MS žen startuje! Budou někdy hokejistky vydělávat jako muži? A proč holky v Česku trpí?
Ženský národní tým se pečlivě chystá na dnešní výstřel mistrovství světa v Českých Budějovicích proti Švýcarsku (19). Dlouho očekávaný turnaj má ukázat, že nejen chlapi dokážou pobláznit naši zemi. České lvice zaútočí na medaili, tajně sní o postupu do finále šampionátu. Vhodný čas podívat se víc do zákulisí odvětví v podcastu Zimák, kam jsme si pozvali unikátní sportovkyni Karolínu Erbanovou, bronzovou rychlobruslařku z olympiády i z hokejového mistrovství světa, a talentovanou brankářku reprezentace Michaelu Hesovou, jíž se předpovídá veliká budoucnost.
Vedle rozboru šancí české reprezentace na nadcházející akci a neobyčejně detailního a zákulisního pohledu na práci a osobnost trenéry Carly MacLeodové, se debatovalo i na téma, které v minulých dnech otevřela společnost Fortuna.
Sázková kancelář spustila kampaň s ofenzivním názvem Puck-off předsudkům, upozorňující na nerovnoprávnost mezi světem mužského a ženského hokeje. Z toho ženského vychází povzdech, že jejich úsilí a dřina není zdaleka tak dobře doceněna jako u jejich kolegů. „Jsme však součástí změny, která běží, a ten proces ještě nějaký čas zabere,“ míní Karolína Erbanová, dnes hokejová trenérka.
Sama si prošla nevšedním sportovním příběhem. Začala s hokejem ve Vrchlabí, pak se přesunula k rychlobruslení, kde si splnila medailový sen na ZOH 2018, následoval opět návrat k hokeji, dřina za vlastní peníze na severu Evropy a další světová medaile na MS před třemi roky.
Erbanová: Zklamává mě přístup některých trenérů
Nyní má jako trenérka blízko k dětem. Jak známo, děvčata jsou v žákovské kategorii a částečně v mládeži součástí klučičího týmu. Erbanová říká upřímně: „Zklamává mě přístup některých trenérů. Z nepochopitelných důvodů dávají holkám sežrat, že to jsou holky, v kolektivu jsou oddělené od kluků. Nerozumím tomu. Museli bychom se jich zeptat, co za tím stojí. Holky si nestěžují na kolektiv kluků, ale spíš na dospělé, kteří vedou ty týmy. A o to je to horší, protože kluci jen kopírují chování nás dospělých,“ štve jí.
Michaela Hesová zná bohužel tytéž či podobné nešťastné příběhy. „Já osobně jsem měla štěstí, že takovou zkušenost nemám, ale holky, s nimiž jsem byla v šestnáctkách nebo osmnáctkách, ano. Trenéři je bezdůvodně zařízli jen proto, že šlo o holky. Na prvním místě by měla být výkonnost a ne pohlaví,“ tvrdí.
Těžké téma se v Zimáku rozebírá téměř půl hodiny. „Jsou to děti, nezletilci, kteří jen chtějí dělat sport. My dospělí jsme v roli učitelů a průvodců. My tomu dítěti máme dát možnost, příležitost a já si nedokážu představit, že bych se u toho dívala, jestli jde o holku nebo kluka. Bývá to tak, že holky musí být ve střehu, vybojovat si svoji pozici, na nás je, abychom tohle narovnali,“ připomíná Erbanová klíčový úkol současnosti.
Ví, že děvčata často hrají pod zbytečným stresem. A kolikrát jim nezbývá než vsadit na cizinu. „Holky chodí do světa, aby byly v holčičím týmu, protože doma nejsou spokojené v klubech, otráví jim to hokej, nerozvíjí se, když v klučičích týmech bojují i mimo led. Pro každého to není odejít ve 14 letech do Švédska a dělat tam dálkově střední školu. Mít rodinu za zády je důležité,“ zdůrazňuje olympijská medailistka.
Avšak dost často děvčatům nic jiného než zahraničí nezbývá, protože v Česku nemáte dívčí dorosteneckou a juniorskou ligu. Mohou hrát jen starší mezi chlapci. „Holka je ještě silnější než kluk, ona tu cizinu dá, ale není to správné. Měla by mít domácí zázemí, rodinu. Přitom, jaké medaile holky dělají… Průšvih je, že nemáme pro holky ligu, to je největší průser, který by se do budoucna měl jednoznačně řešit,“ míní Radek Duda.
Michaela Hesová se probojovala na univerzitu v USA, kde najela do naprosto jiných kolejí. „V Americe jsou desítky let před námi, mají to strašně dobře vymyšlené, holky mají možnost hrát doma ve svých klubech. Funguje úplně stejný systém s jedním, dvěma a třemi áčky na základě výkonnosti. V devatenácti letech pak holky mohou jít hrát na vysokou školu nebo do Kanady. U nás je možnost jít v patnácti do Švédska za lepším hokejem, ale zase trpí škola, jste pryč od kamarádů, neumíte švédsky, učíte se anglicky. Jeden blbý rok, když vám to nesedne, vás může úplně odradit. Souhlasím, že to není pro každého, Ale na druhou stranu, pokud to vyjde, je to super cesta,“ přidává svůj pohled 19letá brankářka reprezentace.
Karolína Erbanová připojuje svou historku ze Švédska, kdy jako olympijská medailistka chodila v montérkách ve 4 ráno na brigádu na poštu třídit balíky. „Abych zpomalila svůj finanční pád. Vstávala jsem ve 3:30, venku minus dvacet. S černými Švédy jsem házela balíky do bedny,“ vypráví, co musela dělat, aby mohla hrát hokej a jakž takž se uživit.
Více v hodinovém Zimáku, plnou verzi a všechny dosavadní díly najdete na zimakpodcast.cz
