Zblízka poznal dva z nejlepších hokejistů všech dob. V Omsku a v reprezentaci se podřizoval Jaromíru Jágrovi. Ve Washingtonu okusil medvědí sílu Alexandra Ovečkina. „Jednou mi v přesilovce nahrál na gól. Stál jsem u mantinelu a on, jak má ty emoce, na mě skočil a vyrazil mi dech,“ popsal Jakub Klepiš. S českou ikonou si tolik nerozuměl. Na ledě ani v soukromí.
Za hokejovou oponou je to veřejné tajemství. Jakub Klepiš se s Jaromírem Jágrem nemusí. „Kamarádi jsme nebyli a nejsme,“ přiznal upřímně útočník Komety. S legendárním JJ se při štaci v Rusku občas hádal. Nelíbilo se mu, že se hraje podle not slavnějšího parťáka.
Podobní jsou v tom, že mají rádi humor, suché hlášky. Jinak toho Klepiš s Jágrem moc společného nemají. V Omsku spolu nastupovali v útoku hlavně proto, že byli v týmu jediní Češi. Trenér je dal dohromady v domnění, že dvě hvězdy lehce vytvoří souhvězdí. To ale často zakryl mrak. „Hrát s Jardou je specifické,“ tvrdil Klepiš. Není první, kdo tohle prohlásil.
V době, kdy byla „68“ na vrcholu sil, měla pod palcem celou pětku. Zkrátka se hrálo stylem, který razila. S tím se tvořivý centr těžko smiřoval. Uměl se s krajanem pohádat, vyříkat si na rovinu názory. „Vše se muselo přizpůsobit jemu. Úplně mi to nevyhovovalo. Některé věci jsem chtěl dělat jinak. Někdy jsme se i pohádali. Řekl jsem si svoje a chvíli jsme se pak spolu nebavili,“ nezastíral.
Vzepřít se legendě, největší osobnosti KHL? To už chtělo kuráž. Klepiš s tím však neměl problém. Sám se cítil na ledě silný. Věděl, co dovede a jak může ještě víc pomoct mužstvu. Jenže narážel na silný odpor. „Možná si někdo bude klepat na hlavu, jak jsem se s ním mohl nebavit, když je to Jágr. Ale tak to bylo. Někdy jsme měli prostě jiný názor,“ nevzrušoval se.
Měli spolu ryze profesní vztah. Mimo stadion se takřka nestýkali. „S někým si sednete víc, s jiným míň. S Jardou jsme spolu hráli a občas se rafli. Ale pak to zase přešlo. To je v hokeji normální. Není to tak, že bychom se nesnášeli. To vůbec ne,“ zdůraznil.
Jejich souhra nebyla optimální. Na stejnou vlnu se v jedné formaci dlouhodoběji nedostali. „Hokejově to úplně nesedlo,“ připustil Klepiš. „Já jsem se spíš snažil podřizovat. I když to nebylo úplně to, co bych chtěl. Ale člověk to udělá, když hraje s takovou personou,“ dodal smířeně.
Za to, co Jágr dokázal, má jeho obdiv. Sám si vůbec neumí představit, že by hrál do padesáti. „Nechápu, jak je to v tom věku možné,“ kroutí hlavou. „Je to asi i tím, že Jarda své tělo cítí a zná líp než ostatní hráči. Když se potkáme, tak se samozřejmě pozdravíme,“ ukončil citlivé téma.
Lépe vycházel v zámoří s Alexandrem Ovečkinem. Ruský bombarďák si ho získal bezprostředností, kamarádskou povahou i výkony na ledě. „Tehdy zrovna v NHL začínal. Byl fajn, strašně živý. I když neuměl pořádně anglicky, k nám, co jsme přišli zespoda, se choval hezky. Snažil se pomoct a pořád dělal nějaké srandičky. Něco plácal, ani jsem mu nerozuměl,“ směje se Klepiš.
Je jasné, že ho hned bouchla do očí Ovečkinova dělová rána. Na ní založil skvostnou kariéru. „Střelu měl neskutečnou. Přitom jsem si nevšiml, že by ji nějak piloval,“ zíral tehdy český mladík, který balancoval na okraji sestavy Capitals. „Využíval strašnou přírodní medvědí sílu. Přitom nebyl obalený svaly. Co jsem viděl v kabině, měl spíš pupík,“ podivoval se.
