Zaklepal na nebeskou dráhu. Na cestu hrály Václavu Burdovi (45) oblíbené songy od Shaniiy Twain, Leonarda Cohena a Guns N´ Roses, včetně „Knocking On Heavens Door“. „Venco, přes tu svoji nedochvilnost jsi to tady zabalil moc brzy,“ zaznělo hořkosladce při smuteční řeči. S bývalým hokejovým obráncem a skautem NHL, který před dvěma týdny zahynul při autonehodě, se včera v zaplněné Velké obřadní síni krematoria v Praze-Strašnicích loučili blízcí, přátelé a kamarádi.
Pro všechny to byla bolestná rána. S manželkou Karin má Václav Burda dvě děti, jeho bratr Jaroslav se přiletěl rozloučit až z Austrálie. Přišly sparťanské legendy a další spoluhráči – Hrdina, Žemlička, Bříza, Zelenka, František a David Výborní, Toužimský, Pázler, Hosták, Benýšek, Hamr, jeden z jeho prvních trenérů Jiří Nikl, čeští a slovenští skauti NHL, Burdův finský kolega z Ottawy Mikko Ruutu. Z Edmontonu vážil cestu do Prahy klubový šéf Peter Chiarelli. „Nedlouho předtím jsem s ním mluvil,“ líčil generální manažer Oilers šok, který prožíval po zprávě o Burdově tragické smrti.
Pro Edmonton pracoval Václav Burda teprve rok, ale znáte se mnohem déle, je to pravda?
„Známe se už z Ottawy, kam jsme ho najali jako skauta. Nevzpomenu si přesně, co to bylo za rok. Ale pracovali jsme spolu dlouho a Václava jsem za tu dobu dobře poznal. Do sportu byl ohromně zanícený. Hodně toho dělal pro nové hráče, zvlášť, když v nich vedle talentu viděl to správné nadšení a zápal pro hru. Cenil si jejich dovedností, ale zároveň měl, rád, když do toho uměli dát celé srdce a opravdu chtěli hrát, měli v sobě tu vášeň.“
Stejný byl sám už jako hokejista. Takže vnímal hokej rovněž tak?
„Ano. Vedli jsme spolu spousty diskusí. Pořád vidím ten jeho úsměv... Byli jsme velmi dobří přátelé. Po letech se stal důležitou součástí naší organizace v Edmontonu, když se mi ho loni podařilo získat. Myslím, že měl našlápnuto k vynikající kariéře a mohl stoupat po žebříčku. Kdyby chtěl, mohl to dotáhnout na špičkovou pozici v klubu, stát se členem vedení. Byl to hodně chytrý a prozřetelný člověk.“
Nabídku na vysokou pozici dostal už loni v Ottawě, přesto se z rodinných a dalších důvodů rozhodl odejít do Edmontonu a pokračovat jako skaut. Trvalo vám dlouho, než jste ho přesvědčil?
„Věděl jsem, že v Ottawě je spokojený. Sáhnul bych po něm kdykoli, ale bylo mi jasné, že tam má velice dobrou pozici a že s ním počítají do vyšší funkce. Ale i když jsem pak odešel a působil v Bostonu a pak v Edmontonu, celou dobu jsme zůstali přáteli, a když mu vypršel kontrakt, řekl jsem si, že ho oslovím. Měl jsem o něj opravdu velký zájem a snažil se mu to dát patřičně najevo, nabídnout takové podmínky, abych ho získal. Nakonec to klaplo.“
Tohle je smutný okamžik pro všechny, kdo Václava Burdu znali. Jak jste se dozvěděl, že už není?
„Mluvil jsem s ním ještě v tu neděli, než se to stalo. Probírali jsme spolu nějaké věci, protože se blíží Hlinkův memoriál v Edmontonu. Chystali jsme se na ten týden, co turnaj poběží. Měl jsem toho v tu chvíli víc, ještě jsem mu řekl, že si zavoláme. Vojtěch Kučera, jenž dělá skauta pro Vegas, se však mezitím ozval Keithu Gretzkému a sdělil mu, k čemu došlo. Keith v Oilers dělá asistenta GM. Hned mi to oznámil.“
V Česku bylo už pondělí, v Severní Americe ještě neděle večer. Ale s ohledem na děti, které nebyly v tu dobu doma a nic netušily, se zpráva o Burdově tragické smrti dostala na veřejnost až další den... Jak jste ji v prvních momentech vnímal vy?
„Já z toho byl v první chvíli naprosto v šoku! Říkal jsem si, jestli to není nějaký omyl. Zasáhlo mě to tím víc, když jsem nedlouho předtím s Václavem mluvil. A on najednou nebyl. Byla to rána. Tragédie. Skutečně tragédie...“
Abychom nekončili v tomhle smutném duchu, už by se našly lepší příležitosti, kdy jste se podíval do Prahy. Třeba po vítězství s Bostonem ve Stanley Cupu 2011, že ano?
„Ano, ten rok, co jsme vyhráli, jsme nastoupili v přípravě proti Liberci a pak zahájili sezonu NHL dvěma zápasy proti Phoenixu. Strávili jsme tu docela hodně času, už předtím jsem tady byl taky skautovat.“
Kdybyste měl vybrat jednoho Čecha, kterého jste si nejvíc oblíbil?
„Kromě Václava Burdy? Pokud bych měl vybírat z hráčů, tak bych nezvolil jednoho, ale dva.
Davida Krejčího
, který nám v Bostonu pomohl před sedmi lety vyhrát Stanley Cup, a
Davida Pastrňáka
. Toho jsem před čtyřmi lety ještě do Bruins draftoval. Oba to jsou skvělí hráči a taky dobří kluci.“
