Hrdina MS Dostál o životním roce či Krejčíkové: Na kluka z vesnice...
Hokejové horečce v květnu nešlo uniknout. Česko bylo na nohou, slavilo po čtrnácti letech světové zlato. Lidé obdivovali nové hrdiny, mezi nimi i sympatického 24letého mladíka. Gólman Lukáš Dostál zavřel bránu, ve finále se Švýcary neinkasoval. „Beru to s pokorou. Na kluka z vesnice toho bylo potom kolem mě až dost,“ usmívá se.
Je hrdinou uplynulého roku. Před mistrovstvím jeho jméno znali spíš fajnšmekři, kteří dobře věděli, čeho je schopný. Stačily tři týdny, aby se z něj stala celonárodní hvězda. „Vážím si toho, ale já jsem mistr světa za rok 2024. Po mně přijdou další, život jde dál,“ říká gólman zámořského Anaheimu. Ten z pozice kapitána vede zlatý spoluhráč Radko Gudas. Dostál na turnaji třikrát vychytal čisté konto, byl vyhlášený nejlepším brankářem. Před dvěma lety v Tampere získal bronz, loni přidal životní úspěch.
Kdybych vám zavolal loni, že se stanete hrdinou roku 2024, to byste asi nevěřil, že?
„To rozhodně ne! (smích) Vážím si toho. Díky.“
Jak byste svůj poslední rok popsal? Změnil se vám život?
„Hodně. Začalo to pro mě už tím, že jsem si musel vybojovat v Anaheimu pozici. Oni přivedli během minulého léta Alexe Stalocka, už staršího brankáře, kterému bylo šestatřicet. Řekli mi, že si to s ním mám rozdat. Mně se podařilo si vybojovat místo nahoře, toho jsem si hodně cenil. Udělal jsem první důležitý krok.“
A měl jste před sebou celou sezonu v nejlepší lize světa. Už bez pendlování na farmu.
„I tak to bylo nahoru dolů, protože NHL je úplně něco nového, musel jsem si zvyknout na mnohem náročnější rozpis. Do toho je třeba, aby člověk podával neustále co nejlepší výkony, protože pořád vnitřně cítí, že nikdo nemá nic jistého. Mám dojem, že jsem v první sezoně celkem obstál. No a potom mistrovství v Praze, to byla taková zlatá třešnička. Celkově mi hrozně moc pomohlo.“
V čem nejvíc?
„Byla to obrovská škola, nabral jsem sebevědomí. Ale nejenom to. Byl to turnaj snů a zážitek na celý život. Nasál jsem spoustu zkušeností, které jsem si chtěl přenést i do další sezony.“
Měl už jste během minulého ročníku v hlavě, že byste si mohl zachytat v Praze? Nebo kdy jste se k tomu začínal upínat?
„Šlo to postupně. Přes léto jsem měl jediný cíl: abych se uchytil v NHL, zařadil se ke Gibimu (Johnovi Gibsonovi) a spolu jsme vytvořili stálou dvojici v Anaheimu. Život mě naučil, že si mám dávat postupné cíle, takže jsem moc daleko nekoukal. Bral jsem to den po dni. Každý podvědomě věděl, že se bude hrát domácí šampionát, ale pro mě jako hráče v tu chvíli bylo nejdůležitější, abych co nejvíc pomohl Anaheimu. Dál jsem nekoukal.“
Když vás oslovili generální manažer Petr Nedvěd a trenér brankářů Ondřej Pavelec, hned jste měl jasno?
„Ptali se, jestli bych vůbec měl zájem reprezentovat, ale to ani nemuseli. Vždycky to pro mě byla čest, už když jsem hrál na dvacítkách.
