Nový šéf Kladna Jágr se učí vést klub: Nechci být jako Castro!
Po movitých Češích žádá sponzorskou pomoc pro Kladno, řeší i to, kolik reklamních letáků vylepit po městě. Do toho denně dře na ledě, aby byl v co nejlepší formě při oprašování úctyhodné kariéry v NHL v dresu Flyers. Ne, Jaromír Jágr se koncem léta vážně nenudí…
Za pochodu se učí, jaké to je šéfovat klubu. A není to legrace. S většinou hráčů se výborně zná, ale zatímco nedávno si s nimi vyprávěl jeden vtípek za druhým, dnes už jsou pro něj ti samí kumpáni podřízenými, jimž poměrně výrazně zasahuje do života. Jak na to jde? Rozhodně ne jako umanutý diktátor. „Fidela Castra napodobovat nechci,“ směje se Jaromír Jágr v rozhovoru pro Sport.
Už se váš denní režim blíží tomu, který prožívá Martin Straka v Plzni? Tedy brzy ráno na stadion a pozdě večer domů?
„Nemyslím si. Stračena to má takhle nastavené z toho důvodu, že je v Plzni doma po celý rok. Všechno si řídí, na všechno dohlíží. Já tu teď celou sezonu nebudu, takže je zbytečný být na zimáku celý den. Většinu organizačních věcí máme vyjasněných a hlavní postavou, která se o klub stará, je Venca Bartoš (generální manažer).“
Máte dobrý pocit z toho, jak jste novou éru kladenského klubu rozběhli?
„Teprve začínáme. Ale základní stavební kameny jsme položili. Bez nich by klub nemohl fungovat. To jsme dohromady dali. Zůstává spousta detailů, které musíme zlepšit a dopracovat. Na ty přicházíme postupem času, v podstatě každý den.“
Překvapují vás zádrhele, na které narážíte? Přece jen jste zvyklý na skoro bezchybně fungující organizace v NHL či Rusku.
„Svým způsobem to jsou prkotiny, i když ve skutečnosti to tak nevypadá. Řešíme třeba, kolik vytisknout programů a lístků před zápasem, kolik pokladen zajistit. Jako majitel si tyhle věci uvědomíte, až když přijdou.“
Coby vlastník klubu byste měl občas zajít do kabiny za hráči. Pochválit, vyhubovat…
„Víte, já chci klukům vštípit jednu hlavní zásadu. V této chvíli už jsou placení, ke každýmu zápasu by tedy měli přistupovat jako by byl ten nejdůležitější. Lidi přijdou na hokej, chtějí vidět pořádný výkon svých oblíbenců. Diváci neřeší, jestli se zápas počítá do nějaký tabulky, nebo ne. Zaplatí si proto, aby viděli pěkný hokejový akce.“
A plní hráči vaše zadání?
„Pokud kluci budou přistupovat k tréninku a vůbec k hokeji tak, jako doposud, v extralize bychom neměli mít problémy. Vzhledem k našim výsledkům v posledních letech je ale podstatné a nutné, aby nám neutekl začátek sezony. Věřím, že se to týmu povede. Měli bychom hrát daleko líp než dřív.“
„Každý majitel, manažer a kouč by chtěl mít po kupě co nejlepší mančaft. Z vlastních zkušeností ale vím, že koupit tým je pitomost. Vzít balík peněz a utratit je za jména, je blbost. To nejde. Úspěšné může být jen to mužstvo, které si bude navzájem pomáhat. Teoreticky můžete být o pět deset procent lepší než soupeř, ale pokud vaši hráči nebudou spolupracovat, rázem jste horší o třicet procent než protivník. A v mých očích by tady na Kladně měl dostat dobrou šanci každý hráč. Jasně, posledních pět let se pohybujeme na chvostu tabulky, pokaždé nám hrozil pád dolů, přesto všechno cítím, že máme po kupě kvalitní hokejisty. A dobrý mladý kluky. Chci jim dát příležitost, aby mě přesvědčili.“
A když ji nevyužijí?
„Tak se poohlédneme po jiných. Ale předem nechci nikoho odepisovat. Jsem si jistý, že kluci mají od nynějška k dispozici lepší tréninkové podmínky než kdy dřív. A to je základ všeho. Teď už záleží jen na nich, jak se k tomu postaví.“
O vaší spravedlnosti vůči druhým nepochybuju, ale co tvrdost šéfa? Budete přísný vlastník?
„Být nesmlouvavým diktátorem není správná cesta. Pak je totiž jen otázkou času, kdy se to vaše království zbortí. Jediný diktátor na světě, který všechno ustál, byl Fidel Castro a toho já napodobovat opravdu nechci!“ (směje se)
Na druhou stranu, přílišná benevolence se velitelům nevyplácí…
„Samozřejmě. Já budu vyžadovat disciplínu. Hráči musí vědět, že když neodevzdají maximum, tak tu nebudou. Pro mě je přístup kluků k hokeji zásadní. Hrát pro tým, individuální statistiky mě nezajímají. Něco jiného je dopustit se chyby. Tu udělá každý z nás. Jen se nesmí často opakovat.“
Nemyslí si však řada vašich kamarádů z kabiny, že když vás teď mají za šéfa, žádná úhona jim nehrozí?
„Je to spíš naopak. Ty zajeté koleje z minulých let už tu nejsou. Ta doba je prostě pryč. Já nechci, aby se mě kluci báli, to je nesmysl. Jde mi jen o to, aby si opravdu uvědomili, co znamená slovo profesionál. To neplatí jen o sportu, ale o každé práci, v jakékoliv firmě. Uspokojení u mě nastane, pokud kluci budou chodit do práce rádi. To je vlastně cílem každého majitele firmy vůči jeho zaměstnancům. Být naopak naštvanej a nerudnej, že zase musím na zimák, to je pak lepší, ať takovej hráč vůbec nechodí.“
(přemýšlí) „Ono být šéfem klubu nebo střídačky není sranda. Musíte vyjít minimálně s dvaceti lidmi, přičemž každý člověk, každý sportovec je svůj, jedinečný. Kolik je hráčů, tolik je povah. A každý potřebuje k výkonu jinou motivaci. Někdo vyžaduje, aby na něj byl trenér hodný, hned vedle něj sedí hráč, co potřebuje cítit strach, že taky nemusí nastoupit. Jsou hráči, co se přetrhnou, protože svého kouče nechtějí ztratit, cítí, že je to super chlap. Jiní to tak nevidí. Tohle všechno skloubit dohromady, aby to fungovalo, není vůbec jednoduchý.“
Blíží se vám odlet do Philadelphie. Máte vůbec čas těšit se?
„Já ani nevím. Teď to není jednoduchý, denně jsem na ledě, dávám si do těla. Až to celý vypukne a dostanu se do tempa, budu se cítit líp. V přípravě se snažím dělat maximum, zároveň ale není důvod, abych byl právě teď v optimální formě.“
V předchozích letech jste už dávno trénoval s Omskem, pobýval na různých soustředěních. Je to pro vaše tělo velký rozdíl potit se najednou jinak?
„Je fakt, že poslední tři roky jsem měl hodně organizované tréninky, musel jsem být s týmem Omsku. S tím, co dělám teď, se to nedá srovnávat. Na druhou stranu, i když se chystám na zámořský led, na úplně jiný hokej, speciálně se na to nepřipravuju.“
Jste v živém kontaktu s lidmi z Flyers?
„Občas si zavoláme, řešíme třeba základní věci kolem výstroje. Což je u takového klubu vždy v naprostém pořádku. A co se týká bydlení, to si zařídím až na místě.“
Zajímají se náčelníci ve Philadelphii, jak se připravujete?
„Ne, není důvod. Pro ně všechno začíná až příjezdem na kemp v půlce září. Do té doby se každý stará sám o sebe.“
Nedávno proběhly éterem záběry fanoušků Pittsburghu, kterak demonstrativně pálí váš dres Penguins. Co jste tomu říkal?
„Takových videí je hodně. Stačí se podívat na youtube. Najdete tam toho víc a to jde jen o ty natočený záběry. Ve skutečnosti muselo být podobných akcí proti mně mnohem víc. Fanoušci v Pittsburghu jsou na mě naštvaní, to je fakt.“
A co to tedy ve vás vyvolává za pocity?
„Víte, mě by nikdy nenapadlo, že lidi budou takhle reagovat. Po odchodu z Pittsburghu jsem tam jezdil šest let jako soupeř a pokaždé na mě bučeli. Při každým doteku puku. Proto nechápu, že jsou najednou naštvaní z mého rozhodnutí nejít zpátky… Kdo by tohle mohl čekat? Šest let jsem z tribun slýchával bučení, tak se ptám, co se stalo, že těm samým lidem najednou vadí, že nebudu oblíkat jejich dres?! Tohle samozřejmě nebyl důvod, proč se do Pittsburghu nevracím, každopádně ty reakce s pálením mých dresů mě překvapily…“
