Člen zlaté naganské družiny je povolaný k tématu mluvit. V rodném Ústí nad Labem už dekádu let vede mládežnické celky, cepuje caparty i teenagery. V prostředí nefalšované reality jí denně chleba. „Stav našeho hokeje je na obrovský a hluboký rozbor. Řešit naši chabou koncovku je jen jedním, byť klíčovým tématem,“ říká Jan Čaloun, jenž v české a finské lize nasázel tuny gólů. A už dlouho to učí své následovníky.

Jak to jde? Ztuha. Příčin je víc. Výsledky jsou pak vidět na MS juniorů i dospělých. Zjednodušeně řečeno: hra slušná, palba děsivá. „To, co se dělo na Karjale, mě vůbec nezarazilo. Střelba je naší dlouhodobou slabinou, řešíme to roky. Nějaké střelce máme, ale proti jiným zemím málo. Do nároďáku není na výběr,“ rekapituluje Čaloun. „Podívejte se na schopné hráče našich elitních soutěží. Až na malé výjimky jsou produktivní hráči staršího data narození, samí mazáci.“

Jistě, střela se dá a i má trénovat neustále, vývoj jde kupředu, existují nová cvičení, různé vychytávky. Ale i k těm se umí lépe postavit hráči s vrozeným talentem. Jak a kdy jej nastartovat? „Od mladších žáků, zhruba od páté třídy,“ nepochybuje 48letý ústecký trenér. „Už tam potřebujeme mít specialisty na daná témata, aby kluci hned na začátku získali správné návyky. V Ústí vedeme speciální tréninky věnované střelbě, kluky si rozdělíme na obránce, útočníky a snažíme se je posouvat na vyšší úroveň. Je to mravenčí práce. V někom to je, v někom méně, v někom vůbec,“ vykresluje.

Střelecká kategorie není jen o tvrdém až tupém vyslání kotouče směr brána. „Dnešní gólmani první ránu mívají, je zásadní dostat kluky před bránu k dorážce, naučit je jít do tlaku, předvídat situaci, hledat odražené puky.“ Jde o celý balíček dovedností, zásadní je i herní inteligence.

Jedna část výuky je technického charakteru. Druhá je o přístupu jednotlivce. Mít k hokeji náležitý vztah. Dřív automatika, dnes téměř dovednost. Jan Čaloun podotýká, že by nebyl až takový problém dostat ze svěřenců maximum. Více schopných jedinců posléze vytvoří lepší tým a vyšší konkurenci uvnitř prostředí.

„Ale to bychom je museli mít na zimáku šest hodin denně,“ reaguje. Což je třeba ve Skandinávii normální. Na severu umí propojit školu se sportem. Chtějí. A něco pro to dělají. Čaloun popisuje, jak by si vše představoval. „Kluci přijdou, rozcvičíme je, začneme gymnastikou, pilováním obratnosti, která ze škol vymizela. Poté by následoval stickhandling, drilování odrazové síly a vůbec posilovna, pak by se šlo na led a po tréninku na ploše regenerace, protažení, vyběhání. Garantuju vám, že kdyby to takto fungovalo, jsme v hokeji někde jinde. Jenže realizace