Vyspravili mu nohu ocelovým prutem. Přišel o olympijské hry. Pak o svého učitele, vzor. Těžká sezona. Přesto v ní Steven Stamkos zase válí. Nový kapitán Tampy Bay hraje přes bolest a sní o útoku na Stanley Cup.
Tyčky Steven Stamkos nenávidí. Kradou mu střely, které měly mířit do sítě. A jedna mu vzala i mnohem víc. Nominaci do kanadské reprezentace pro Soči. Následné dobytí Ruska a zlaté opojení. Bolestné ztráty.
Za všechny může listopadový náraz do brankové konstrukce v duelu s Bostonem. Nekontrolovaný pád a kontakt holeně s ocelovou trubkou dopadl podle fyzikálních zákonů – kost nevydržela. Následovala operace, deprese.
Jenže tenhle kluk se nevzdává. O start pod pěti kruhy se rval do poslední chvíle, dřel na rehabilitačních cvičeních. Skoro, skoro to stihl. Nakonec ho na soupisce nahradil původně opomenutý spoluhráč Martin St. Louis.
K němu se silně váže pokračování příběhu. Kanadský veterán byl pro čtyřiadvacetiletého mladíka mentorem od jeho vstupu na jeviště NHL. Teď je pryč. Vyhrál olympijské zlato, jenže tvůrci nominace a zároveň GM Tampy Stevu Yzermanovi původní přehlédnutí neodpustil. Vyprosil si přestup.
„A já se na led vrátil v trochu jiné roli, než jsem očekával,“ přiznával Stamkos pro yahoo.com. Přišili mu na dres „C“. Udělali z něj vůdce. „Je to pro mě zodpovědnost. Nikdy se nesmíte vzdát, protože ostatní kluci na vás koukají. Musíte jim být příkladem hodným následování,“ věděl.
První zápas po zranění odehrál 6. března. Od té doby stihl dalších sedmnáct. Dal jeden hattrick, celkem se trefil desetkrát. Přidal pět asistencí, v průměru stráví v akci dvacet minut každé utkání. Chystá se na své druhé vyřazovací boje v kariéře, se svým celkem je na Východě třetí v tabulce.
„Je pozoruhodné, co dokázal,“ chválí svou hvězdu Jon Cooper, trenér Lightning. V jedničce draftu roku 2008 má pochopitelně velmi speciálního hráče. Dvojnásobného nejlepšího střelce NHL. Muže, který už v lize nastoupil ke 407 kláním. Nasbíral v nich 232 zásahů, celkem 424 bodů.
Další přidává s bolestí fyzickou i psychickou. Ví, že jeho rána není stoprocentně zhojena. Ví, že se to nezlepší. Ne dříve než v létě, kdy bude moci znovu zapracovat na své vyhlášené fyzičce. S tím se hlava těžko smiřuje.
„Před tím úrazem jsem předváděl svůj nejlepší hokej. Byl jsem silný na obou koncích hřiště. Mohl jsem jít na oslabení, na poslední minutu. Věřil jsem si. O to horší pak bylo se vším se vyrovnat,“ prozrazoval trojnásobný účastník mistrovství světa.
„Zařadil tak šestou rychlost,“ hodnotil jeho parťák Teddy Purcell. „Zatím není schopen sedmé rychlosti, na kterou jsme u něj zvyklí. Jenže smrtelníci jich obvykle mají pět. Vím, že je maximalistou a tohle je pro něj frustrující. Ale pro nás je strašně důležité ho mít zpátky,“ pokračoval.
S ním v sestavě může Tampa Bay doufat v zisku Poháru. I on chce Stanley Cup. Byla by to odměna za bojovnost, cílevědomost. Vyúčtování s osudem.
