Tak silná sestava se na mistrovství světa v českých dresech už pár let nepředvedla. Takhle dobře tým na vrcholném turnaji dlouho nešlapal. Titul mistrů světa přesto neobhájil. Je bronz z Bratislavy úspěchem, či ne? „Ztratit jeden zápas na celém turnaji a být třetí, to mrzí,“ přiznává v rozhovoru pro Sport trenér reprezentace Alois Hadamczik.
Čeští hokejisté na šampionátu připomínali fotbalovou Brazílii. Ta na mistrovství světa taky často předváděla nejpohlednější fotbal, podmaňovala si diváky. Jenže pak uvízla v cizí pasti.
Českou družinu v semifinále zaskočili Švédové. Nakonec se tým z porážky vzpamatoval a proti Rusům urval bronzovou medaili za třetí místo. Kouč Alois Hadamczik odpovídá na ožehavé otázky ohledně stažení Romana Červenky ze sestavy, hádky s prezidentem IIHF René Faselem i svého přístupu k hráčům…
Kam řadíte letošní bronz? Nebude vás za pár dní ještě víc drásat, že se mělo vydolovat víc?
„Štve mě už teď, že jsme v ten pátek třináctého se Švédy prohráli. Ztratit jeden zápas na celém mistrovství světa a být třetí, to mrzí. Ale pak si řeknete, že jsme nemuseli mít nic. Já jsem na mužstvo pyšnej, že i po prohře v semifinále chtělo uhrát medaili, dalo do toho všechno. Připravili jsme se, hráli disciplinovaně, bruslili, byli stateční. Karel Rachůnek sestřelil Arťuchina, mužstvo bojovalo za sebe a pro lidi. Rusové říkali, jak jsou rádi, že jdou na nás, že to bude odplata za Kolín nad Rýnem (loňské finále). Porazit je včetně Euro Hockey Tour třikrát za měsíc, to se taky nestává.“
Tým šlapal dobře celý turnaj. Proč proti Švédům najednou přestal fungovat?
„Velké zápasy rozhodují maličkosti. Některé chyby jsme udělali sami, k některým došlo i tím, jaké fauly na naše hráče rozhodčí pustili. Zase o nás budou říkat, jak fňukáme. Ale Patrik Eliáš jel za stavu 1:1 sám na branku a hráč ho píchl do kolene. Proto upadl a nedal. Kdybychom vedli 2:1, mohlo se to vyvíjet jinak. Pak tam byl nedovolený zákrok na Vampolu, kdy jsme dostali třetí gól, potom na Rolinka. Ale je to pryč, nedá se nic vrátit, i když hráči si vedli skvěle, špatně zahráli jen jednu třetinu.“
Opravdu?
„Jasně. Vůle tam byla. A obrovská! Švédům ten zápas prostě vyšel, nám ne. A stálo nás to finále. Proti Rusům tým zase předvedl svoji sílu.“
Ve čtvrtfinále s Američany jste si při přesilovce pět na tři vzal oddechový čas. Byl to pro vývoj utkání klíčový moment. Do té doby jsme v početní převaze nehráli dobře, ale pak padl druhý gól. V semifi nále jste posadil Červenku. Tenhle tah dost expertů nechápalo...
„Až tam budou příště stát oni, tak zase třeba nepochopím já, až něco provedou. Červenku jsem několikrát upozornil, aby přidal. On je mladej kluk, musí hrát s nasazením. U Plekance a Jágra jsem to nasazení viděl. Když šel střídat Červenka, jel tak zvaně na obou nožích. Mám vůči němu naprosto čistý štít. Dal jsem ho do první formace, poskytl mu nejvíc času na ledě, hrál přesilovky...“
Zvažoval jste jeho vyřazení ze sestavy delší dobu?
„Nebyl to důsledek jednoho zápasu nebo faulu, kterého se dopustil. A zase: neudělal dva kroky navíc, dal tam ruce. Dostali jsme gól. Opět šlo o nasazení. On je poctivý kluk v tréninku, všechno, ale zvyká si na to, že na něho hrají druzí. A to nejde. To možná půjde v Omsku, ale na mezinárodní úrovni musí všichni hráči dřít stejně. Cítil jsem to tak, jak to říkám.“
Takže jste se svým tahem vůbec neváhal?
„Mám právo to udělat! Kdybych nic nezměnil a my prohráli, tak by řekli, proč jsem nezkusil někoho jiného. Pro Plekance nebyla sranda jezdit každé utkání nahoru dolů, být první vpředu i vzadu, odmakat všechna oslabení. Kdyby Roman pracoval, jak říkám, hrál by třeba i ta oslabení.“
Po zranění Michálka a posléze Havláta se rozpadla vysoce úderná Eliášova řada. Střelecky tým pak táhla hlavně ta Plekancova. Přišlo vám správné do ní tak razantně zasáhnout?
„Byl jsem o tom přesvědčený tehdy a jsem i teď. Je otázka, jestli jsem mohl Červenku ještě během zápasu vrátit do hry, ale rozhodl jsem se takhle. A nebyl to unáhlený krok. Zrálo to ve mně. Viděl jsem, že v Červenkovi je víc energie a zarputilosti, než do hry dával. Kdybych na něj měl špatný názor, tak ho už nepostavím. Rusům pak dal tři góly. On se musí sám víc vyprovokovat, aby tomu dal maximum. Poděkoval jsem mu a napsal ho jako našeho nejlepšího hráče utkání. Toho určuje právě hlavní trenér. Skutečně tam nejsem od toho, abych si na někoho zasedl.“
Někdy se zdálo, že hráče necháváte být a na střídačce jim do toho až tolik nemluvíte. Změnil jste se v tomhle od svého předchozího angažmá u národního týmu?
„Já k nim mluvil možná ještě víc než tehdy! To byla jen něčí falešná teorie, že když jsem nehrál NHL, nemůžu trénovat hvězdy. Sebe hodnotit nebudu, ale hráčům jsem po šampionátu poděkoval. Byla radost s takovým týmem pracovat. Výsledky dělají oni na place, a když se s nimi člověk dovede domluvit, pak to může fungovat. Nežijeme v komunismu, nejsme na spartakiádě, že bychom si něco nalajnovali. Ale určité zásady se musí ctít.“
Probíral jste tedy určité věci i s hlavními lídry jako Jágrem nebo Eliášem?
„To jsou absolutní profíci. Vůbec nechodí, že by chtěli to či ono. Spíš jsem je sám nabádal ke komunikaci. Ne, že bych jim něco vnucoval, ale když jsem něco chtěl, tak jsem jim vysvětlil, proč to chci. A když jsem je požádal o názor, byli vstřícní. Z mého pohledu to probíhalo nejlépe, jak mohlo.“
Sám jste vypadal i vyrovnanější. Co vás nejvíc vytrhlo z klidu? Spor se šéfem IIHF René Faselem?
„Ne, já jsem se s ním normálně bavil a vyčetl mu, že se mi nelíbí, jak se něco vykládá na semináři před turnajem, pak přijde jasný faul na Michálka a nikdo to netrestá. Přitom on byl bez kotouče, šlo o úmyslný zákrok na hlavu.“
Co jste mu ještě řekl?
„Že i on tím ztrácí jméno, protože něco říká, ale neplní to. Vyměnili jsme si názory. Ale byla to chyba hlavně rozhodčího, ten to má řešit. Kdyby Arťuchin další zápas nemohl nastoupit, už by to ani nepomohlo. To spíš kdyby mu dali pět minut a do konce utkání a my vstřelili dva góly. Vyloučit Švédům dva hráče, taky jsme mohli dát dva góly...“
Znovu se hodně mluvilo o skvělé české partě. Před turnajem byly právě vztahy považovány za jednu z věcí, která může tým rozklížit. Nezměnilo se nic ani po prohraném semifinále?
„Někteří experti mi podsouvali, že to nebude fungovat. Ale na řeči jsem nedal. Tihle kluci vydělávají velké peníze. Mohli ležet měsíc u moře, ale oni se na turnaj připravili a byli hrdí, že jedou reprezentovat. Jsou to osobnosti, které plní stadiony, podle toho k nim je potřeba přistupovat, slušně jim říct, co se od nich očekává. Když tu roli přijmou, tak ji taky plní. Bylo tam hodně hráčů, kteří jsou hokejově i lidsky mimořádně na výši.“
| 3. ZOH místo 2006 2. MS místo 2006 7. MS místo 2007 5. MS místo 2008 3. MS místo 2011 |
| Složení útoků 1 Systém hry 1 Vztah k hráčům 1 Taktické tahy 2- Celkové hodnocení 2 |
