Víra ve vítězství zdravého rozumu. K němu se upíná Viktor Ujčík, rukojmí v případu, který vyvolává velké emoce na trase Vítkovice-Jihlava a bývalého světového šampiona udržuje v nepříjemné nejistotě. Na prahu ukončení kariéry.
Deník Sport včera popisoval bouřlivý názorový rozkol mezi oběma kluby. Vyvolal ho úterní start jednačtyřicetiletého útočníka v zápase Dukly s Pardubicemi. Ve Vítkovicích jsou naštvaní, protože od Jihlavy za avizovaný Ujčíkův nástup do Jihlavy neviděli ani korunu, očekávají přitom „výchovné“ 314 tisíc korun. „Je mi smutno z toho, kam až to dospělo,“ komentuje to Viktor Ujčík.
Váš zápasový úbor s vítkovickou helmou, kalhoty a jihlavským dresem docela symbolicky vystihuje vaši situaci. Nepatříte Dukle ani Ostravě…
„Asi na tom něco bude. Já si hlavně cením toho, že mi Vítky umožnily nechat si jejich výstroj a mohl jsem s ní v létě fungovat. Ono začínat někde rovnou v nové výstroji, to není zrovna nejpříjemnější. Mám radši svoje vymáčknuté věci, zrovna tyhle jsou asi tři, čtyři roky staré.“
Vítkovice vám však nevyšly vstříc ve všem, zlobí se, že hrajete za jiný tým, aniž by se kluby vyrovnaly. Váš pohled?
„Já bych nerad tohle téma rozdmýchal ještě víc, než to rozvířené je. Nicméně v nejbližších dnech bych rád svými kroky přispěl k vyřešení té záležitosti. Ale je mi smutno z toho, kam až to dospělo. Podle mě by se to dalo vyřešit s větším nadhledem a grácií. Bohužel, vztahy mezi lidmi jsou někdy nevyzpytatelné, což v této věci hraje roli. Nerad bych však svými výroky ještě vygradoval nevraživost mezi oběma kluby, proto si některé komentáře zatím nechám pro sebe.“
Jaké kroky máte přesně na mysli?
„Mám ze strany Vítkovic slíbené jednání v příštím týdnu. Do té doby se k tomu detailněji nebudu vyjadřovat.“
Co je pro vás větší soupeř: tabulkové odstupné, anebo nikoli ideální stav levého kolene?
„Je to půl na půl. Kdybych byl zdravotně naprosto v pohodě, mám už podepsanou smlouvu v Jihlavě a i Vítkovice by dostaly svoje odstupné. Já ale nemůžu po Dukle chtít, aby za mě zaplatila, když nevím, zda moje koleno vydrží.“
„Mám vyjádření profesora Koláře, že můj problém je veskrze individuální. Může to být dobrý, anebo nemusí. Nikdo neví. Koleno je choulostivější, po zápase s Pardubicemi jsem druhý den musel trochu polevit, ale ve čtvrtek už to zase bylo dobrý. Kdyby mi však koleno nateklo, musel bych pár dnů úplně vysadit. Proto jsem hrozně rád za to, jak se k tomu Jihlava staví. Je ochotná vzít mě do týmu i s rizikem, dává mi šanci prodloužit si kariéru. Mám hokej strašně moc rád a chtěl bych za Duklu hrát. Ale jak říkám, nemůžu po nikom chtít, aby za mě dával takovou dardu (314 tisíc) a já mu pak jeden měsíc hrál a druhý ne. To by mi nepřišlo fér.“
A kdy budete schopný říct, že by koleno mělo být v pořádku?
„Chci to rozseknout příští týden po jednání v Ostravě a tady na Dukle.“
Co říkáte tomu, že fanklub Dukly zřídil účet, na němž příznivci skládají peníze, aby bylo na koupi vašich práv?
„Nesmírně si toho vážím, je vidět, že mě lidi v Dukle chtějí a i tohle mě popohání k tomu pokračovat s hokejem. A právě tady. Odsud jsem odcházel, tady bych i skončil. Je to milý, ale zároveň dvousečný. Kdybych v Jihlavě zůstal, cítil bych o to větší zodpovědnost.“
V duchu si možná představujete, až na vás lidi v sezoně začnou pokřikovat: Ujčíku, hrej něco, zaplatili jsme si tě!
„Když si mě zaplatí, budou mít na pokřiky absolutní právo... (usmívá se). Hele, všechno je možný, počítám se vším.“
Máte to nastavené tak, že buď Jihlava, nebo definitivní sbohem?
„Asi tak. Jsem upřímný, sám říkám, že moje koleno není stoprocentní, tudíž se těžko najde víc zájemců o jednačtyřicetiletýho frajera. Čili to vypadá na Jihlavu, nebo na konec.“
Dokázal byste rozdýchat horší variantu?
„Hořkost a pachuť by ve mně určitě zůstaly, mrzelo by mě to. Ale pořád věřím, že to dobře dopadne, protože Jihlavu i Vítkovice řídí rozumní lidé (Bedřich Ščerban, resp. František Černík). A rozumní lidé se dokážou domluvit, aby byly spokojené obě strany. Trochu sázím na to, že Vítkovice přihlédnou k tomu, že jsem se za ně za těch šest let snažil odvádět maximum, a vyjdou mi vstříc.“
Štve vás extraligový přestupní řád s tabulkovými hodnotami i za volné hráče bez smlouvy?
„Jsou to regule, platí, je třeba to respektovat. Ale mělo by se s tím něco udělat. Já žil celou dobu v domnění, že borec nad 35 let se stává volným hráčem a po ukončení smlouvy nikomu nepatří. Buď se o tom kdysi uvažovalo, nebo jsem si to špatně vyložil, teď nevím. Ale až Béďa Ščerban (jednatel Dukly) mi oznámil, že za mě Jihlava musí Vítkovicím zaplatit přes tři sta tisíc. Myslel jsem, že si ze mě dělá legraci. Ale nedělal. Teď se na to díky mému případu znovu upozornilo, ale rozhodně nejsem jediný, který na tyhle tabulky v posledních letech doplácí. Určitě existuje řada jiných hráčů, kteří museli skončit s hokejem, protože za ně nikdo nechtěl dávat výchovné.“
Byť nařízení o odstupném za volné hráče trvá, mluví se o tom, že kluby stejně uzavírají jiné, rozumnější dohody, protože na „tabulky“ nejsou dnes peníze.
„Tomu rozumím a chápu to. Ale je tam ta podmínka o rozumné dohodě… Proto doufám, že v Jihlavě i Vítkovicích se dokážou přenést přes osobní spory.“
Mimochodem, jak se cítíte v jihlavské kabině mezi až o dvacet let mladšími parťáky?
„Kolikrát si říkám, že bych měl sedět spíš v trenérský kabině, kterou má pod palcem Vlčák (Petr Vlk) s Frantou Zemanem. Na druhou stranu, nemám s tím problém. Když se kluci chovají slušně, v mezích normy, je to v pohodě. A já jsem s mladšíma klukama rád. Ono platí, že v jakém kolektivu jste, na tolik let se i cítíte. A z naší kabiny mám hodně dobrej pocit. Z přístupu kluků a vůbec z poskládání mužstva. V sezoně by to mohlo vypadat zajímavě. Snad budu u toho…“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
