Jsou chvíle, kdy je vám smutno a zároveň jste naštvaní na nespravedlnost světa, který se zbavuje dobrých a poctivých, zatímco jejich protiklady nechá rejdit dál. V noci z neděle na pondělí tragicky zahynul Václav Burda. Bývalý výborný obránce, dlouholetý vyhledavač talentů pro NHL a skvělý člověk. Taky smolař. Zdravotní potíže ho donutily ukončit hráčskou kariéru dřív, než měl. A ve zlomku vteřiny odešel všem, kdo ho znali a měli rádi. Bylo mu 45 let.
Už v pondělí média psala o havárii u Hodonína. Řidič osobního vozu vjel do protisměru a při čelním střetu s nákladním vozem utrpěl smrtelná zranění. Od přátel a známých začaly prosakovat informace, že Venca Burda už není. Tu nehodu měl on. Prý odvezl syna na hokejový kemp a směřoval do Brna. Chtěl tam sledovat českou dvacítku proti Švýcarsku.
Ještě celé dopoledne den po tragédii nikdo oficiálně nic nepotvrdil. Hlavně s ohledem na děti, které nebyly v době neštěstí doma a nic netušily.
Přímý pohled, ostré rysy, na pohled výborná fyzička. Když chtěl Václav Burda zapomenout na hokej, byly jeho ventilem hory a lezení. A co nejmíň lidí kolem. „Tam na hokej nemáte myšlenku,“ líčil. Ale jinak tuhle hru miloval, hokeji se věnoval celým srdcem i duší, ať jako hráč, nebo později skaut.
Přímý a férový
Znali jsme se přes dvacet let. Z jeho působení ve Spartě i třeba z mistrovství světa dvacítek v Gävle, kdy se příchodem roku 1993 rozpadlo Československo, junioři porazili tehdy mistrovskou Kanadu – s Prongerem a Kariyou – a získali na dlouho poslední bronz. Václav Burda patřil do medailové party, spolu s Janem Vopatem, Františkem Kaberlem, Pavolem Demitrou , Davidem Výborným nebo Petrem Tonem.
Asi tři roky poté lovili zástupci Färjestadu v extralize obránce. Informací nebylo tolik jako v dnešní době internetu, Švédové se proto obrátili i na mě s kolegou z týdeníku Gól. U piva v holešovické hospodě U houbaře jsme jim dali tip na tři beky: Burdu, vítkovického Dmitrije Jerofjejeva a v Plzni poněkud upozaděného Jaroslava Špačka . Vybrali si nakonec posledně jmenovaného. Ve Skandinávii si pak vybojoval cestu na olympiádu do Nagana, odtud se odpíchl do NHL.
Burda má z onoho roku 1998 bronz z mistrovství světa. Ale do hry nezasáhl. Přijel až v průběhu turnaje a když mu během už rozhodnutého zápasu o třetí místo trenér Slavomír Lener nabídnul, aby si zahrál, odmítl. Prý by to nebylo fér vůči těm, kteří se snažili celou dobu.
Jako hráče ho zdobila poctivost, zarputilost, taky bruslení a přehled. Patřil k oporám Sparty, později prožil dobré roky ve švédském Lulea. Jeho dráha zároveň často připomínala chorobopis. Nakonec zdraví řeklo dost.
Po skončení kariéry začal dělat skauta. Napřed pro Ottawu, od minulé sezony šéfoval evropským hledačům Edmontonu. Nebyl závislý na čecháčkovských vazbách, protislužbách, pohrdal malostí. Mluvil a jednal na rovinu, jak to viděl a cítil.
Vaclav Burda was a terrific person with a beautiful young family. He spent close to 13 years working to help our team and we are all saddened by the news of his death. The thoughts and prayers of the entire Senators organization go to Vaclav’s family and friends. https://t.co/35iy5zcc5a
— Ottawa Senators (@Senators) July 17, 2018
Vystupoval jako šlechtic, ale slova nevážil opatrně jak luxusní stříbrný příbor. „Ještě že nejede. Je to kus masa, stěží bude hrát druhou ligu,“ horlil Burda, když jsme spolu jednou pro Sport rozebírali českou sestavu pro šampionát dvacítek.
Mluvil o zraněném obránci, který chodil v juniorce na přesilovky, pravidelně ho vyhlašovali nejlepším hráčem týmu. „No jo, jenže asi nevíš, že on je příbuzný pana trenéra. A kdo dělá sestavu a určuje nejlepší hráče?“ opáčil Vašek. Jeho odhad se později ukázal jako přesný.
Sledoval a vyhodnocoval hráče, posuzoval, kdo má předpoklady hrát jednou NHL a kdo ne. Jedním z hlavních měřítek pro něj bylo přesvědčení, že to, co dělá, je správné pro jeho klub. Těžce kousal, když vysoce postavený muž českého hokeje protlačil oklikou přes jiné známosti svého syna do rozvojového kempu Ottawy.
Všichni pak viděli, že na to evidentně nemá, a ukazovali na Burdu, koho to přivedl. Jenže on s tím neměl nic společného. „Málem jsem rozmlátil stůl,“ popisoval ještě po letech na draftu NHL své rozpoložení, když se o šméčku dozvěděl.
Přivedl Karlssona
Jako skaut objevil pro NHL spoustu zajímavých hráčů, velkou měrou se třeba podílel na majstrštyku jménem Erik Karlsson. Sledoval ho od jeho patnácti let, ale zdráhal se přisuzovat si nějaké zásluhy. „Je to týmová práce,“ opakoval.
Když loni odmítl vysokou pozici v Ottawě a po patnácti letech se rozhodl v NHL změnit stáj, ukazoval mi během rozhovoru textovky, které mu hvězdný bek posílal. Bylo z nich poznat, jak k sobě mají blízko a jak si jeden druhého váží.
Mohl získat postavení, jakého žádný Čech v NHL ještě nedosáhl. V Ottawě mohl povýšit z funkce šéfa evropských skautů na místo ředitele pro hráčské záležitosti, tedy jedné z nejvyšších pozic v klubovém managementu.
Burda však lákavou nabídku odmítl, taky proto, že by byl ještě míň s rodinou, než do té doby. Na loňský Hlinkův memoriálu jel už jako hlavní evropský skaut Edmontonu. Tamní Oilers se snažili ze všech sil ho získat. „Pozvali mě na golf do Idaha. Po příletu jsme odjeli člunem na ostrov. A tam Wayne Gretzky ,“ vyprávěl.
I Karlsson pochopil, co dalšího ho ke změně vedlo. „Věděl, že v krátkodobém horizontu se v Ottawě nedá budovat něco, aby tým měl na Stanley Cup. Ne třeba jednou za pět let, nýbrž trvale. Ale řekli jsme si, že se nepotkáváme naposledy,“ povídal Burda o svém velkém přestupu.
Tohle přání už se nesplní.
