VIDEO | Desítky známých, kamarádů, hokejistů i bývalých kolegů z novinářské branže se přišly rozloučit s legendárním brankářem Josefem Mikolášem (77). Mistr Evropy a vicemistr světa z roku 1961, který je spolu s Haškem a Jágrem jediným hokejistou oceněným titulem Sportovec roku, měl ve čtvrtek pohřeb ve Slezské Ostravě.
„Pro vítkovický klub byl Pepík Mikoláš velkou osobností,“ říkal šéf ostravského klubu František Černík. „Na ledě jsme se minuli, když on končil, já v šestnácti začínal. Ale potkávali jsme se v jiných rolích. Nejdřív jako hráč – novinář. Pak nám trénoval brankáře, jezdil s námi na zápasy, vedl tiskovky. Hokejem žil celý život.“
Josef Mikoláš po úspěšné hokejové kariéře pracoval jako redaktor Československého sportu. Jak se k této práci dostal, připomenul ve smuteční řeči bývalý gólman a předseda vítkovického klubu Zdeněk Palička.
„Psát o sportu jej bavilo už ve škole do učnovských listů,“ vzpomínal Palička. „A také pak pomáhal tátovi v časopise Hlubiňák.“ Mikolášovu novinářskou kariéru s úsměvem připomenul i František Černík. „Byl k nám spíš shovívavý. V té době se články psaly jinak, dnes je všechno kritičtější, asi to tak má být. Pepa k nám byl buď shovívavý, anebo jsme hráli lépe, než hrají ti kluci dneska.“
Přátelé a známí připomínali i Mikolášovu přátelskou povahu. Zmínili například, jaké měl problémy v práci, když v roce 1968 roznášel na šachtě letáky proti okupaci Československa. Nebo jak radil začínajícím gólmanům. „V den zápasu se nehol, jinak by tě pot na bradě štípal,“ říkal Palička. A trefně dodal: „On chytal bez masky a celou kariéru tak měl vepsanou do obličeje.“
Stylový byl i hudební doprovod. Pozůstalí nechali pro Josefa Mikoláše postupně zahrát: Jednoho dne se vrátíš v podání Věry Špinarové, Tam u nebeských bran od Michala Tučného, What a wonderful world od Louise Armstronga a na závěr We are the champions od skupiny Queen.
Pak už následovala jen poslední "tiskovka" v hokejové hospodě Eliáš.
