanej. (směje se) Ale je to tady pořád velký téma, to jo. Třeba jsme natáčeli nějaký šot a televizní reportérka mi o Boratovi hned vyprávěla. Že to prý vrhlo na Kazachstán špatný světlo. Říkal jsem, že podle mě to lidi berou jako srandu. Ale je fakt, že nevědí… Ale taky jsem jí říkal, že Astana je sice krásná, ale tak, jak to je v Boratovi vykreslené, to fakt třeba někde vypadá. V nějakejch malinkejch vískách. A ona že ne, ne, ne. V žádným případě. (směje se)
Hodně za to bojovala, tak jí to budeme věřit.“



Ještě mi povězte, co místní hudba. Ta pro vás přece hraje velkou roli.
„To je fakt. A můžu vám říct, že teda ruská muzika je strašná! Ani nevím, k čemu to přirovnat. To musí člověk kouknout na nějaký video, aby si to uměl představit. Strašný! Oni na to mají nějakej vlastní patent…“

Takže rádio neposloucháte?
„To fakt ne. Maximálně v autě. Ale ještě, že to mám na staďák kousek. V kabině si potom kluci taky pouštěj svoje věci. A to je taky příšerný. Naštěstí už tady mají nějaký slovo Klouda (obránce Tomáš Klouček) s tím Dalmanem, tak tam dávají i něco ze svých iPodů.“

Už jste si prosadil i svoje tvrdé kapely?
„Ani ne. On když se k tomu dostane Klouda, tak tam pošle aspoň nějaký rockový balady. Jen na soustředění jsem něco pustil. A moc ohlasu to nevyvolalo…“ (usměje se)

Máte s sebou kytaru?
„Mám. Ale doteď mi tu teda jen ležela a prášilo se na ní, protože jsem si doma zapomněl ladičku. Ale už jsem si jí koupil, takže se do toho pustím.“

Po sezoně se tedy vrátíte jako virtuos?
(usměje se) „To si nemyslím. Já do toho akorát začnu občas mydlit, když mě to nějak chytne. To jsou jenom takový návaly.“

LUKÁŠ KAŠPAR

-  útočník Barysu Astana narozený 23. září 1985 v Mostě - měří 188 centimetrů, váží 100 kilo - mistr světa 2010, na šampionátu dal dva góly, navíc se dvakrát trefil v nájezdech (čtvrtfinále, semifinále) -  v Astaně vede po pěti zápasech produktivitu týmu s 6 body (2+4) -  od sedmnácti hrál extraligu dospělých za Litvínov, po draftu odešel do juniorského týmu Ottawa 67’s -  v NHL odehrál za San Jose celkem 16 zápasů s bilancí 2+2, jinak působil na farmě - poslední sezonu strávil po odchodu z Philadelphie ve finském Oulu - je velkým fanouškem tvrdé muziky, umí na kytaru a snil o založení kapely