Je to jako hra o poslední židli. Je jich o jednu méně než hráčů a postupně ubývají. Otevření letního přestupového okna rozvířilo trh s volnými hráči. Nejžádanější kusy jsou rozebrány, nové smlouvy podepsaly desítky hráčů, jiní zůstávají nezadaní. Mezi nimi ještě šest Čechů. „Nějaké náznaky jsou, ale je to docela zdlouhavé,“ líčí 27letý obránce Jakub Jeřábek, který ve své první zámořské sezoně poznal farmu, nástup do Montrealu, výměnu do Washingtonu a nakonec triumf ve Stanley Cupu, který prožíval v roli náhradníka a čekatele.
Od třetího zápasu play off se neobjevil na ledě. Finálovou sérii s Vegas sledoval z press boxu, po velkém vítězství však byl s ostatními na ledě a slavný Pohár podržel i s oběma českými krajany Jakubem Vránou a Michalem Kempným. Zatímco ten se po příchodu z Chicaga stal novou stálicí obrany Capitals a posléze prodloužil o další čtyři roky, Jakub Jeřábek zatím jasno nemá. Jestli zůstane ve Washingtonu, nebo se bude zase stěhovat, nezávisí tak úplně na něm a konkurence je obrovská. Zrovna ve čtvrtek klub podepsal o čtyři roky mladšího zadáka Madisona Bowena na příští dva roky.
V Evropě sezona začíná dřív než v NHL. Jak dávkujete trénink, předpokládáte, že byste pokračoval v NHL?
„To stoprocentně! Směřuju to tímhle způsobem, i když zatím nevím, jak to dopadne. Nějaké náznaky jsou, ale je to docela zdlouhavé. Sleduju, co se na trhu děje, koukám, kdo a kam podepisuje. Nic konkrétního však nemůžu říct, dokud se něco nedotáhne. Nějaké možnosti jsou. Ale uvidíme, jak dlouho to potrvá a jak to nakonec vyjde.“
Jak vůbec hodnotíte svoji první sezonu v NHL?
„Byla taková zvláštní. Hodně jsem se o tom bavil s jinými lidmi a říkal, že nevím, jestli hráč stačil za první rok zažít to, co já. Jen si říkám, jestli je to dobře... Zažil jsem snad úplně všechno. Na konci jsem nehrál, ale kdo by v únoru po výměně tušil, jak to celé skončí. Dopadlo to, jak dopadlo. Já jsem za tu zkušenost hrozně rád, za to, že jsem poznal asi to nejvíc, co v hokeji jde. A je to pro mě motivace do dalších let.“
Francouzská Kanada je jiná...
I když jste ve Washingtonu zůstal součástí mužstva a zanechal tam stopy, do play off jste od prvního kola nezasáhl. Jaký to pak pocit, když mužstvo kráčelo za vítězstvím a nakonec vyhrálo?
„My všichni hráči, co jsme tam byli navíc, jsme měli víceméně stejný program, jako ti, co chodili do zápasů. Až na to, že jsme po trénincích vždycky ještě bruslili. Ale že bychom byli nějak stranou, o tom nemůže být vůbec řeč. Pro mě to bylo fakt super, už jen na to koukat z hlediště, poznat v organizaci výborné lidi. Jak jsem řekl, byla to skvělá zkušenost, i když to někdy nebylo úplně lehké. Ovšem bylo to trošku něco jiného než Montreal. A jsem za to hrozně vděčný.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
