Tichá voda břehy podemílá. V jeho případě je však trhá. Tomáš Mertl toho většinou moc nenamluví. Na hokejistu může působit jako příliš mírný a hodný člověk. Ale když se 32letý centr na ledě do něčeho pustí, nepáře se s tím. Na trůnu krále střelců vystřídal v této sezoně Dominika Kubalíka a po jeho dvou triumfech z minulého a předminulého roku je už třetím hráčem po sobě, který se stal extraligovým kanonýrem v plzeňském dresu a převzal trofej deníku Sport.
Tamní voda musí být zázračná. V Plzni se vaří nejlepší pivo, spojitost musí mít i s hokejovými šutéry. Tomáš Mertl nebýval vyhlášený bombarďák. Jako hráč je spíš pozdní sběr, postupně dozrál. A mezi tuzemskou špičku se prosadil nejprve díky tomu, že sám hlídal úderníky soupeřů. Body začal sbírat po hrstech až časem, kdy dostal pořádnou příležitost. I jeho 30 gólů je nejvíc, co se mu za jednu sezonu podařilo od mládeže nasázet. „Kdyby zůstal Dominik Kubalík, dal by jich asi víc, než já,“ připomíná skromně král střelců. Jeho další kroky povedou do KHL.
V životě jste tolik gólů nedal, nebrali vás jako střelce, i v Plzni na tuhle práci byli předurčeni spíš Milan Gulaš nebo Dominik Kubalík. Vnímáte to rovněž tak?
„Přesně. Taky to tak cítím. Oni chodili na přesilovky jako střelci, já jsem se pohyboval spíš někde před bránou. Dostal jsem se tam k nějakým dorážkám, ale střel za zápas jsem tolik neměl. Ale jsem rád, že to takhle vyšlo. I díky spoluhráčům z lajny a trenérům, že mi dali důvěru.“
Náhoda to ovšem nebude. Kde se to ve vás vzalo?
„Bylo to asi právě tím, že hraju hodně kolem brány. Odtud jsem dal hodně gólů, ale nakonec i ze střel. Celý ročník v Plzni mi sednul, jsem za to rád. A že přišlo tolik branek, to je taková třešnička.“
Do svého odchodu do Švýcarska vedl mezi střelci vítěz z předchozích dvou sezon Dominik Kubalík. Věřil byste, že nakonec vyhrajete?
„No tak, kdyby tam Kubalda zůstal, tak by asi dal víc gólů, než já. Má výbornou střelu, pálí ze všech pozic. Měl bych to o hodně těžší. Dokud v Plzni byl, tak ve střelcích vedl. Ale mně bylo jedno, jestli vyhraju nebo zda se držím nahoře. Samozřejmě, hráč potřebuje pro svoje sebevědomí body, aby věřil, že je pro tým platný a zároveň aby pomáhal mužstvu vyhrávat zápasy. Ale abych se upínal na to, že to musím být zrovna já, kdo bude rozhodovat, tak na tohle jsem si v životě nehrál.“
Dohromady jste si v minulé sezoně připsal 57 bodů, což znamená i v produktivitě vaši vůbec nejlepší sezonu, ještě v hradeckém Mountfieldu jste jednou posbíral padesát bodů. Jak se to sešlo?
„Hned od začátku nám zápasy vycházely, což bylo dobře kvůli nastartování sezony. Je to důležité i po osobní stránce. Člověk nasbírá nějaké body, nastřílí góly a hned tím týmu pomůže, zapíše se, že patří mezi hráče, co budou dělat výsledky, ukáže se trenérovi. Ten začátek byl dobrej. A dařilo se celému týmu. Vyrovnané lajny, dobrý gólman. Celou základní část jsme podávali docela stabilní výkony, mužstvo bylo dobře poskládané, klapalo to. Byla to zásluha celého mančaftu.“
Pro Plzeň jste se rozhodl i proto, že v Mountfieldu byla možná větší konkurence, neměl jste jistotu, že dostanete tolik prostoru. Ve Škodovce pak na vás pak hodně stavěli. Byl to tedy ten nejlepší krok, jaký jste v té době mohl udělat?
„Ano. Když se zpětně ohlédnu, určitě to byla ta nejlepší varianta. A dařilo se nám, takže jsem určitě spokojený, že jsem se takhle rozhodnul. Dostalo mě to i do reprezentace, kam jsem dřív nejezdil, ani když jsem byl v cizině. Přineslo to jen samá pozitiva.“
Váš souputník a další Jihočech Milan Gulaš v Plzni už působil. Vypadali jste někdy jako nerozlučná dvojka. Pomáhal vám taky při rozhodování?
„Před sezonou jsme spolu trénovali na suchu, věděl, že jsme bez angažmá a že bych chtěl někam do ciziny. Nabídka v té době ale nebyla, a tak jsme se bavili, jestli bych nechtěl do Plzně. Přál si, abych tam šel, abychom hráli spolu, že nám to půjde, že tomu věří. To se taky potvrdilo. Ne, že bych na něj při tom zvažování úplně dal. Ale srovnal jsem si věci dohromady a zvolil tuhle možnost. A jak jsem řekl, myslím, že to bylo správné rozhodnutí.“
Sám působíte tiše, na hokejistu jste možná až moc hodný. Milan Gulaš je průbojnější, výřečnější. Doplňovali jste se i v tomhle?
„Jo. Každej má jiné vystupování. Já jsem holt takovej. Vytýkají mi to. A já sobě taky.“
Ale po rozhodčím jste hokejku jako oštěp jednou hodil...
(směje se) „To ale nikdo neviděl! To mi jen upadla hokejka...“
MS? V play off se mi nedařilo
Tam se ve vás prolomily ledy?
„Jinak jsem klidnější, najdou se impulzivnější hráči. Ale samozřejmě, občas mě něco vytočí.“
Milan Gulaš vám kdysi v Českých Budějovicích nahrál na vůbec první extraligový gól. V Plzni vám to spolu po letech zase šlapalo. Chyběla vám jeho podpora v reprezentaci, když se těsně před olympiádou zranil, stejně jako po ní v Plzni, kdy jste měl jedno hluché období?
„Chyběl mi, to je pravda. V hokeji se někdy daří víc, jindy míň, jako poté, co jsem přijel z reprezentace, kde se Milan zranil. Ale nemyslím si, že by to bylo vyloženě jím, nebyl jsem v té správné pohodě. Tolik mi to nešlo a trošku jsem se pak hrabal sám v sobě. Říkal jsem si i to, že to budou lidi přisuzovat Milanově absenci. Ale měl jsem se s tím líp vyrovnat především já sám.“
Nemohla se na tom podepsat i olympiáda, kde český tým nedosáhnul na medaili a která tudíž skončila zklamáním?
„Medaile by byla výborná, bohužel se to nepovedlo. Ale v tom už se nebudeme hrabat, to už bylo rozebráno hodně. Sám jsem si nemyslel, že když jsem se dostal na olympiádu, tak budu dominovat. Ale chtěl jsem pomoct týmu a moc se mi nedařilo. Tam se to ve mně trošku mlelo, ale s tím se hráč musí poprat.“
Byl to velký skok z extraligy na mezinárodní úroveň?
„Člověk cítí zodpovědnost, nechce udělat chybu, to je samozřejmé. Pro hráče je ale lepší hrát na lepší úrovni, na kterou se dorovná, než když to musí dokazovat. Snažit se vyrovnat top hráčům je lepší, než když hokejista musí potvrzovat, že je fakt eso. Nebo eso... že je dobrej, než když nemá co ztratit. To je snazší.“
Mrzí vás, že nepojedete na mistrovství světa?
„Na šampionátu jsem nikdy nebyl. Určitě bych rád reprezentoval, ale to si musí rozhodnout trenér. On musí poskládat tým, kterému věří. A mně se v play off úplně nedařilo.“
Brno má sílu, Plzeň nedávala góly
Základní část jste přitom ovládli, proč jste si v semifinále nedokázali poradit s Kometou?
„Brno má sílu a kvalitu. My jsme nedávali góly, nešly nám přesilovky. A Čiliak chytal dobře, nevěděli jsme si s ním rady. Mohli jsme Brno ještě víc potrápit. Ale bohužel, domácí zápasy jsme nezvládli. A ten první v Brně nás taky mrzí, jak jsme dostali gól těsně před koncem.“
Čím to, když jste si v základní části vedli doma tak skvěle?
„V play off se to otočilo, možná to bylo právě zase tím, že jsme začínali před vlastním publikem a s tím, že prostě musíme. A oni přijeli, že to zkusí a v tom to měli snazší. My jsme do nich tlačili a oni nám pak z brejku dávali góly.“
Spočíval rozdíl taky v tom, že zatímco v plzeňském týmu to stálo hodně na vás a na vašem útoku, Brno mělo čtyři formace, z nichž každá mohla rozhodnout?
„Jo, taky takhle se na to dá dívat. U nich uměl skórovat každý, kádr měli silný ve všech čtyřech lajnách. Neříkám, že u nás ne, měli jsme tam dobré kluky. Ryan Hollweg měl svoji práci, v play off dal taky góly. Nebo jiní. Neměli jsme tak špatnou sestavu. Jenže když se podíváte jen na brněnskou obranu... Možná nám scházela větší zkušenost. Oni ji měli, takže ani nedělali tolik chyb.“
Plzeňský klub nedávno oznámil, že končíte, i když jste měl smlouvu na další sezonu. Následně váš příchod oznámil čínský Kunlun. Takže opět KHL?
„Podle smlouvy jsem to měl s Plzní nastavené tak, že když se mi povede sezona a dostanu nabídku, můžu odejít. Ta přišla, takže to zkusím zase jinde. Ale rodina nepůjde se mnou, jako třeba do Záhřebu. Zůstane tady. Máme u Budějic baráček, malej půjde do školy.“
Jste prý velký patriot, nezůstal byste raději v Českých Budějovicích, kdyby hrály mezi elitou?
„No, to si o mně každej myslí... Dřív, když mi bylo kolem dvaceti, jsem se nikam nehrnul, což byla možná škoda, že jsem nešel dál. Mohl jsem se prosadit dřív, na nějakou lepší úroveň, jenže jsem pořád zůstával doma. Ale to je kdyby. Teď už chci do světa, i když cizí jazyky moc neovládám....“ (směje se)
Proč vám tedy vlastně říkají Koblih?
„To je z domova. Mám dva starší bráchy, tak mi říkali. Táta taky. Malej, kulatá hlava, takže Koblih. Nebo Koblížek. Jsem z rodiny nejmladší.“
A nejúspěšnější...
„Jo. Oba bráchové hráli nějak do dorostu. Teď dělají rozhodčí.“ (usměje se)
Ještě jedna věc: Pocházíte z Budějovic, hrál jste v Plzni. Takže Budvar, nebo Prazdroj?
„Ani jedno. Já pivo vůbec nepiju. A kluci to o mně vědí. V tomhle nejedu.“
Ani když v létě vyrazíte na vodu?
„Ne. Taky nejezdíme tak často. Na den, dva, aby děti měly zážitek. nebo když jsme je ještě neměli, jezdili jsme s klukama. Na vodu, na kolo. Sjížděli jsme Lužnici, Vltavu, ale tam bývá moc lidí. Spíš se snažíme vyhledávat dny a místa, kde jich tolik nebude.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
