Zahrál si na mistrovství světa do 18 i 20 let. Další dílčí vrchol? Draft NHL. Adam Raška ve čtvrtek nervózně sledoval, kdy konečně zazní jeho jméno. Až z toho samým vzrušením... usnul. „Měl jsem bobky, že si mě nikdo nevezme, tak jsem to raději zaspal," směje se. V sedmém kole na něj ukázalo San Jose. Jedním z prvních gratulantů byla jednička Alexis Lafreniere.
První draftový den zůstal vzhůru do pěti hodin časného jitra. Držel palce kamarádovi Janu Myšákovi. Na toho ale nakonec nikdo mezi top 31 mladíky neukázal. Adam Raška tak šel zklamaný spát. Další den byla na programu zbylá kola. Myšák se dočkal, Raška si musel počkat. Hooodně počkat. Zástupci San Jose ohlásili jeho jméno až v závěrečném sedmém kole na celkovém 201. místě.
„A já to ani neviděl. Hrozně se to vleklo, usnul jsem. Až další den ráno mě vzbudily smsky, že jsem žralok," směje se Raška. „Nejdřív to byla velká radost, pak ale musím přiznat, že jsem byl i trochu zklamaný. Když jsem viděl hráče, kteří šli přede mnou... Mohl jsem být o dost výš. Je ale super, že si mě vůbec někdo vybral," přidává.
Odhady, kdy by mohl přijít na řadu, se už před startem burzy talentů dost různily. „Taťka to hodně sledoval, já jsem se na to nekoukal. Říkal mi, že jsem byl ve velkém rozptylu zhruba od 90. do 180. místa. Když začínalo páté kolo a já pořád nešel, měl jsem trochu bobky. Raději jsem to zaspal," usmívá se.
V Kanadě se posunu mnohem víc
Raška hokejově vyrostl v Novém Jičíně, ve třinácti letech pak přešel do Třince. Zahrál si na šampionátu do 18 i 20 let. V dubnu 2019 pomohl Ocelářům k juniorskému titulu, v rozhodujícím finálovém utkání setnul Spartu čtyřmi góly (5:3).
Klíčovým faktorem, který mu pomohl k draftu, však byl odchod za oceán. V týmu Rimouski, který hraje kanadskou juniorskou QMJHL, strávil uplynulý ročník. „Draft byl hlavní důvod, proč jsem tam šel. Taky jsem si chtěl vyzkoušet tamní životní styl, poznat kulturu, mentalitu a samozřejmě i hokej. Po životní stránce mi to dalo ohromně moc. Bohužel jsem se zranil a odehrál jsem jen polovinu sezony, což prostě před draftem nechcete. Možná proto jsem šel až takhle dole," přemýšlí.
Novou sezonu začal u Ocelářů, kde má stále platnou smlouvu. Pět utkání odehrál také za partnerský Frýdek-Místek. Přiznává ale, že chce zpátky do Kanady. „S agentem se máme potkat a říct si co dál, své k tomu řekne i San Jose. Oceláři mají nabitý tým, spousta hráčů je i na farmě ve Frýdku a je otázka, jestli mě čtvrtá lajna posune dopředu. Sedm minut za zápas je pro mě málo. V Kanadě bych asi hrál každý večer daleko více minut, ale mám v Třinci platnou smlouvu,” upřesňuje Raška.
Alex nemá slabinu
V Rimouski, kde pro velký hokej dorostl například Sidney Crosby, s ním působil také Alexis Lafreniere, jasná jednička letošního draftu a nejlepší hráč svého ročníku. „Byli jsme v kontaktu před draftem i po něm. Psal jsem mu, když začalo druhé kolo, že mu moc gratuluju. Počkal jsem do dalšího dne, protože mi bylo jasné, že bude mít od všech milion zpráv. On mi taky napsal, že mi drží palce. Pak se hned jako jeden z prvních ozval s gratulací, když mě vzali Sharks. Jednou budu vzpomínat, že mi gratulovala jednička. Jsme kamarádi, je to super kluk."
Hvězdného parťáka zná skvěle. Poznal jeho tréninkovou morálku i úžasné dovednosti. „Alex nemá slabinu. Když jsem ho viděl, říkal jsem si,že to snad ani není možné. On nemá chybu. Hraje tvrdě do těla, skvěle na puku. Umí kličky, přihrávky, má super střelu, přehled. Klobouk dolů před ním. Měl jsem se od něj co učit. Často jsem se ho ptal na rady, cvičili jsme spolu," říká Raška.
Jednu drobnost však na Lafrenierovi, který bude oblékat dres New Yorku Rangers, našel. „Nechá se docela snadno vyprovokovat, lehce vybouchne," culí se. „Někdy taky vypadá, že se na ledě plouží, jako by se mu občas ani nechtělo. Když to ale nakopne, je nejrychlejší hráč. Kdybych měl zmínit něco, co na něm obdivuji, je to jeho láska ke hře. Nejen zápasy, ale tréninky, každý všední den odevzdává hokeji maximum. Hned mě napadlo, že je jako Jarda Jágr," doplňuje jeden z osmi českých mladíků, které si minulý týden kluby NHL rozebraly.
