Po vítězství v základní části v minulé sezoně následoval sešup na opačný pól tabulky. Nejsledovanější český tým přitom neprošel tak zásadními změnami. „Máme téměř stejný tým, ale diametrálně jiný projev. Těžce to nesu, ale rozhoduje se na ledě,“ tvrdí 47letý šéf klub a bývalý skvělý brankář Petr Bříza.
Co se to se Spartou stalo? To je po jedné lepší sezoně znovu otázka dne. První čtvrtina sezony se nesla ve znamení série devíti porážek. Ve Spartě došlo k výměně trenérů, sportovní úsek dostal na starost Normunds Sejejs, generální manažer HC Lev, s nímž je propojena.
Poslední změny ve vedení klubu si dost lidí vysvětluje tak, že oslabily
„Nemám. Moje role v organizaci je i nadále chod klubu a jeho rozpočet, shánění sponzorů, provoz arény a spousta dalších povinností. Když si přečtu v devíti z deseti novin, že mě střídá Normunds Sejejs ve funkci generálního manažera, a já jím dva roky nejsem, co na to mám říct? Sportovní úsek má svoje peníze a pravomoci. K tomuhle novému propojení jsme dospěli logicky, i já sám jsem navrhoval, abychom to udělali hned. Spartě to může pomoct finančně a z hlediska zkvalitnění kádru, což je pro ni jen dobře.“
Ovšem během rozehrané sezony si dost lidí může dosadit leccos. Třeba i to, že na výsledcích nesete odpovědnost taky vy…
„Výsledky všechno jen urychlily. Ale v rámci Sportovního holdingu Praha sjednocujeme fungování týmů Sparty a Lva v jedné hale i obchodně. Lev je ekonomicky silnější, i do budoucna je to jediný způsob, který může fungovat. Je to řízeno z jedné hlavy, pod jednou střechou, o vše se rovnocenně starají stejní majitelé.“
Myslíte, že se vám teď uleví?
„Já sám sobě neulevuju. Zatraceně těžce nesu, že jsme dole. Ve vedení klubu jsem od roku 2006. Sparta je vztahově a očekáváním nelehká organizace a k mé práci patří, musím mít tak zvaně široká ramena a zastřešit nepopulární i nešťastné věci a rozhodnutí, za které dostanu tak zvaně do držky.“
Nicméně Sparta po nadechnutí v minulé sezoně opět přestala vyhrávat a je dole. Co se s ní stalo?
„Vždycky se rozhoduje na ledě. Když jsem chytal a my šli na led, tak nahoře v obleku mohl sedět kdokoli, ale na nás záleželo, jestli se vyhraje nebo ne. Držíme tady určité týmové jádro. Otázka je, jestli se nepřežilo, nebo kam nás dostalo za poslední čtyři roky. Pak by byla naše chyba, že jsme ho tady drželi tak dlouho. Anebo tu byli hráči, kteří nás nedokázali dostat dál v play off.“
Po vítězství v základní části však přišel další pokles. Kde je zakopaný pes?
„Sparta vyhrála v historii osm titulů a ta nejúspěšnější období měla scvrklé do určitých period. Mezitím měla jiné, kde se sbírala a hledala. Tak z ní nedělejme jen mašinu na úspěchy. Po návratu z ciziny jsem tu ještě sedm let chytal, dvakrát jsme do poslední chvíle bojovali o postup do play off . Od roku 2006 jsme s výjimkou té jedné mizerné sezony byli vždy do šestého místa, které zaručovalo čtvrtfinále.“
Rozdíl ovšem spočívá v tom, že v play off šlo mužstvo v dřívějších letech nahoru, zatímco v posledních sezonách tápe. Je to tak?
„Jednoduše řečeno, v play off se tým dřív dostal do semifinále, finále, nebo vyhrálo titul. A to je pro Spartu to zásadní. V minulé sezoně jsme vytvořili klubový rekord v bodech, ale sezona je brána jako neúspěšná, protože jsme vypadli ve čtvrtfinále. Plzeň má poslední sezony vynikající a ani jednou se jim nepovedlo play off. Nikdo o ní ale nemluví špatně. Je to tak trošku i o úhlu pohledu.“
Dost hráčů po odchodu ze Sparty září, a ti, co přijdou, zase často nevyčnívají. Čím to?
„Vzpomínám si, jak do Sparty přišli Leška, Vůjtek, Hlavačka, Výtisk, Kubinčák. Ten tři čtvrtiny sezony nedal gól. Tlak na výsledky od fanoušků a médií je pro někoho silný tak, že to ne každý zvládne. Tomu se musí umět odolávat.“
Je to jen tím? Souhlasíte, že Spartě dlouho chyběla pořádná koncepce v budování kádru?
„Nesouhlasím. Tohle se tady pořád pitvá. Dám příklad: v letošním roce za nás už nastoupilo 14 vlastních odchovanců, loni deset. Dáváme dlouhodobě šanci hráčům, kteří tu vyrostli nebo s námi jsou už pár sezon. To sparťanské jádro jsme drželi, kdybychom například v minulých letech nepodepsali Tona nebo Broše, strhne se bouře, že se zbavujeme sparťanů.“
Za pár let se v klubu nicméně prostřídalo taky pět sportovních manažerů. To koncepční práci moc nepřidá…
„Do důchodu odcházel Miroslav Kuneš, měli jsme jasný záměr s Davidem Výborným. Dostal nabídku být ve Spartě tři roky kapitánem a zároveň sportovním manažerem. V podstatě se měl stát naším Martinem Strakou, tak, aby tam byla ta tvář a to sparťanství. A to jsme chtěli i v trénování. Mužstvo vedli David Volek, Richard Žemlička, v posledních letech jsme jeli na sparťanské vlně, což pro nás byla koncepce, o které mluvíte. Každý dostal svojí šanci se prosadit.“
Oba trenéři u týmu dost brzy skončili, David Výborný po předloňské nevydařené sezoně zamířil do Mladé Boleslavi. Proč to nevyšlo s ním?
„Davidovi jsme dali velkou důvěru, ale pro nás byl vůdcovsky velkým zklamáním. Čekali jsme, že bude chtít pro rozvoj klubu pracovat víc, anebo řekne, že nechce být označován jako manažer. Po něm přišel Otto Sýkora. Dostal však hned nabídku dělat čtyři roky pro slovenský svaz. My ho uvolnili i proto, že jsme měli náhradu v Josefu Jandačovi, který tým původně měl jen trénovat. Nejvíc nás zasáhlo, když odešel. Nastolil směr, který fungoval, původně jsme s ním počítali dva roky. Bohužel, tohle je syndrom české extraligy. Kdo je tady kvalitní, tak dostane nabídku a odchází za daleko lepším výdělkem.“
Jste typ manažera, pod nímž byste chtěl sám působit?
„Tohle musí soudit někdo jiný podle obrazu celého klubu. Se Spartou v podstatě každý den vstávám a usínám, až tím jsem posedlý. Nedovedu si teď ale třeba představit, že bych byl jako brankář v kabině při devíti porážkách v řadě a průměrem čtyři obdržené branky na zápas. Já bych jí asi celou rozmlátil a měl na krku trestní oznámení za napadení spoluhráče, který neodvádí svojí práci. Když prohrajete pár zápasů, do fanklubu přijde hráč a řekne, že se snažil, ale nevyšlo to, oni ho tak nějak berou. Jakmile tam zavítá manažer, nadávají jemu za to, že mužstvo hraje špatně. Na téhle práci je nejvíc vyčerpávají, že to nejpodstatnější nemůžete na ledě přímo ovlivnit.“
Proč myslíte, že to tak je?
„Mám pocit, že na všem něco hledáme, jestli bylo pondělí nebo úterý, ráno, nebo odpoledne a proto to nejde. Ale to hlavní se přece odehrává na ledě! Tam má kvalitní mužstvo dokázat, že vyhraje. Má se vracet do obrany, padat do ran, hrát do těla a předvádět, co dělá hokej hokejem, touhu po vítězství, emoce, které vám třeba vženou slzy do očí. My máme téměř stejný tým jako v minulé sezoně, ale diametrálně jiný projev.“
Z čeho jste nejvíc zklamaný?
„Z toho, co jsme dosud předváděli. Z nesoudržnosti mužstva. Ale věřím, že se dáme dohromady, protože jsou hráči typu Brošáka, Hlíny (Jaroslav Hlinka) a dalších, kteří z toho nespí, nesou to velice těžce. Hráč, který ve Spartě působí déle, po letech toho tlaku to už možná blbě zvládá. Kolem týmu vládne neklid a vy jste v tom sám.“
To ale není divu, když po jedné sezoně zase spadla až na dno, ne?
„Ano, měli jsme nějaký trend, vyhráli základní část, ale teď přišly porážky a v klubu je najednou zase všechno špatně. To rezolutně odmítám. Myslím, že je vidět, co jsme v posledních letech pro Spartu jako klub dělali. Nemůžete být v dnešní vyrovnané lize pořád první, druhý, třetí, to nejde, to bychom museli být úplně odskočení s penězi a mít šest kvalitních pětek.“
Ale Sparta není třetí, natož první. Je zase dole…
„Když nehrajeme dobře, vyvolá to samozřejmě negativní reakci. Naši fanoušci to mají těžké, ve srovnání s ostatními fankluby je jich početně málo, navíc všude čelí negaci. Chápu jejich reakce, když do toho dávají svůj čas, svoje já. Možná jsme tím hrdým sparťanstvím tak načichlí a tak strašně se snažíme pro něj něco dělat, že se někdy navzájem pokoušeme. Ale právě teď by se mělo ukázat, že Sparta má opravdové fandy, tým neopustí a budou ho v hale povzbuzovat. Tak, jak to dělají ti v Německu nebo Anglii.“
Ale když tým přestane šlapat, je přece přirozené, že se i na vás hrne kritika. Nebo ne?
„Já se jí nezříkám. Když Sparta nemá výsledky, vyvolá to obrovské emoce. Ty negativní jsou horší a přicházejí ve srovnání s ostatními kluby daleko rychleji. Postavení týmu neodpovídá jeho kvalitě. Naše povinnost je mu co nejvíce pomoct, aby se z toho vyhrabal. Jeho povinností je konečně se o to začít tvrdě prát. Až pak to bude příběh, který chceme psát.“
| Břízovy výsledky ve Spartě |
| Brankář - Za Spartu chytal celkem devět sezon v letech 1989-91 a 1999 až 2006. - Získal čtyřikrát mistrovský titul – 1990, 2000, 2002, 2006 - Nejlepší extraligový hráč a nejlepším gólman sezon 1999/2000 a 2005/06 - Nejlepší hráč play off 1990, 2000, 2006 - Nejlepší brankový průměr v sezonách 1999/2000, 2001/02 Funkcionář (generální manažer, od 2012/13 předseda představenstva) - Titul 2006/07, kdy byl první rok generálním manažerem, 3.místo 2008/09 - Prezidentský pohár za vítězství v základní části 2011/12 - Umístění po základní části (celkem po play off): 2006/07: 4. (finále - 1.), 2007/08: 6. (čtvrtfinále - 6.), 2008/09: 4. (semifinále – 3.), 2009/10: 5. (čtvrtfinále – 7.), 2010/11: 12.(play out – 12.), 2011/12: 1. (čtvrtfinále - 5.). |
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
