PŘÍMO Z TORONTA | Výprava za medailí se změnila v boj o přežití. Čeští junioři mají břitvu na krku, na kontě ze dvou utkání nula bodů a skóre 4:10. Hrozí, že vůbec nemusí postoupit do play off. Ale je tu ještě Dánsko a ani vítězství nad ním nemusí dvacítce stačit. „Spal jsem dvě hodiny,“ přiznal den po prohře se Švýcary trenér Miroslav Přerost. Dnes od 19:00 hraje jeho tým důležitou bitvu s Dánskem.
Kouč Přerost zavedl tvrdší režim, hráči si třeba začali zase sami balit a nosit výstroj. Ale jinak s nimi on i jeho štáb hlavně hodně mluvil, vraceli se ke kořenům hry, která přinášela úspěch a s níž z nějakých důvodů ztratili nit. Připravovali se na den, který může rozhodnout. Nezbývá, než zabrat. Aby z velkého zklamání nebyla ještě velká ostuda.
Duel s Dánskem může rozhodnout. Co se vám od prohry se Švýcarskem honilo hlavou?
„Není to situace, kterou bychom neznali. Ještě večer po zápase jsme měli mítink s hráči a dohodli se, že si sedneme a probereme celou škálu problémů, které máme, abychom se z toho průšvihu vyhrabali.“
POSTUPOVÝ KLÍČAni dnešní vítězství nad Dány nemusí český tým posunout do čtvrtfinále, kam postupují z každé skupiny čtyři mužstva (poslední dva týmy padají do bitvy o udržení). Pokud by Dánové porazili ve svém posledním utkání Švýcarsko, museli by Češi uspět s Rusy. Jinak jim hrozí boj o záchranu. Tabulka skupiny B: |
Po obou utkáních jste si stěžovali na přístup hráčů. Pracuje psychika, nedaří se. Jaký tedy zvolit způsob, aby se tým zase našel? Domlouváte jim nebo je naopak chlácholíte?
„My jsme si ty hráče vybrali, nemůžeme házet něco na ně, ale ani se vymlouvat. Na druhou stranu jsme si je vyzkoušeli, není to nahodilý výběr, tým prošel nějakým vývojem, zkouškami a tito hráči v nich uspěli. Doufáme, že navážeme na období, kdy jsme věci dělali, jak mají být, byli jsme pokorní, skromní, měli respekt k soupeřům. Nežili jsme z toho, co o nás píší media, nýbrž jaký je reálný stav. Věřím, že se v krátké době vrátíme k tomu, co bylo.“
Máte vysvětlení, proč hráči najednou nepracují jako tým, proč nefungují věci, které dřív přinášely úspěch a byly samozřejmě?
„Je to soubor skutečností. Jednak typicky česká věc, že jsme dobří, něco umíme a nemůže se nic stát, pak tomu nedáme nic navíc, což se nám vymstilo. Najednou si s ničím nevíme rady. Máme asi takovou povahu, že se musíme trošku bát, abychom zůstali neustále v pozoru. Ten potenciál v mužstvu máme, na druhou stranu je pravda, že jsme se ocitli v nezáviděníhodné situaci, což má na výkony taky vliv. A není moc času se z toho dostat.“
Jaký očekáváte, že bude zápas s Dánskem?
„Oni jsou možná lepší soupeř než Švýcaři, hlavně v prvním útoku mají excelentní hráče. Musíme být hlavně tým. Tenhle den rozhodne.“
Po porážce se Švédy jste provedli kosmetické úpravy v sestavě, ani další nepovedený zápas se Švýcary nepřinesl výrazné zásahy, kromě toho, že jste v závěru stáhli hru na tři pětky. Co teď, chystáte se k něčemu zásadnímu?
„Nemůžete dělat rozsáhlé změny, míchat s tím. Tohle je krátký turnaj, ale vycházíme z dlouhodobých zkušeností a nikdy se nám nevyplatilo dělat si v tom úplně totální guláš. To pak vnáší do mužstva i trošku chaos. Tady se buduje nějaký systém, nemůžete ho během dvou dnů úplně rozstřelit.“
A když nefunguje?
„Nejsme si úplně jistí, že to je dobrá myšlenka. Udělali jsme změny, které ve finále stejně nic nepřinesly, asi zůstaneme u toho, co jsme provedli naposledy a v rámci toho musíme pracovat. Ty změny nejsou samonosné, že to rozhodnou. Tady nejsou dílčí problémy, tady je celkový problém, a to je celkový přístup mužstva.“
A co třeba přesilovka? Z osmi tým nevyužil jedinou...
„Je, stejně jako oslabení. Před měsícem jsme nedostali jediný gól v oslabení a z přesilovek je dávali. Souvisí to s psychikou mužstva. Když už se nedaří ve hře pět na pět, tak to nezlomíte přesilovkou. Pokud máte problém vyhrát osobní souboj, hrát v obranném pásmu, tak máte problémy i ve standardních situacích. Jakmile nejdou základní věci, nejde ani nadstavba. A pak tam jsou nahodilosti, které nevycházejí ze systému. Odražené kotouče, dorážky, nepřesnosti, kterých se soupeř dopouští stejně jako vy. Ale neodráží se to k vám, odrazí se to k němu. To se násobí a bohužel tohle zatím šlo proti nám.“
Jsou toho důsledkem i tragické vstupy do třetin proti Švýcarsku, kde se rozhodoval zápas?
„Je to jedno s druhým. Jak povídali staří manažeři: ‚Říkáte jim to? Pokud ano, tak asi málo.‘ Nejde hrát od páté minuty, to je nepřipravenost, nekoncentrace, ale netvrdím, že sebeuspokojení. Čtvrtý gól Švýcarů byl zase následkem těch nahodilých problémů, kdy se kotouč odrazí do branky.“
Hráči si taky uvědomují vážnost situace, nicméně v tak svízelném postavení někteří ještě ani nebyli...
„Ani před rokem, kdy jsme sahali nakonec po semifinále, jsme to do posledního zápasu skupiny neměli jednoduché. Asi je nám souzené bojovat o to do poslední minuty. Uděláme všechno, abychom postoupili, od toho na šampionátu jsme. Hráči cítí, že situace není taková, jakou si představovali. Teď je prostě na nás, jak všechno dopadne. S hráči jsme si sedli, probrali každý detail hry, celý systém, znovu to zopakovali. Konec konců, přišli s tím sami. Probereme to, pak půjdeme na led a budeme pokračovat.“
Mluvilo se o malém zaujetí hráčů, ale oni sami nejsou spokojení s tím, co předvádějí, David Pastrňák dokonce řekl, že je sám sebou zklamaný. Považujete za dobré znamení, když o tom takhle uvažují?
„Je to jako zkažená mléková polévka. Všem chutná, všichni ji mají rádi, ale něco tam je najednou špatně a všichni přemýšlí, proč. Na jednu stranu je dobré mít zpětnou vazbu, když se něco děje a ti hráči takhle reagují, než aby hledali výmluvy, chyby jinde, že jsou špatné hokejky, špatný led, málo se svítí, že mají moc sladké pití. Je dobře, že tu je zpětná vazba, že si jsou toho vědomi, neviní nikoho kolem a chtějí se vrátit k tomu základu, odpíchnout se od něj. Otázka je, jak se nám to proti Dánsku povede. Ze špatných věcí se špatně vstává. Ale když se to podaří, dějí se naopak velké věci, Takže uvidíme.“
