Kustod dvacítky: Kluci od nás mají veškerý servis. Hudba v kabině je téma
PŘÍMO Z OTTAWY | Ve funkci u reprezentačních výběrů slaví desetileté výročí. Kustod Jan Vejvoda se na kanadském šampionátu dvacítek spolu s kolegou Petrem Šulanem stará o české mužstvo z pohledu vybavení. „Jde nám o zajištění veškerého servisu od bruslí, výstroje třeba až po občerstvení. Aby se kluci mohli soustředit jen na hokej,“ vykládá třiatřicetiletý pracovník juniorského týmu pro deník Sport a web iSport.cz. Pozici si považuje, jen občas zakroutí hlavou nad hudebním vkusem mladíků.
Na Nový rok neodpočíval. Čtvrtfinálový soupeř v podobě Kanady znamenal pro český tým stěhování z malebné a skromné arény TD Place do monumentální haly Canadian Tire Centre. Hlavní odpovědnost za úspěšný přesun nesou právě kustodi, kteří už tak měli lopotu s několika tréninky na čtvrt hodiny jízdy autobusem vzdálené Carletonské univerzitě.
„Program je nějak nastavený. Když je rozbruslení, musíte připravit věci na trénink, pak zase na zápas. Ale práce jako každá jiná,“ bere Vejvoda reprezentační misi s klidem. „Případné oslavy pro nás moc nejsou. Musíme všechno rychle zabalit a odjet. Konec MS je hektickým obdobím.“
Podmínky jsou na každém turnaji trochu jiné. V průběhu aktuálního šampionátu dokonce vyvstal nečekaný problém, když se v kabině národního mužstva objevily výkaly z kanalizace. Kustodi musí zasáhnout i v takových případech.
„Samozřejmě se snažíme atmosféru podpořit, udělat pohodu. Ale všechno se odvíjí od výkonů na ledě. Je příjemné, když k nim můžete pomoct, jste součástí úspěchu. Hokej mě baví, hrál jsem ho. Po konci kariéry jsem se udržel v tomto prostředí, což mě naplňuje,“ přiznává někdejší brankář mládeže pražské Hvězdy.
Taky samotní hráči někdy po kustodech vyžadují individuální přístup. Party v kabině se mění, realizační štáb se jim musí přizpůsobit. „Každý rok jsou nějaké individuality, ale většinou pohodoví kluci, práce mě s nimi baví,“ nestěžuje si Vejvoda. „A kdo si vymýšlí letos? To bych si nechal pro sebe,“ zasmál se s tím, že mu současný soubor připadá kompaktní a pohodový.
Jen muzika v šatně je téma. Mezi juniory a jejich pečovateli vládne výrazný věkový rozdíl, potkávají se různé generace s odlišným hudebním stylem. A rada starších musí kousnout jiné žánry, než na jaké je sama zvyklá.
„Nepovažoval bych se osobně za seniora, ale v týmu jsou mladší kluci, takže pro nás starší to žádný šálek kávy není,“ rozebírá Vejvoda nepodstatnou kolizi. „V šatně se hrají spíš novější písničky, ale někdy se objeví i starší české. Pak se to dá poslouchat.“
Kustod dvacítky už s nadšením vyhlíží, kam se budou ubírat kariérní dráhy členů nynější sestavy. „Pod rukama nám prošlo třeba spoustu kluků ze zlatého mistrovství světa v Praze. Člověk jim úspěchy přeje,“ dodal Vejvoda.
