V semifinále proti „svým“: v Dynamu jim nevěřili, trenéři legendami soupeře

v Třinci 1995-2000

základní část: 449 zápasů/ 513 bodů (190+323)

play off: 50 zápasů/ 55 bodů (19+36)

Klubová legenda, roky milovaná ikona. Rekordman, který za deset sezon nasbíral za 499 zápasů 568 bodů (209+359), pět let byl kapitánem týmu. Ocelářům pomohl vybojovat stříbro (1998) a bronz (1999). Jenže se nepohodl s šéfem klubu Jánem Moderem, jejich spor dokonce skončil u soudu, dlouho si nemohli přijít na jméno. Spory se zahladily až v roce 2019 při oslavách 90 let od založení klubu. Ke stropu šel i Králův dres s číslem 91. „Čo bolo, bolo,“ ukončil spor Ján Moder.

Třinecký kapitán Richard Král v roce 2002 • Foto KRECL ALES / Sport

v Třinci jako hráč 1995-2002, trenér 2017-2022

základní část: 339 zápasů/ 282 bodů (130+152)

play off: 44 zápasů/ 21 bodů (9+12)

Nenápadný dělník v pozadí. Přesto klíčový. Jako hráč byl ve stínu Richarda Krále, svého hokejového dvojčete. Společně v roce 1995 přišli do Třince a společně také odehráli v jedné útočné formaci drtivou většinu sezon. Jako trenér byl pro změnu ve stínu Václava Varadi, který si ho při svém nástupu na třineckou střídačku v roce 2017 vybral jako asistenta. Společně byli u tří mistrovských titulů a jednoho stříbra. Když Varaďa v Třinci skončil, vrátil se Zadina do Pardubic.

Marek Zadina (vpravo) slaví vítězství v extralize s Třincem po boku trenéra Václava Varadi • Foto Pavel Mazáč / Sport

v Třinci 2014-2019

základní část: 140 zápasů/ 27 bodů (16+11)

play off: 55 zápasů/ 25 bodů (14+11)

Do klubové historie se zapsal ve čtvrtfinále 2018 proti Pardubicím. Pod drtivou a postupovou výhru 8:1 se podepsal sedmi asistencemi! Třineckou osobností byl i jeho táta Roman, který v mládeži vedl Davida Krejčího, Davida Pastrňáka nebo Radka Faksu. Cienciala o něj přišel v šestnácti letech. Když dá gól, zdraví tátu do nebe. Oporou mu je máma Jarmila. Když teď syn jezdí do Třince v dresech soupeřů, pokaždé na něho čeká s hromadou buchet. „Pro Davídka,“ hlásí s úsměvem.

v Třinci 2017-2022

základní část: 249 zápasů/ 48 bodů (5+43)

play off: 65 zápasů/ 11 bodů (3+8)

Prototyp válečníka. Geny všestranně nadané rodiny se nezapřou. Do Třince přišel v roce 2017. Po letech boje o NHL chtěl ukázat, že umí hrát i dopředu, ale bez mrknutí oka vzal, a vždy na sto procent plnil, roli defenzivního dříče. Neústupného bijce u mantinelů a kolem brankoviště. Příkladný profesionál byl u všech novodobých úspěchů Ocelářů, pokaždé si zahrál finále. Po stříbru a třech titulech navázal na tátovu stopu v Pardubicích, kde se konečně potkal i s bratrem Adamem.

v Pardubicích 2016/2017 a 2017-2020

základní část: 109 zápasů/úspěšnost 90,9 %

play off: 7 zápasů/úspěšnost 91,4 %

Za Pardubice chytal v temné době, kdy klub jednou bliknul. Když urval v sezoně 2017/2018 šestku a přímo postoupil do play off? Jedním z důvodů byl Kacetl. Pardubice nehrály tak dobře, jak on chytal. Paradoxně pak v prvním kole play off Dynamo padlo s Třincem. Druhý velký kousek? Baráž o rok později. Kacetl chytal úplně přesně, jak válí teď v play off, nasadil mód zeď. Tady ukázal, že zápasy o všechno zvládne. Jen v příští sezoně Pardubice začaly věřit víc Pavlu Kantorovi.

v Pardubicích 2014-2016

základní část: 96 zápasů/40 bodů (10+30)

play off: 9 zápasů/6 bodů (3+3)

Tohle se Dynamu povedlo. V roce 2014 přivedly urostlého chalana z Košic. Měl vizitku, že se tři roky snažil z farmy procpat do sestavy Islanders, ale nepodařilo se. Za Pardubice sbíral občas zbytečné trestné minuty, ale ukazoval, že je válečník. Tvrďák, který hraje přes bolest, silný centr. Pak tehdejší manažer Pavel Rohlík udělal chybu. O Marcinka neměl zájem, nenabídl mu smlouvu, byť on na ni čekal. Klub nevěřil, že Slovák dovede víc. Tak se na rok upsal Kunlunu a pak hurá směr Třinec.

v Pardubicích do 2016 a 2018-2019/2020

základní část: 76 zápasů/5 bodů (2+3)

play off: -

Když se podíváte na jeho čísla, nebyla to žádná paráda. V klubu nikoho ani ve snu nenapadlo, co z něj vyroste. Odchovanec Pardubic se doma neprosadil. V mládeži sbíral hodně bodů, dvakrát jel na MS U20, ale v áčku měl vždycky roli hráče, který dostane pár minut, párkrát se srazí a sedne si. V té době ho dost i limitovalo bruslení. Pomohl mu rok ve Finsku, ale pak už mu Pardubice líznout nedaly, musel si pozici budovat přes první ligu. Vyrostl z něj jeden z nejnepříjemnějších hráčů ligy.