Český hokej má novou Síň slávy v centru Prahy. Hašek: Slib jsem splnil
Když se loni na konci května rušila předchozí Síň slávy v obchodním centru, odvážel si Dominik Hašek své unikátní artefakty v nákupním vozíku. Dnes je většina jeho memorabilií zpátky, jen na jiném místě. Legendární brankář se jako předseda výběrové komise zúčastnil otevření a byl jedním z těch, kteří přestřihovali pásku.
Dominik Hašek přiznal, že se mu nové prostory líbí a vůbec neuvažoval o tom, že by věci ze své bohaté kariéry opět nezapůjčil. „Celá moje výzbroj byla doma. Nikam jsem ji neodvážel a splnil, co jsem slíbil. Pokud bude otevřena nová Síň slávy, opět ji přivezu,“ řekl olympijský vítěz a dvojnásobný šampion Stanley Cupu, když se vydal s novináři na prohlídku a zastavil se před vitrínou, v níž se vystavuje jeho téměř kompletní výzbroj.
Nechybí modrá přilba, kterou mu na zimních hrách v Naganu při utkání ve skupině ustřelil ruský útočník Valerij Kamenskij. Pak ji vyměnil za černou helmu, v níž chytal za Buffalo. A český tým už v turnaji neprohrál. „Ten ustřelený kousek se někde ztratil, ale je to ona. Stejně tak kalhoty. Nevím, jestli je všechno úplně stejné, jako bylo v minulé Síni slávy. Část pochází z Nagana, část z NHL. Ale ve všem jsem chytal,“ uvedl hlavní strůjce největšího úspěchu v dějinách.
O jeho věci měli zájem v Hockey Síně slávy v Torontu, stejně jako soukromí sběratelé. „Vím, kolik mají přibližně hodnotu. Jde o desítky tisíc dolarů. Ale nemám zájem je prodávat, ani není mým cílem je někam posílat. Spíš si je uchovávám v suchu. Jsem především rád, že máme českou Síň slávy a že tady můžu vystavit jedna z nejlepších artefaktů, speciálně z olympiády. Pro mě je důležité, že se na to lidi budou koukat,“ připomněl Hašek, který se v roce 2014 stal prvním českým členem Hockey Hall of Fame.
I ta se svého času přesunula z výstaviště na okraji Toronta do budovy bývalé banky v centru města. Nová česká verze vypadá mnohem skromněji. Tři dny před startem mistrovství světa v hokeji a téměř rok po zavření reprezentačních prostor v Galerii Harfa přešla do centra Prahy. Nekázanka je spojnicí a zároveň oázou klidu mezi rušnými, pulzujícími pražskými tepnami Jindřišskou a Na Příkopě. Síň slávy nepůsobí okázale jako nedaleké sídlo obchodní společnosti Omnipol. Zvenčí spíš nenápadná, při troše nepozornosti byste ji mohli i minout, pokud nejdete po opačném chodníku.
Prostorově je menší, ale v moderním provedení. Spuštěna byla i digitální verze s mnohem bohatší nabídkou, než bylo možné v předchozí verzi. Tady žádná prostorová omezení neexistují.
Vedení hokejového svazu v čele s Aloisem Hadamczikem zavření Síně slávy v Harfě odůvodnilo ekonomickou nevýhodností. Ročně měla prodělávat 14 milionů korun. Přípravy nové Síně slávy trvaly 163 dní. Nyní by provoz měl stát asi 2,5 milionu korun ročně. Nakonec se ji podařilo otevřít ještě před zahájením pražského šampionátu. Ze sousedství O2 Areny se přestěhovala do centra Prahy, ale stranou hokejového dění. Počítá se však s tím, že návštěvníci budou chodit víc pravidelně během celého roku.
„Pokud jde o náklady, budeme se pohybovat kolem dvaceti procent čísel, která byla na staré Síni slávy,“ uvedl manažer Síně slávy Bedřich Ščerban. Základním úkolem bylo vytvořit Síň slávy 21. století.
Hned u vstupu najdete fanshop, za pokladnami následují tři oddělené prostory - multimediální část, vitríny s hokejovými artefakty a „chrám“ s medailonky jednotlivých členů Síně slávy. Rozčlenit si je můžete třeba i podle turnajů, v nichž hráli. Zejména tahle část působí impozantně.
„Je to moc pěkné. Jsem rád, že se podařilo to, co bylo přibližně před rokem slíbeno,“ ocenil Dominik Hašek. „Líbí se mi videa a fotky hráčů. Když mi bylo pět, deset a já je obdivoval. Martinec, Hlinka, Holeček, Dzurilla, Pospíšil. A pak, když jdu zpátky do historie, první mistři světa, tam je kousíček videí z let 1947, 1949, hrozně mě baví na ně koukat. A pak samozřejmě nejstarší artefakty, jako třeba dres pana Konopáska. To jsou věci, jež musíme schraňovat pro příští generace,“ dodal Hašek.
Vrátil se i do současnosti. Závěr přípravy se reprezentantům nepovedl. Dominátor našel spojitost s rokem 1985, v němž tým vybojoval zlato. On sám se na poslední chvíli nevešel do sestavy. „Ani tam se generálky nepodařily, prohráli jsme se Švédy, dokonce dva dny před turnajem s Pardubicemi. Ani zápasy ve skupině nebyly nejlepší, ale mužstvo se dalo dohromady, a když šlo o všechno, dokázali najít cestu, jak vyhrát. Jde o to, aby hodili za hlavu případný neúspěch nebo když se někomu chvilkově nebude dařit, aby parta, která vstoupí na led a chodí do kabiny, v daný okamžik udělala všechno. Osobní, individuální zájmy musí stranou. Jde o mužstvo, což je jediná cesta k vítězství,“ připomněl Hašek.
