Junior Vrána: Očekávání jsou velká, minule jsme ukázali, že to jde

Odchovanec pražských Letňan, jehož si v prvním kole draftu vybrali Washington Capitals, patří k lídrům, na které český výběr bude nejvíc spoléhat. „Ale nebude to o jednom hráči, za vším je týmová práce,“ připomíná útočník, který má šanci navázat i na svého jmenovce Petra Vránu, který před deseti lety vystřelil v prodloužení souboje o bronz s Američany zatím poslední medaili ze šampionátu dvacetiletých.

Šampionátů jste zažil už pět, nicméně tenhle bude možná zatím nejdůležitější ve vaší kariéře. Cítíte to stejně?
„Těším se, jako pokaždé. Očekávání jsou taky velká. Pokud jde o mě, připravený jsem snad dost, ale nemyslím, že to je jen o jednom hráči. Bude záležet na celém týmu. Minule jsme každému ukázali, že to jde. Boj o medaile nám utekl o kousek, nad Finy jsme vedli ve čtvrtfinále 3:1 a nakonec prohráli. Ten krůček může být nepatrný.“

Začínáte se Švédy, které jste v generálce na Turnaji čtyř jediné neporazili, potom vás čekají nevyzpytatelní Švýcaři a Dánové, na závěr Rusko. Dost ošemetný los, co říkáte?
„Na takovém turnaji bude silný každý soupeř. Nemá cenu rozebírat, kdo je lehčí, těžší. Tentokrát má trošku výhodu Kanada, že hraje doma, i když to může vypadat, že bude hrát pod silným tlakem. Ale pod tím jsme všichni. I my, ať ho na nás vytváří okolí, nebo my sami na sebe. Skupina navíc ještě není tak důležitá, to až play off . A tam se může stát všechno.“

Ovšem spousta z vás mluví o tom, že chcete jít z prvního nebo druhého místa…
„To si přejeme každý rok, i tentokrát chceme vyhrát skupinu. A ne kvůli tomu, abychom se ve čtvrtfi nále případně vyhnuli Kanadě. Chceme být prostě první, porazit všechny. Jestli máme získat medaili, musíme překonat každého. Takové jsou naše cíle.“

Dvacítka odletěla na šampionát, Vrána drží místo Pastrňákovi

MS hokej U20 pab17. prosince 201410:48

Dodalo vám sebedůvěru stříbro z osmnáctek, kde jste si ověřili, že i vy to dokážete?
„Stříbro nám určitě pomohlo. Víme, jaké to je něco vyhrát, máme nějaké zkušenosti, i když jsme na dvacítkách pořád ještě mladší ročník, hokejově na tom jsme taky dobře. Šli jsme si za svým postupnými kroky a vyšlo to, tak by to mělo fungovat pořád. Konečně se něco povedlo, ale na to se teď nemůžeme ohlížet, to už prostě bylo. A třeba proti minulým dvacítkám bych tam ani neviděl až takový rozdíl, byli jsme taky hrozně blízko. Tohle je další turnaj, uvidíme, co ukáže.“

Vnímáte, jak úspěch osmnáctky pozvedl zájem o hráče jako vy i o celý turnaj dvacítek?
„Ročníky předtím nebyly tak úspěšné, my jsme ještě s osmnáctkou skončili třetí na Hlinkově memoriálu, pak druzí na mistrovství světa, naposledy byly devadesátsedmičky (hráči ročníku 1997) na Hlinkovi druhé. Nejvíc jsou vidět výsledky, každý si pak chce ty hráče vytáhnout. Ale za tím vším je především týmová práce a dobrý charakter. Díky tomu jsme to dokázali dotáhnout.“

Jakub Vrána se jako první český hokejista stal nejlepším střelcem na MS do 18 let • Barbora Reichová (Sport)

Nedolehne na vás tíha atmosféry ve velkých arénách a před zaplněným hledištěm?
„Pro každého je neskutečný zážitek hrát mistrovství světa v Kanadě. Přijde hodně lidí, bude dobrá atmosféra, paráda. Já zažil dvacítky zatím jen v Rusku a naposledy ve Švédsku. Určitě to bude hezký, všichni se těšíme, i když na ledě to člověk zase tolik nevnímá. Jakmile se začne hrát, nesoustředí se na publikum, nýbrž na svoji práci.“

Navíc vy jste už docela zkušený veterán...
„No, co se týče juniorských šampionátů, tak trochu jo. Ale myslím, že i ostatní kluci to zvládnou.“ (směje se)

Uvědomujete si taky, že ponesete větší zodpovědnost za celé mužstvo?
„Určitě. Se šampionáty mám hodně zkušeností, takže se to budu snažit přenést do týmu a ukázat svoje kvality na ledě. Myslím, že i další kluci jsou dobře připravení, na menším ledě se bude hrát trochu jiný hokej, víc do těla. Na osmnáctkách se nám dařilo, snad to bude dobré i tady.“

Je výhodou i sehranost vašeho útoku s Ondřejem Kašem a Davidem Kämpfem, s nimiž se znáte už z předchozích turnajů?
„Nastupovali jsme spolu na šampionátu už minulý rok a vyhovíme si, nějakou dobu už se známe. Naše role spočívá v tom, abychom si vytvářeli šance a dávali góly. O to se budeme snažit, ačkoli na menším hřišti bude na všechno míň času. Ale tohle jsme si už taky vyzkoušeli v létě na turnaji v Kanadě a stejné to bude pro všechny. Beci budou naopak ve výhodě. Nemusí tolik bruslit, na všechno dosáhnou.“

V Linköpingu jste se taky posunul o něco dál. Jak vám prospěl další půlrok ve švédské lize?
„Naučil jsem se hrát fyzicky, což se mi na užším hřišti taky může hodit. Ze všeho nejvíc mi ovšem pomáhá, že jsem dostal víc icetimu než v minulé sezoně, cítím se líp i mezi klukama. Chodím taky na přesilovky, i když trenér to hodně míchá, během zápasu dokáže otočit lajny. Takže ani nemůžu říct, jestli hraju první, nebo třetí útok. To se během chvilky může změnit. Ale cítím se tam výborně.“

Takže nelitujete, že si vás po kempu nenechali ve Washingtonu?
„Řekli jsme si, že by mi prospělo ještě zůstat ve Švédsku a zlepšovat se, makat na sobě. Nic mě netlačí, až budu připravený, tak do toho půjdu. Nechávám tomu volný průběh. Soustředím se teď hlavně na Linköping, na šampionát dvacítek a pak uvidíme, jak se to vyvine.“

Jak tedy tipujete, že to na dvacítkách dopadne? Někteří vám předpovídají medaili…
„Až takhle bych zase nepředbíhal. Uvidíme, jak se turnaj bude vyvíjet. Půjdeme den po dni a uvidíme.“

To jsme ještě nikdy neslyšeli…
(usměje se) „Jasně, ale co k tomu říct? Každý chce vyhrát skupinu, ale nejdůležitější je, jak dopadne čtvrtfinále. Tam začíná všechno od začátku. Posledně to nevyšlo, určitě jsme se poučili. Každý zápas je jiný, musíme do toho dát všechno a dotáhnout to do konce.“