Sparta šlape. Ale nosy nahoře nemáme, zdůrazňuje Rolinek
Prognózy se začínají naplňovat, nadupaná hokejová Sparta odskakuje konkurenci, v čele extraligové tabulky se pyšní pětibodovým náskokem. Pražané mistrně zvládli víkendový východočeský dvojboj, v pátek srazili Pardubice 3:0, v neděli přejeli Hradec Králové na jeho oraništi 5:1. V klidu, bez potíží. Bravurně.
Kdo čekal, že Sparta v Hradci křupne, protože doma nechala nemocného Petra Tona a zraněného Jaroslava Hlinku, ten se škaredě pomýlil. Poctivý, účelný a z propracované defenzivy vycházející hokej vykopl Spartu ke třem bodům. „Oba hráči nám chybí, osobně by se mi s nimi hrálo jednodušeji, jsme na sebe zvyklí. Ale věděli jsme, že je mít nebudeme a připravili jsme se na to. Perfektně nám vyšla naordinovaná taktika od trenéra, přijeli jsme sem pro body a máme je,“ lebedil si Tomáš Rolinek, jeden z lídrů čím dál lépe fungujícího souboru.
Nálada v kabině vítězů tomu v neděli večer odpovídala. Muzika vyhrávala na plné pecky, body těšily. „Je pohoda, vyhrává se,“ přikyvuje Rolinek. „Ale trenér to zároveň drží tak, aby moc velká pohoda nebyla a my si o sobě nemysleli, že jsme mistři světa. Pak by totiž mohla přijít jiná série, série porážek. Nemáme nosy nahoru,“ upozorňuje světový šampion z Německa 2010.
Po letním přesunu z Pardubic do Sparty se vedly debaty, jak to 33letému mazákovi v Holešovicích půjde. Aktuální odpověď? Vede si velmi slušně. Vedle klasického kvanta černé práce pravidelně boduje, 12 zápisů (3+9) ve 13 utkáních je slušná vizitka. „Cítím se dobře, je to o pohodě, vyhrává se, tým šlape. Bylo by hůř, kdyby se prohrávalo. Pak by se každý díval na nás starší, na lídry, jak se projevíme. Musím to zaťukat a zaklepat, doufám, že nám pohoda vydrží co nejdéle.“
Ta až do neděle vládla i v Hradci, jenž jedenáctkrát po sobě bodoval. Výpraskem od Sparty se hráči vrátili do přísné reality. V každém případě, stále platí, že si v extralize vedou výborně, nad očekávání. „Pro mě osobně je Hradec velkým překvapením, jeli jsme sem s velkým respektem. Hraje se tu hodně těžce, mají výbornou obranu, těžko se přes ně dostává. Navíc je tu i horší led. Boříte se, puk neklouže, nedají se moc vymýšlet velké věci. V kabině jsme si říkali, že toho máme plný zuby,“ podotkl Rolinek.
S tou jakostí ledu měl rozhodně pravdu. Velké vedro v zaplněné aréně dělá své, po pár minutách hry se plocha mění v hrbolaté, sněhem posypané pole. Velkou krásu tady čekat nemůžete, především boj. Hráči těžko vodí puk, tady by Tomáš Hertl svoji fintu těžko ukázal…
„Větší kvalitě utkání nepomohla špatná kvalita ledu,“ došlo brzy trenéru Sparty Josefu Jandačovi. „Oběma mužstvům to bránilo v tom, aby hráli trošku lepší hokej. Puky tady hrozně skáčou.“
V žádném případě nejde o bezvýznamný detail. Jde i o diváky. „Pro hokej je důležité, aby led měl kvalitu. To je stejné jako by fotbalisti hráli na špatné trávě, taky by nemohli podat ideální výkon. Parádní kulisa, všechno, ale ten led nebyl dobrej,“ dodal Jandač.
