Velká část tohoto výběru loni slavila stříbro na šampionátu do 18 let. Včetně trenéra Jakuba Petra, který je u dvacítky první sezonu. To dává naději, že český juniorský hokej by po dlouhých jedenácti letech mohl ukončit čekání na cenný kov. „Všichni ten předchozí úspěch chtějí zopakovat,“ přiznává Pavel Zacha.

Jakou máte pozici v týmu? O nominaci jste se strachovat asi příliš nemusel.
„Každý si ji musel vybojovat. Na kempu v Popovicích byl široký kádr a místo na soupisce si musel zasloužit, ale je pravdou, že bych chtěl být lídrem. Přece jenom na šampionát dvacítek jedu třetí rok po sobě a byl bych rád, kdybych pomohl klukům, kteří jedou poprvé. Vzpomínám si na to, když to byla u dvacítek moje premiéra a odkoukával jsem věci od zkušenějších. Taky mi pomáhali. Třeba Dominik Simon mi podal pomocnou ruku, to bych chtěl i já.“

Ročníky se částečně mění, a když porovnáte aktuální tým s tím minulým, který je silnější?
„V osmnáctkách jsme loni brali stříbro a uspěli, proto jsou teď možná od nás ještě větší očekávání. Na druhou stranu nám bude chybět Jakub Vrána a David Pastrňák nejspíš taky. Jsou to klíčoví hráči, i tak máme ovšem vysoké ambice.“

Pomýšlíte tedy na medaile?
„Ano. Sice nám zmínění hráči chybí, ale musíme je nahradit nějak jinak. Doufám, že se mi bude dařit a tým bych mohl pozvednout i střelecky. A když vše bude klapat tak, jak má, tak na medaili osobně pomýšlím. Myslím, že všichni chtějí zopakovat úspěch z osmnáctky. Ambice máme nejvyšší.“

U týmu je nově i trenér Jakub Petr, který vás vedl na zmíněném šampionátu do 18 let. Jako hráči o něm hodně básníte, čím si vás získal?
„Právě to zmiňované mistrovství světa do osmnácti let byl můj nejlepší turnaj v životě. Přestože od nás nebyla žádná očekávání, dokázal nás stmelit a mezi trenéry a hráči vzniklo takové pouto, které jsem ještě nikdy nezažil. Důvěřovali jsme si a mohli jsme za nimi s čímkoli přijít. V kabině byla sranda, ale před zápasy se zase zvážnělo. Tím si mě získal nejvíc. Může být kamarád mimo led, ale když se jde na věc, umí tým stmelit tak, že když je potřeba, tak zabere.“

Takže jste ho mimo led vnímali i jako kamaráda?
„Ano, právě díky tomu, že je otevřený. Většinou se hráči baví s asistenty a hlavní kouč je spíš stranou. K trenéru Petrovi můžete kdykoli přijít, když se vám nedaří nebo se vám něco nelíbí. To každému hráči pomůže a zvedne mu to i sebevědomí. Když je hlavní trenér takhle otevřený, to pak hrajete i pro něj.“

A vyhovuje vám i jeho představa o herním stylu?
„Vždycky jsme chtěli hrát útočný hokej, ale snažíme se vycházet z velmi dobré obrany. Nemůžu prozradit, jak budeme hrát nyní, ale vždycky mi to vyhovovalo. Pokaždé jsem se v týmu sžil s pozicí, kterou mi dal.“

Je s vámi v kontaktu i přes sezonu?
„To tolik ne, ale třeba Milan Hnilička (manažer reprezentace) mi psal, a přijel dokonce za mnou do Sarnie, což bylo skvělé. Ještě se mi nestalo, aby za mnou do Kanady přijel člověk z českého týmu, ptal se na mě a projevil zájem. To vám hned zvedne sebevědomí. Na kemp pak člověk jede v úplně jiné pohodě. Bavil jsem se o tom i s Dominikem Mašínem, taky to ocenil.“
Dokončení na straně II

Na minulých šampionátech pod trenérem Miroslavem Přerostem nebyla taková pohoda a pozitivní atmosféra, co cítíte teď?
„Kluci byli vždycky suproví, ale tento vztah mezi trenéry a hráči právě u tohoto ročníku je opravdu blízký. Máme za sebou spoustu zážitků a to se projevuje. Je tu sranda od prvního dne, což dřív nebylo. Teď je to něco neskutečného.“

Zpátky k vám. Jakou formu jste si přenesl z klubu? Před odjezdem na reprezentační kemp jste posbíral osm bodů ve třech zápasech.
„To se mi hodně dařilo. (úsměv) Přišel zkušenější hráč, který vyhrál Memorial Cup a hodně týmu i mně pomohl. Přijel jsem ve velké pohodě a doufám, že se to ukáže i na ledě.“

Takže se v Sarnii v OHL cítíte dobře?
„Ano, dostal jsem pokyny od New Jersey, abych si sezonu užil, zlepšil se a byl lídrem. Teď je mým úkolem, abych to potvrdil i v národním týmu.“

Nečekal jste od sebe ale ještě větší produktivitu?
„Měl jsem za úkol se zlepšovat a nezaobírat se kanadskými body. Než jsem do Sarnie přišel, tak hodně prohrávala, po mém příchodu jsme se trochu zvedli. Navíc dřív jsem hrál centra, který má defenzivní úkoly, ale poslední zápasy nastupuju na levém křídle a hned jsem za dva týdny nasbíral víc bodů než v dosavadním průběhu sezony.“

Přesto. Nemrzí vás to, když vidíte přenosy z NHL, kterou jste mohl hrát, kdybyste se prosadil v Devils?
„Pořád. Klukům fandím, teď se jim daří a bylo by parádní být s nimi v týmu, ale vedení klubu mi řeklo, abych jim věřil, že návrat do Sarnie pro mě bude nejlepší.“

Výkony Devils jsou velkým překvapením.
„Mě to také překvapilo. Manažeři i trenéři nám říkali, že se od nás moc neočekává, ale je vidět, že systém, který jsme trénovali, funguje.“

Jak často s vámi zástupci New Jersey mluví?
„Jezdí za mnou každý druhý až třetí zápas převážně rozvojoví trenéři. Nedostatky, kterých si člověk na ledě nevšímá, oni shora vidí, pak vám pošlou report, co viděli, co byste měl zlepšit a podobně. A když vám to říká klub NHL, tak nikdo výš vás na to upozornit už nemůže.“

Jak taková komunikace vypadá? Report vám zašlou třeba i elektronicky?
„Ano, generální manažer mi poslal to, jak mě hodnotí právě trenéři. Co se jim nelíbí, co mám dělat, abych se do NHL dostal a podobně. Každý měsíc mi poslal takovýto blog a to se strašně moc hodí.“

A co se jim na vás nelíbí?
„Říkali, že z deseti střídání jich osm zahraju výborně, ale ty dvě se nevracím nebo je jen odkroužím. A to si v NHL nemůžu dovolit. Musím si to v hlavě nastavit tak, že každou vteřinu na ledě musím odvést maximum. To je hlavní věc, na které pracuju.“

Uvědomil jste si to, když jste si zápasy promítal zpětně, že mají pravdu?
„Když mi to napsali, tak jsem si to nemyslel, ale postupně ano. Když vím, že mě někdo neustále sleduje a snaží se o to, abych už příští rok hrál NHL, tak se maximálně snažím zapracovat na všech maličkostech ve hře.“