Květoslav Šimek
23. března 2015 • 13:42

Brankář, který inspiroval i Otu Pavla, bude mít pohřeb na Slezské

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Od smutné fotky ke slovenskému snu: Česko je pragmatičtější, říká Smetana
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Poslední rozloučení s brankářskou legendou Josefem Mikolášem, který v pátek 20. března podlehl těžké nemoci ve věku 77 let, bude ve čtvrtek 26. března v 15 hodin v obřadní síni krematoria ve Slezské Ostravě.



Veřejnost tak bude mít poslední šanci vzdát hold muži bez masky. Sportovci roku 1961 (z hokejistů byli takto oceněni pouze Hašek a Jágr). Brankáři, jehož životní příběh zaujal i spisovatele Otu Pavla, a který pomohl k historicky prvnímu vítězství nad Sovětským svazem.

Po skokanovi na lyžích Jiřím Raškovi (2012) a házenkářském brankáři Jiřím Víchovi (2013) přišel sportovní i literární svět o další velkou postavu. Ota Pavel navždy zvěčnil neobyčejný příběh svého přítele Josefa Mikoláše v knize Bedna plná šampaňského. Povídku pojmenoval lapidárně: Brankář.

Mikoláš se do hokejové historie zapsal jako jeden z nejodolnějších brankářů. Když se narodil, těžko by mu kdokoliv podobnou kariéru předpovídal. Do pěti let nemohl kvůli zdravotním problémům ani pořádně chodit.

„Nepostavil se vůbec na nohy, měl je zkroucené křivicí,“ psal Ota Pavel. „Ve dne chodila máma na pole a uvazovala ho provazem za nohu u stolu. Na betonu kuchyně prochladl a onemocněl těžkým zápalem plic. Selka nad ním rozsvítila hromničku: „Ten už ti chcípne!“

VIDEO: Pocta Josefu Mikolášovi

Mikoláš přežil. A přes fotbal se postupně dostal i na led. Jako hornický učeň šel chytat do Pracovních záloh Ostrava. „Něco tě snad trefí,“ říkali mu trenéři. Trefilo. „Bruslit neumíš, ale odvahu máš.“

V lize byl už coby gólman Vítkovic dvakrát zvolen nejlepším brankářem ligy 1958/59 a 1962/63. Nejslavnější chvíle ovšem zažil s reprezentací na šampionátu 1961 v Ženevě. Pod širým nebem si maloval černé šmouhy pod oči, aby jej až tak neoslňovalo zářící slunce. Nic nového, z dolů vycházel ještě černější.

V Ženevě národní tým vůbec poprvé v historii porazil Sověty 6:4! A získal evropský titul. O světové zlato přišli Čechoslováci jen díky horšímu skóre s Kanadou, hráli s ní nerozhodně 1:1.

Do Švýcarska přitom Mikoláš odjížděl s trojnásobnou frakturou jařmového oblouku. Nikomu o tom neřekl. Jen spoluhráči Kasper a Vlach věděli. Popsal to i Ota Pavel v povídce Brankář: „Ve Švýcarsku příliš nemluvil, několikrát se mu totiž stalo, že otevřel pusu a nemohl ji zavřít. Když mu kluci něco říkali, jen se usmíval.“

Domů si přivezl evropské zlato a světové stříbro. Spoluhráči jej nosili na ramenou. V roce 1961 byl také zvolen Sportovcem roku, což se z hokejistů povedlo pouze Haškovi a Jágrovi. Od pátku už se bude na Josefa Mikoláše jen vzpomínat. Brankář odešel navždy. Pohřeb bude mít ve čtvrtek na Slezské.

Vstoupit do diskuse
0


Články odjinud


Články odjinud