Odmítli zlatý šampionát, ale tvrdí: Nelitujeme

Dlouho se zdálo, že ten tým bude na šampionátu v Německu jenom paběrkovat. A stěží se dostane do čtvrtfinále. Nakonec se z toho vyklubalo zlato.

Deník Sport se tedy rozhodl kontaktovat všechny hokejisty, kteří se z nejrůznějších důvodů z mistrovství omluvili, podařilo se nám sehnat většinu z celkem 25 omluvených. Otázka zněla jednoduše: Jak jste světový šampionát prožívali a nelitovali jste zpětně své neúčasti?

Nejostřeji byl sledovaný výrok Radima Vrbaty a Petra Průchy. Oba necítili důvěru kouče Vladimíra Růžičky, nelibě nesli jeho předešlé výroky, že o takové hráče nemá zájem. Proto přišli o zlato.



„Rozhodl bych se stejně, i kdybych věděl, jak šampionát dopadne. Za daných okolností jsem tam prostě jet nemohl, to musí každý pochopit,“ uvedl Průcha.

A co Vrbata? „Rozhodně mě nemrzelo, že jsem tam nebyl. Člověk by neměl litovat svých rozhodnutí, říkat si, co by bylo, kdyby,“ reagoval útočník.

Kouč Vladimír Růžička to bral s nadhledem. Už po příletu na dotaz, co by „absentérům“ vzkázal, uvedl: „Nic. Já jsem byl rád za ten tým, který jsem v Německu měl. A jsem na ty hráče hrdý.“

Tomáš Rolinek bojuje za národní tým rád. • Pavel Mazáč/Archív Sport

Ostatní, kteří se museli omluvit ze zdravotních důvodů, pochopitelně litovali. Třeba obránce Jan Hejda, mistr světa z Vídně z roku 2005. „Hodně mě mrzelo, že jsem u toho nemohl být, vím, že o mě Růža hodně stál,“ vykládal bek, jenž se dokonce zámořské lékaře pokusil přemluvit, aby ho do Německa pustili aspoň na zkoušku. Ale nevyšlo to.

Z rozsáhlé ankety vyplývá rovněž to, že ve spoustě zámořských borců ještě přetrvává hořkost po slovech kapitána Tomáše Rolinka. Ten si ještě před šampionátem povzdychl, že se u hokejistů vytrácí vlastenecké cítění. A vyjádřil názor, že únavu nebere jako důvod pro omluvenku.

Radim Vrbata • Pavel Mazáč

Ze zámoří se ihned ozvali zámořští borci, kterým se to vůbec nezdálo. V podobném duchu se vyjádřili i v této anketě. Hlavně je štve, že útočník nikdy nehrál v NHL a neví, co to obnáší.

„Kdybych to slyšel od někoho, kdo nerozumí hokeji, tak by mi to bylo asi jedno. Ale od kolegy je těžký takovou věc skousnout,“ řekl včera Sportu obránce Tomáš Kaberle.

Nelibě reagoval i Patrik Eliáš, hvězda z New Jersey Devils. A podle informací Sportu se na Rolinka naštvala i celá řada dalších hokejistů. Už se zdálo, že se rozhoří pomyslný boj mezi Rolinkovou zlatou partou a hráči z NHL! Hrozil velký rozkol.

Zlobil se i Marek Židlický, kapitán týmu z loňského šampionátu. „Vlastenectví je dost silný výraz. Takové slovo by hráč v souvislosti s hráčem, s nímž hrál a bude hrát v jednom týmu, nikdy použít neměl,“ reagoval.

„Navíc se mi nelíbí, že to vypadá, jako by pětadvacet kluků nechtělo jet. Byla tam spousta zraněných, případně se omluvili z vážných rodinných důvodů. Někdo se necítil, že by byl na šampionátu pro tým přínosem, v takovém případě udělal dobře, že nejel,“ dodal Židlický.



V tu chvíli ale ještě neznal dodatečné Rolinkovo vyjádření. Kapitán čerstvých šampionů, sám velký reprezentační srdcař, totiž včera v rozhovoru pro Sport uvedl, že si za svými vyjádřeními stojí, ale rozhodně odmítá, že by měl na mysli „starší“ hráče jako Kaberle, Eliáš nebo Židlický.

„Těchto hokejistů jsem se vůbec nechtěl dotknout, mám k nim úctu. Myslel jsem hlavně ty mladé kluky,“ řekl Sportu.

Radost z gólu v podání českých hokejistů Rolinka a Michálka • Barbora Reichová (Sport)

Což Eliáš následně ocenil. „Je dobře, že se k tomu postavil jako chlap. A jsem rád, že se to tím vysvětlilo. Cením si toho, že to dokázal vysvětlit,“ dodal Eliáš.
Už se zdálo, že konflikt tři kapitánů (Rolinek – MS 2010, Eliáš – ZOH 2010 a Židlický – MS 2009) bude hlavním tématem příští reprezentační sezony. Teď to vypadá, že hořkost sice přetrvává, ale neměla by zásadně ovlivnit vztahy v národním týmu.

Jak jste šampionát prožívali a nelitovali jste své neúčasti?

MICHAL BIRNER (zraněné koleno) „Sledoval jsem mistrovství jako fanoušek, prožíval jsem to. S klukama jsme chodili koukat do hospody. Při gólech jsem si stejně jako všichni okolo zakřičel. Bylo to úžasné, co ten podceňovaný tým dokázal. Mě hlavně zezačátku mrzelo, že jsem na mistrovství nemohl být, protože jsem cítil velkou šanci se tam dostat. Byl bych ale sám k sobě nesoudný, kdybych tam se svým zraněním jel a nemohl odevzdat stoprocentní výkon. Doktor mi nařídil skoro měsíční klid, nedalo se nic dělat.“ PETR ČAJÁNEK (rodinné důvody) „Šampionát jsem pozorně sledoval a klukům jsem moc přál úspěch. Jejich výkony gradovaly, v play off byly úplně neuvěřitelné. Tým táhl za jeden provaz a kluci hráli jeden za druhého. Těší mě, že mužstvo ukázalo některým nevěřícím Tomášům, že má Česko pořád výborné hokejisty. Letos jsem měl jasné důvody, proč se turnaje nezúčastním, takže toho nemůžu litovat.“ PATRIK ELIÁŠ (rodinné důvody) „Šampionát jsem sledoval, ale jen přes internet. Kluci dosáhli fantastického úspěchu a moc jim to přeju. Překvapení to z jejich strany určitě bylo, podařilo se jim ale dostat do situace, kdy zvládli tři těžké zápasy v řadě, což jim před finále dodalo sebevědomí. Samozřejmě, že bych si určitě přál dočkat se jednou takového vítězství. Ale neúčast mě nemůže mrzet, měl jsem pádné důvody, proč jsem nemohl přijet. Neměl jsem ani jinou šanci, udělal jsem to, co bylo v tu chvíli správné. Mrzet to může jen ty kluky, kteří měli malicherné důvody.“ Kapitán Patrik Eliáš v zápase proti Lotyšsku • Barbora Reichová (Sport) MICHAEL FROLÍK (operace zlomeného nosu) „Sledoval jsem to pozorně, vždyť jsem tam měl kamarády Ondru Pavelce a Kubu Voráčka. A samozřejmě jsem jim fandil. Musím uznat, že to celý tým zvládnul výborně. Začátek turnaje byl sice horší, ale pak se kluci semkli a bojovali. Přiznám se, že mě to mrzelo, že jsem tam nemohl s nima být. Tím spíše, že o mě měl pan Růžička zájem. Řeknu vám, sedět na gauči a jen se na to koukat… Bohužel takový je už hokej, patří k němu i zranění.“ JAN HEJDA (zraněné koleno) „V Americe jsem sledoval online přenosy na internetu. Klukům jsem to moc přál, byli supertým. Z Vídně 2005 vím, co po takovém vítězství hráči prožívají. Hodně mě mrzelo, že jsem u toho nemohl být, vím, že o mě Vláďa Růžička moc stál. Volal mi pár dní před mistrovstvím, když jsem v Columbusu začínal trénovat na ledě. Doktory jsem se snažil přemluvit, aby mě do Německa pustili a abych se mohl rozhodnout až tam, jestli to půjde, nebo ne. Bohužel jsem nesměl odjet. Báli se, že nejsem v plné kondici a koleno by to nemuselo vydržet. Kdyby šampionát začal o deset dní později, určitě bych se stihl dostat zpátky do formy.“ ZBYNĚK IRGL (zánět dutin) „Šampionát jsem se snažil sledovat, občas jsem si napsal s Petrem Hubáčkem. Jestli mne mrzí, že jsem nejel, to je zbytečná otázka. Je jasné, že mě neúčast na mistrovství světa mrzela, ale musel jsem na operaci s dutinami. Nedalo se nic dělat.“ Zbyněk Irgl • Pavel Mazáč/Archív Sport TOMÁŠ KABERLE (únava) „Turnaj jsem sledoval a věřil, že se ta čtvrtfinálová smůla už musí zlomit. Když to vypadalo na konci zápasu se Švédskem špatně a kluci to nakonec ubojovali, tak jsem začal věřit i ve zlato. Místo lítosti jsem si vzpomněl, jak jsme si to užívali před pěti lety ve Vídni. Je to obrovská euforie, slaví se dva tři dny v kuse. Paráda. V reprezentaci je vždycky skvělá parta. Platilo to letos, ale i kdykoliv dřív, o to je pak každý úspěch ještě lepší.“ Tomáš Kaberle patří k největším oporám národního týmu. • ČTK FILIP KUBA (operace zad) „Protože jsem pořád za mořem, sledoval jsem všechno na internetu, chtěl jsem najít obrazový online přenos, ale to se mi nepodařilo. Byl jsem ve spojení s kamarády z Česka. Co vím, zachytal výborně Vokoun, na něm to stálo. Už od olympiády jsem věděl, že se operaci zad nevyhnu, takže jsem měl dost času na to vyrovnat se s tím, že na šampionát nepojedu.“ ROSTISLAV OLESZ (potrhané vazy v ruce) „Když vám uteče reprezentace, tak vás to vždycky mrzí. Ať už to skončí jakkoliv. Já se do národního týmu vždycky těším na skvělou partu. Je to přece jenom jiný kolektiv a zábava než v Americe. Výsledkem jsem ani moc překvapený nebyl, tušil jsem, že kluci medaili udělají. Protože jsem celou sezonu viděl, jak chytá Tomáš Vokoun. A přijel i Jarda Jágr. I proto mě mrzelo, že jsem jet nemohl. Od něj se má člověk pořád co učit, každá příležitost si s ním zahrát je velká šance.“ Rostislav Olesz bojuje před brankou. • ČTK TOMÁŠ PLÍHAL (zranéné koleno a kotník) „Neviděl úplně všechny zápasy, které naši hráli, ale ty důležité postupové už jsem sldeoval. Koukal jsem doma, protože jsem byl zrovna po operaci kolene a fandil jsem i proto, že jsem tam pár kluků znal. Určitě mě mrzí, že jsem tam nemohl být, představoval jsem si, jaké by to bylo slavit s nimi, ale nedá se nic dělat. Zdraví je přednější, potřeboval jsem se dát do pořádku pro příští sezonu.“ ROMAN POLÁK (zlomená klíční kost) „Určitě mě mrzelo, že jsem kvůli klíční kosti o šampionát přišel, ale i tohle k hokeji patří, prostě to nešlo. Za začátku jsem se kvůli tomu na mistrovství ani nechtěl dívat, štvalo mě, že tam být nemůžu. Ale čtvrtfinále, semifinále a finále už mě i v televizi tak chytlo, že jsem to prožíval a fandil. Kluci udělali super úspěch, to je pro český hokej jenom dobře.“ Bojovník Roman Polák v národním dresu. • Michal Beránek - SPORT PETR PRŮCHA (zatrpklost vůči Růžičkovi) „Sledoval jsem to. Klukům jsem fandil hlavně proti Kanadě, aby neudělali nejhorší výsledek v historii. Potom jsem už věřil, že udělají dobrý výsledek, protože z nich spadl veškerý tlak a bylo vidět, že hrají uvolněně a lehce. To, že jsem tam nebyl mě mrzet může, ale za daných okolností jsem tam prostě jet nemohl. Rozhodl bych se stejně, i kdybych věděl, jak šampionát dopadne.“ MARTIN ŠKOULA (nebyl k sehnání) „Samozřejmě jsem šampionát sledoval. Když se dívám, tak jsem nervóznější, než když hraju. Klukům jsem fandil, po prvním gólu ve finále jsem si říkal, že by to mohli vyhrát. Proč jsem na turnaji nebyl? Už několik let mám stejné číslo, pořád jsem na příjmu, ale nikdo mě před mistrovstvím nekontaktoval. Stejně bych ale do Německa nejel, protože se nám před nedávnem narodil kluk, takže jsme domů mohli letět až teď. Rodinu bych v Americe samotnou nenechal.“ RADIM VRBATA (zatrpklost vůči Růžičkovi) „Klíčové zápasy jsem sledoval, jen při semifinále jsem stihnul až prodloužení a nájezdy. Klukům jsem to samozřejmě přál, pro český hokej je takový úspěch perfektní. Rozhodně mě ale nemrzelo, že jsem tam nebyl. Člověk by neměl litovat svých rozhodnutí, říkat si, co by bylo kdyby. Beru to tak, jak to je. Se vším všudy. Nikde třeba není psané, že kdybych tam jel, tak se vyhraje.“ MAREK ŽIDLICKÝ (zraněný palec na ruce) „Klukům jsem samozřejmě fandil, v týmu jsem měl spoustu kamarádů. Hráli dobře, dokázali se obdivuhodně semknout, byla na nich znát velká vnitřní síla. Ať si užívají titul, zaslouží si to. Pro náš hokej je to jedině dobře. Já jsem u toho tentokrát být nemohl, sezonu jsem dohrával pod injekcemi, poslední tři zápasy v NHL jsem už musel vynechat.“