Tisícovka zápasů v NHL asi zůstane nesplněným snem, stejně tak vize české pětky v New Jersey. „Nevěším hlavu, nemám z toho blbý pocit,“ říká obránce Tomáš Kaberle, který se vypravil na zkoušku do kempu Devils. Krajané Jágr, Eliáš, Židlický a Havlát vletí příští týden do další sezony NHL, šestatřicetiletému bekovi však v klubu oznámili, že s ním dál nepočítají.
Jakmile si ho zavolali a řekli, že dají přednost mladým, odletěl Tomáš Kaberle za rodinou do Toronta a začal přemítat, co dál. „Nechci dlouho otálet,“ přiznává mistr světa 2005 a vítěz Stanley Cupu 2011, který už před pokusem o návrat do NHL cítil zájem klubů z Evropy. Zároveň si uvědomuje, že tím už se pro něj cesta zpátky do zámoří může uzavřít.
Jste hodně zklamaný, že to v New Jersey nedopadlo?
„Kdepak. Mluvil jsem s generálním manažerem Devils, a ten mi vysvětlil, že dají šanci dvěma mladým bekům. Ze starších obránců tam hrají Židla (Marek Židlický) a Salvador, Greene je taky zkušený. Rozhodli se, jak se rozhodli. Lou Lamoriello mi řekl, že byli spokojení, ani já sám jsem z toho neměl špatný dojem, cítil jsem se dobře. Myslím, že bych hrát mohl, ale bohužel to nevyšlo. Tak to někdy chodí. Vrátil jsem se zpátky do Toronta, kde budu dál trénovat, poradím se s agentem a uvidím. Je to otevřené.“
Ale do kempu jste šel právě s tím, že by v Devils vaši zkušenost mohli potřebovat. Je to tak?
„Možná, že by se tam sešlo až moc Čechů… (směje se) Ale vůbec nevěším hlavu, vážně z toho nemám špatnej pocit. Zkrátka to nevyšlo a počkáme, co bude dál.“
V přípravě jste nastoupil ke dvěma úvodním zápasům, pak už ne. Myslíte, že v klubu měli jasno?
„První zápas jsem hrál 26 minut, ve druhém jednadvacet, byl jsem plus dva, měl asistenci. Po čtyřech utkáních si mě zavolali nahoru a sdělili mi, že půjdou jiným směrem, že ti hráči vypadají, že na to mají, dají jim tedy šanci. Tím to pro mě skončilo. Vzal jsem to v pohodě, život jde dál. Během pár dnů se rozhodne, co a jak.“
Kdy jste začal tušit, že to nevyjde?
„Nepozoroval jsem nic. Ale v úterý ráno si mě zavolal generální manažer, že mám k němu jít. Bylo před tréninkem, tak už jsem to tak nějak tušil. Kdyby se jednalo o podpis smlouvy, tak by se to dělalo přes agenta. Tohle bylo něco jiného. Potkal jsem se tam pak s Fedotěnkem, a ten taky skončil. Je to zase jiná zkušenost. Člověk se pořád učí, ať je osmnáctiletý kluk, nebo je mu šestatřicet. Ale jak říkám, kdybych z toho měl blbý pocit, tak budu zklamaný. A to být nemusím.“
Byli Devils týmem, kde jste cítil největší šanci, nebo jste před nástupem do jejich kempu zvažoval taky jiné možnosti?
„Když jsme kývli na New Jersey, nesondovali jsme, jestli by se nenašlo ještě něco jiného. Vím, že už tehdy měl velký zájem jeden mančaft z Evropy, a pokud je mi známo, tak trvá pořád. Česko to nebylo.“
A Švýcarsko, kde se rýsoval Bern?
„Taky ne. Víc zatím neprozradím, nebylo by to fér vůči tomu klubu ani agentovi. Jestli k něčemu dojde, každý se to stejně dozví.“
Lišila se poslední zkušenost v kempu NHL od té, když jste se prvně představil v Torontu?
„Tehdy jsem taky nevěděl, co bude. Jestli půjdu na farmu, nebo si mě nechají. Teď jsem neměl tušení, zda mi dají kontrakt nebo pomažu zpátky. Tenkrát to dopadlo líp, zůstal jsem nahoře, nyní jsem poznal druhou stranu. V kempu to chodí tak, že kluci pod smlouvou většinou pak i hrají. Pokud někdo přijde na tryout, málokdy zůstane. Ale aspoň jsem to zkusil. Věděl jsem, že nemám co ztratit, kolikrát pomůže náhoda, třeba zranění, i když nic takového nikomu nepřeju.“
Může se ještě stát, že byste do NHL přece jen naskočil?
„Jeden nikdy neví, roli v tom hraje spousta věcí. Ale pokud jde o ta zranění, to bych asi musel počkat, až se rozjede sezona. Jenže trvat to může taky měsíc, dva, a tak dlouho se mi čekat nechce. Zase jen trénovat, to bych raději šel do té Evropy. O tom se teď s agentem bavíme.“
Kolik míst bylo v obraně Devils vůbec volných?
„Ani nevím, tohle z nich člověk nikdy nedostane. Ta otázka by spíš měla směřovat na trenéra nebo generálního manažera. Podle toho, jaký to na mě dělalo dojem, tam moc míst asi nebylo. Možná se snažili i trochu vytvořit tlak na ty mladé.“
Do tisíce zápasů v NHL vám schází 16 utkání. Takhle se vzdálila, možná už na ni ani nedosáhnete…
„Tisícovka by byla hezká, ale nebudu nic lámat přes koleno. V NHL jsem si odehrál svoje, a jestli už nic dalšího nepřijde, taky z toho nebudu špatný. Buď ta šance ještě si zahrát přijde, nebo ne. Ale jak jsem říkal už v létě: jsem zdravý, mám chuť pokračovat. A pokud nebude NHL, chci hrát někde jinde.“
V kempu jste usiloval o smlouvu, nepobíral jste tedy žádný plat. Hradil jste si všechno sám?
„Peníze bych dostal, jen kdyby mi dali kontrakt. Zaplatili mi letenku, pobyt, ostatní já. Postaráno však o mě bylo výborně.“
V New Jersey se rýsovala dokonce česká pětka. Jak fungovala tahle krajanská menšina?
„Kluci jsou v pohodě. Se všemi se znám, byl jsem rád, že jsem s nimi mohl zůstat aspoň čtrnáct dní, užil jsem si to. Makalo se, všechno běželo. V úterý jsem však šel na kobereček, a nedopadlo to.“
Stačili jste se rozloučit?
„Ani ne. V době, kdy jsem za manažerem šel, měli zrovna poradu. Sbalil jsem se a utíkal na letadlo. Ani jsme si nepodali ruku a řešili to pak všechno přes esemesky.“
Kolik si dáváte času, než se rozhodnete, co dál?
„Jak už jsem naznačil, nechtěl bych otálet moc dlouho, což mi asi zavře cestu do NHL. Pokud člověk vydrží, kolikrát tu šanci dostane. Ale nehodlám dlouho čekat, kdyby se naskytla nějaká jiná. Je lepší hrát jinde než jen trénovat a čekat na příležitost, která přijít může, ale nemusí.
