Chytit nájezd bylo jako vstřelit gól. Oršulák se vynořil a pomohl dvacítce do finále
PŘÍMO ZE ST. PAUL | Před semifinále řekl, že ho čeká největší zápas kariéry. Ale ten co po něm? „Bude ještě větší. Finále mistrovství světa,“ usmál se Michal Oršulák. „Teď je mi krásně. Asi jsme to chtěli víc než oni, protože jsme pořád makali, nevypnuli jsme ani na vteřinu,“ vyprávěl po další pistolnické show s Kanadou, v níž se čeští junioři vítězstvím 6:4 prostříleli do bitvy o zlato.
Hrdinů by se našlo víc. Michal Oršulák vytáhl plno skvělých zákroků, pomohla mu i tyč. Na konci prostřední části proti němu Michael Hage neuspěl při trestném střílení. Dokonce dvakrát, protože po prvním nájezdu rozhodčí usoudili, že si český gólman počínal nedovoleně, když přes něj na hraně brankoviště kanadský útočník upadl. Penaltu nařídili opakovat.
„Když mě udělal poprvé, dával jsem mu tam hokejku. Ani jsem se pořádně nekoukal. Ale myslím, že mi do ní najel a skočil. Jenže rozhodčí nařídil trestné střílení znovu. Doufal jsem, že ho chytím i napodruhé, a povedlo se. Ani nezakončil a gól nedal,“ popisoval kritický moment.
Po druhém zásahu si mohutně zapumpoval rukou. „Musel jsem. Gólman branku nedá a tohle bylo jako vstřelený gól. Chytil jsem puk, když mohli skórovat. Měl jsem fakt radost, že se to povedlo,“ liboval si Oršulák.
„Někdy musíte udělit soupeři kredit. Češi hráli dobře, zachytal jim brankář,“ řekl uznale kanadský kouč Dale Hunter. Jeho svěřenci nastříleli v turnaji nejvíc gólů. Kanadský tým měl ukrutnou ofenzivní sílu. Jack Ivankovic před zápasem vykazoval nejlepší čísla ze všech gólmanů v turnaji. Oršulák byl na začátku MS trochu rovnicí s několika neznámými. Vynořil se, v prvním zápase skupiny ještě nepůsobil tak suverénně. V zápase proti Finsku předčil nejlepšího gólmana posledního a dlouho i tohoto šampionátu Rimpinena. V semifinále zase oslavovaného Kanaďana se slovanským příjmením.
„Jestli jsem byl před zápasem nervózní? Kvůli prvnímu zápasu ano, tam se to nepovedlo. Pak jsem si řekl: Proti Finům, Švýcarům chytej, jsou to další zápasy, dostaneš, budeš jich mít ještě dost. Totéž jsem si řekl i před semifinále. Žádná velká nervozita tam nebyla, respekt k soupeři ano. Vím, co Kanaďané dokážou, ale to asi bylo jediné. V tomhle mi první zápas pomohl. Věděl jsem, co mě čeká,“ povídal.
Kanaďané se i jeho snažili rozhodit. Několikrát do něj na brankovišti zajeli. Jako na konci první třetiny Luchanko. Nebo v závěru Reschny, který ho v semifinále dvakrát překonal. „Tohle už vyplynulo z frustrace. Zkoušeli všechno možné. Dělali to už v první třetině, ale jsem na to zvyklý z kanadské juniorky. Tam se gólmani brání ještě víc než tady. Ale musí to mít nějaká pravidla,“ řekl.
Po vítězném gólu Tomáše Poletína 74 sekund před koncem třetí části vyskočil radostí. Ale rychle se zase zklidnil. „Blesklo mi, že ještě není hotovo, ještě může přijít nějaká jejich šance, blbý odraz a skončí to v bráně. Pořád jsem se snažil zůstat soustředěný. Až na konci to přišlo, emoce musely ven. Asi jsme to chtěli víc a říká se, že štěstí přeje těm, kdo jsou na to připravení. Ale už zase přemýšlím o dalším dni. Tohle je za námi, musíme se připravit na zápas proti Švédsku,“ přiznal.
