PŘÍMO Z USA | Na zápas s Coloradem se díval Filip Chlapík jen z tribuny. Sledoval další marnou bitvu, jeho Ottawa si připsala porážku 0:3. Vidíte na něm, jak dělá všechno, aby si udržel místo v NHL. Po sezoně mu končí smlouva, nechce pryč. Proto, když slyší, že se má srážet, udělá to, i když tohle nikdy nebyl jeho styl, který má pod kůží. „Snažím se poslouchat, možná proto tady ještě jsem,“ říká v rozhovoru, který probíhal o druhé přestávce na tribuně v Denveru.
Vnitřně hodně štve si sednout na tribunu a svému týmu maximálně fandit?
„Je to náročné, chcete být v zápase a hrát nejvíc, co to jde. Vím, že jsem pořád mladý a nováček, takže si to musím vykousat. Doufám, že se mi všechno jednou vrátí. Mám poslední rok smlouvu, nyní bojuji o novou. Každý odehraný zápas je k něčemu dobrý. Vím, že i proto by bylo lepší víc hrát a bodovat. Jsem šťastný, že jsem v Ottawě, že patřím do organizace v NHL a uvidíme, co bude dál.“
Docela mě zarazilo, když jsem viděl vaši poslední produkci. Hrajete kolem pěti minut, nasbíráte klidně sedm hitů. Co, že jste začal rozdávat rány?
„Vždycky jsem byl spíš do tvorby hry, ale Ottawa se mnou má jiné plány, zřejmě chce hráče do třetí nebo čtvrté řady. Trenér po mně chce, abych dohrával souboje a střílel. Nemám nic vymýšlet s pukem, snažím se poslouchat. I proto tady možná ještě jsem.“
Hlava s tím nemá problém, když jste byl vždycky zvyklý spíš na něco jiného?
„Beru to tak, že se snažím všechno přijmout, jak je. Pokud se mi podaří získat v klubu pevnou pozici, bude to o něčem jiném. Mohu si pak něco dovolit… Ale teď nechci nikoho naštvat, naopak je potřeba dělat přesně to, co po vás chtějí. Musím ukázat, že dovedu splnit pokyny, když to vyjde, třeba pak budu mít i nějakou volnost.“
V NHL jste a zase nejste vlastně třetí sezonu. V té minulé klub měl usoudit, že porážkami nikam nevyrostete a proto vás nechal spíš na farmě. Není vaše místo nahoře nějak zakleté?
„První rok jsem hrál dvacet zápasů, pak někteří hráči udělali tým na úkor mě. Já jsem pak měl zraněný kotník, to mě zdrželo na farmě v době, kdy jsem mohl jít zpět nahoru. Ottawa byla pak mezi posledními, na farmě se po letech bojovalo o play off, tak nás drželi dole, abychom se tam dostali. Bohužel to nakonec nedopadlo.“
Naučily vás aspoň poslední tři roky trpělivosti?
„To je asi nyní největší plus. Někteří kluci mají dané, že přijdou a hrají přesilovky. Já jsem za 55 zápasů hrál snad třikrát přesilovky, jinak jsem ve čtvrté lajně. Všechno si musím vybojovat, což není nic špatného. Nemám nic zadarmo, pak si věcí vážíte více a máte na ně jiný pohled.“
Ale zase pendlovat mezi farmou a NHL se nedá věčně...
„Není mi dvacet, beru to ale tak, že chci zůstat v této lize. Jestli to bude v Ottawě, nebo jinde, to nevím. Přetrhnu se, ale abych mohl hrát NHL, rád bych ovšem zůstal v Senators, kde jsem spokojený.“
Každý rok navíc do ligy přicházejí noví osmnáctiletí kluci. Co když přijde třeba v létě konkrétní nabídka z Ruska? Zvažoval byste?
„Nikdy se nedá nic dopředu zamítnout. Pořád si chci ale dokázat, že mohu být bodový hráč v NHL, který hraje v prvních třech lajnách, to je můj cíl.“
Abyste měl čisté svědomí, že jste udělal všechno?
„Jsem odmalička takový, že se zakousnu, když něco chci. Sám sobě chci dokázat, že jsem pro to udělal maximum. Teď makám, není to jednoduché mentálně, ani fyzicky, snažím se ale vybudovat určitou pozici, abych byl lepší a lepší.“
Máte nějaké vyhlídky, kdy se vrátíte zpátky do sestavy?
„Trenér mi řekl, že příští zápas budu hrát. Poslední utkání v Denveru jsem sledoval z tribuny a na něco to taky není to špatné: shora to je úplně o něčem jiném. Chci se vrátit a být pro tým prospěšný, pomoci i nějakými body, jak to jen půjde. Chci hrát co nejlépe. Snad se to podaří.“
Je potřeba ukázat sebevědomí?
„S tím právě bojuju. Odmalička jsem spíš hodný, takže jsem sklopil uši a dělal to, co trenér chtěl. Vidím, jak si kluci dovedou dupnout, když nehrají. Mají sebevědomí v tom, že si nenechají všechno líbit.“
Vy jste za trenérem nebyl?
(usměje se) „Ne. Odmalička jsem takový, že chci svou kvalitu ukázat na ledě. Táta na mě pořád řve, že mám být větší svině. Jenže...“
Nejde to?
„Snažím se, ale pro mě je přirozené prostě něco jiného, osobnost hned nezměním. Takže sklopím uši a poslechnu.“
Pokud se nestane zázrak a Ottawa nepostoupí do play off, měl byste chuť se zapojit do boje o místa na MS?
„Odmala tvrdím, že reprezentovat je pro mě čest, což se nezměnilo. Kdyby šance přišla, jel bych hned.“
