PŘÍMO Z DALLASU | Když v létě roku 2011 podepisoval čtyřletý kontrakt s Coloradem, tušil, že přichází do klubu plného mladíků. „Ale zase jsem nepočítal s tím, že by to mělo být až tak špatné,“ přiznává 34letý obránce Jan Hejda, mistr světa z Vídně z roku 2005. Klub se totiž potácí na dně Západní konference a vypadá to, že ani tentokrát mu postup do play off nevyjde. Avalanche z posledních sedmi utkání prohráli šestkrát...
Do amerického klubu se přestěhoval z Columbusu, podepsal s ním lukrativní čtyřletý kontrakt na 13 milionů dolarů. Na ledě tráví spoustu času, je klíčovým obráncem, ale z výsledků teď rozhodně radost mít nemůže...
Jednoduchá otázka. Proč jste v tabulce tak dole?
„Na tohle musím v poslední době odpovídat dost často.“ (povzdychne si)
A co na to říkáte?
„Prohráváme s týmy, které jsou okolo nás a teoreticky by neměly být tak nebezpečné. Jenže teď v NHL je každý tým záludný a nedá se k žádném utkání přistupovat s tím, že to bude jednoduché. Ztratili jsme sebevědomí a bez něj se hrát nedá. Pokud se hráč snaží hrát jenom tak, aby neudělal chybu, to nejde. Pokud se má dostavit úspěch, je třeba k tomu ještě něco přidat. A to mi v naší hře momentálně chybí.“
Když jste do Avalanche přicházel, asi jste nečekal, že se kdysi tak veleúspěšné mužstvo bude potácet u dna...
„Věděl jsem, že je tady mladý tým a že to nebude jednoduché, ale zase jsem nepočítal s tím, že by to mělo být až takhle špatné. Výsledky nejsou, musíme se s tím nějak poprat.“
Jak se cítíte vy osobně? Na ledě trávíte dost času, jste nejproduktivnější obránce. Takže alespoň z osobního hlediska můžete být spokojený?
„To docela jo. Jenže když se nevyhrává, není to nic platné...“
Sezona se krátí a zdá se, že opět budete bez play off.
„Hrozně to utíká. Mám pocit, že jsme nedávno začali, ale ono už je jenom nějakých sedmnáct zápasů do konce. Takže teď je třeba sbírat každý bod, ale je pravda, že ta ztráta (aktuálně činí sedm bodů) se bude těžko dohánět.“
Na oku máte monokl, to jako památku na bitku s Erikem Nystromem z Dallasu z dvacátého března. To musela být pořádná rána, co?
„To jo. Já jsem mu nadělil asi tři pěkné rány, on mně jenom jednu, ale zato to byla fakt pořádná pumelice...“ (usměje se)
Během výluky jste nikde nehrál, nelákalo vás si zahrát za Slavii, v níž jste do velkého hokeje prorazil?
„To mě mrzí, že to neklaplo, lákalo mě to, člověk nikdy neví, kdy přijde další příležitost. Ale na začátku léta jsem šel na operaci zápěstí a trvalo šest měsíců, než jsem se z toho dostal. Pak už jsem začal trénovat a uvažoval o tom, že se z Ameriky vrátím do Evropy, ale vždycky se objevila zpráva, že by se mohlo začít hrát, tak jsem ještě počkal. No a takhle to probíhalo až do konce výluky.“
Věříte, že to Slavia dotáhne až k titulu?
„Doufám, že jo! Držím moc klukům palce. Je to zajímavý tým, hodně mladý, ale dostávají hrozně málo gólů. I z toho důvodu jsem si říkal, že se do toho nebudu montovat, protože už během výluky jim defenziva šlapala výborně, nechtěl jsem to nějak rozhodit nebo zkazit. Nakonec jsem tedy podle mě udělal dobře, že jsem se rozhodl zůstat v zámoří.“
Zdá se, že play off je pro Avalanche utopií. Lákala by vás účast na mistrovství světa?
„V první řadě budeme do poslední chvíle bojovat o to, abychom postoupili. Pak uvidím, jestli se mi někdo ozve. Ale je pravda, že to nevylučuju, na šampionátu bych si rád zahrál.“
| Hejdova sezona: |
|
Zápasy: Body: Plus/minus: Průměrný čas na ledě: ----------------------------------------------------------------------------- Celkem v NHL: |
V zámoří jste si vybudoval pozici jako vyloženě bránící specialista, který při blokování střel schytá spoustu ran... Není to trochu nevděčná role?
„Vybavuju si to, co říkal Vláďa Růžička na Slavii. Že každý má v týmu svou úlohu. A je to stoprocentní pravda. Pokud člověk nehraje to, co má, mužstvo nemůže mít výsledky. Pro mě jsou tedy důležitější jiné věci než to, kolik mám gólů nebo asistencí. Jsem od toho, abych bránil, hlavně oslabení. A když při něm nedostaneme gól, je to stejné, jako kdybychom dali gól v přesilovce.“
Jste rád za to, že jste si v NHL, i když jste tam odešel poměrně pozdě (ve 28 letech), vybudoval tak pevnou pozici?
„Je to příjemné, mám docela jistotu, což pomáhá psychice. Ale člověk stárne a všechno se to může ihned změnit, podívejte se na Milana Hejduka...“
On je ve 37 letech v klubu legendou, ale přesto už nedostává takový prostor, o víkendu se v Dallasu vůbec nedostal do sestavy...
„Je to pro něj těžké... A stejně jako loni už mluví o tom, že je to pro něj poslední sezona, ale doufám, že ho zase přemluvím. Protože by byla škoda, kdybychom ho tady neměli.“
Už v minulém roce vás to stálo hodně sil ho přesvědčit?
„Ani ne, naštěstí mu vedení ještě nabídlo smlouvu, i když to chvíli trvalo, obě strany se dohadovaly na výši kontraktu. Uvidíme, co Milan bude říkat, až bude mít po sezoně, v klidu si odpočine, třeba opět dostane chuť. Jako vždycky.“
To, že musí o své místo bojovat, určitě nenese lehce...
„To ne. Přitom má pořád perfektní ruce a střelu, to u něj nikdy nezmizí. My jsme spolu trénovali během výluky na denverské univerzitě a on z deseti střel dá osm gólů! To je neuvěřitelné, to jsem nikdy neviděl. Přitom to nejsou rány, ale jsou dobře umístěné. Je to hrozně chytrý hráč, navíc má spoustu zkušeností. Byla by velká škoda, kdybychom ho tady už v příští sezoně neměli.“
