Vzal puk, proletěl olomouckou obranou. Daniel Rákos (35) přešel přes dva hráče a jeho akci pak dorazil Jan Mandát. Jako kdyby se vrátil čas. Borec se slavným nejnevinnějším pohledem v historii extraligy je zpátky. Pomohl Pardubicím rozhodnout čtvrtý zápas čtvrtfinále. „Hlavně, že jsem to klukům nepokazil,“ skromně se pousmál. Naskočil jako náhradník místo potrestaného Lukáše Sedláka. Obavy měl zbytečné, hrál sice po měsíci, ale dařilo se mu.
Ať bude dělat Daniel Rákos cokoliv, každý v něm uvidí hlavně provokatéra a hráče, který vás dovede vytočit. Takhle se proslavil v Pardubicích při dvou titulech v letech 2010 a 2012. Po jedenácti letech se vrátil do mateřského klubu v jiné pozici. Měl hlavně usměrňovat mladší spoluhráče v B týmu, nakonec dostal ale dost práce při velké marodce i v extralize. Teď je připravený naskočit do play off, kdykoliv bude potřeba. Jako v případě záskoku za potrestaného Sedláka.
Povedený návrat do pardubického play off po jedenácti letech?
„Super! Já jsem jen hlavně rád, že jsem to klukům nepokazil a v Olomouci se nám podařilo sérii v nejkratším možném termínu ukončit. Trochu jsme si to sami zkomplikovali, soupeře do zápasu pustili. Ale nakonec jsme závěr s vedením 3:2 zvládli parádně.“
Co znamená, že Pardubice zvládly čtvrtfinále takhle rychle?
„Je důležité, že kluci mají po náročných zápasech čas zregenerovat, mohou si odpočinout. Mají prostor se nachystat na dalšího soupeře.“
Vy se na něj chystat nebudete?
„Uvidím, jaké budou instrukce. (usměje se) Trénuju s druhou skupinou, ne přímo s áčkem, je nás docela dost z béčka a jsme připraveni, kdyby se něco stalo. Počkáme si, co nám trenéři řeknou, jak bude naše práce vypadat teď dál.“
Do zápasu jste skočil po měsíci, ale vaše kličky vyšily nakonec rozdílový gól. Bylo těžké si udržet formu?
„Přiznám, že po takové době jsem z toho měl trochu strach. Kluci mi ale dost pomáhali.“
Pamatujete poslední dva pardubické tituly. Jak na vás působí současný tým?
„Už na začátku sezony jsem si říkal, jaký cítím z kabiny hrozný klid, takovou tu zdravě pracovní pohodu. Něco takového jsem asi nezažil za celou kariéru, je radost s klukama být v jedné šatně. To je pak i jeden z důvodů, proč jeden bojuje za druhého. Všechno se pak promítá i do zápasu.“
Přišel jste do klubu hlavně jako mentor pro mladší hráče do B týmu. Počítal jste s tím, že nakonec odehrajete i poměrně dost zápasů v extralize?
„Vůbec, když jsem podepisoval kontrakt před sezonou, nenapadlo mě, že bych v základní části odehrál za áčko 24 zápasů. Spíš jsem tajně doufal, že by se něco mohlo povést, ale byl jsem od začátku nohama na zemi. Jen se podívejte, jaký je tady tým, jsem opravdu moc rád, že tady s klukama vůbec můžu být.“
Máte i motivaci v 35 letech ukázat, že nepatříte do starého železa?
„Jasně. Ale před zápasem v Olomouci jsem měl vážně spíš obavy. Když se díváte z tribuny, říkáte si, jak zápasy vypadají dobře a najednou jsem do toho měl zapadnout taky. Měl jsem respekt, čím pomůžu.“
Koukal jsem, že na sociálních sítích se fanoušci Pardubic těšili, jak naskočíte místo
Lukáše Sedláka
. Pořád vás spojují s rolí provokatéra, prevíta. Není tenhle prudič ale už pryč?
„Myslím, že jo. (usměje se) Od trenérů jsem dostal nějaké noty, jak bych měl hrát a co na ledě dělat. Snažil jsem se jen všechno splnit.“
V béčku jste měl táhnout pardubickou ofenzivu, v áčku jste hlavně defenzivní útočník?
„Tak nějak. V béčku jsem měl roli úplně jinou. Tady je důležité hrát hlavně zodpovědně a dobře dozadu.“
Proslýchá se, že by Pardubice B měly odehrát zápas s Kladnem. Platí to?
„Oficiálně nic nevím, ale slyšel jsem to taky.“ (usměje se)
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
