Neuvirth: Hrát hokej v létě je trochu divný

Zároveň jako první Čech v historii dostal trofej pro nejužitečnějšího hráče play off.

Bývalý juniorský reprezentant zářil před vyprodanými arénami druhé nejsledovanější zámořské soutěže. „Nezapomenutelný zážitek, super zkušenosti do budoucna,“ vzpomíná, už doma v Ústí nad Labem, hrdina fanoušků Hershey. „Na oslavu druhý den po finále dorazilo přes osm tisíc lidí. A když vyvolali moje jméno, všichni na stadionu vstali a začali tleskat. To bylo hodně hezký,“ vypráví.

Skandovali diváci vaši přezdívku, jako tradičně?
„Jo, jo. (usměje se a začne pobrukovat) Neuvi, Neuvi (Ňjůvi)…“

To vám ještě doteď musí znít v uších, ne?
„To jo. Je fakt, že místní fanoušci si mě hodně oblíbili.“

Bude se vám vůbec na podzim chtít z Hershey do Washingtonu?
„Ale to víte, že jo. (další úsměv) Uvidím, co bude příští sezonu, ale myslím, že tohle mi může do budoucna hodně pomoct. To, že se nám podařilo vyhrát, a stejně tak, že jsem byl vyhlášený MVP (nejužitečnější hráč play off ). Obojího si moc vážím. Zároveň ale vím, že to už skončilo a je třeba pomalu začít přemýšlet o další sezoně.“

Na úspěchy v AHL zámořští šéfové hodně slyší, viďte?
„Jistě. Ta soutěž je hodně sledovaná. Na každém zápase je plno skautů ze všech týmů. A vůbec, hrají tam mladí talentovaní hráči z celého světa. Švédové, Finové, Rakušáci. Všichni jsou draftovaní a chtějí se dostat do NHL, každý rok se tam tlačí další. Je tam strašně velká konkurence, to si v Česku nikdo nedokáže představit.“

A už to není jen o bezduchém nahazování puků.
„Přesně tak. Podle mě už zas není takový rozdíl mezi AHL a NHL. Samozřejmě to není to samé, ale do NHL je odtud rozhodně nejblíž. To se nebojím říct.“

Když vás tak poslouchám, přijde mi, že hokej teď berete vážněji než v minulých letech. Je to opravdu tak?
„Je, určitě. Vedle toho, že jsem se v Americe naučil anglicky, jsem se změnil i jako člověk. Na plno věcí jsem změnil názor. Hlavně už vím, co chci. Uvědomil jsem si, že můžu v hokeji něco dokázat a jdu si za tím.“

Poznává tu proměnu vaše okolí?
„Kamarádi, kteří mě znají odmala, mě berou pořád stejně. Ale všímám si, že už mi hodně lidí doma v Ústí přeje, zdraví mě. A z toho mám radost.“

Zastihl jste vůbec po návratu domů nějaké známé? Nejsou už všichni na prázdninách?
„Je pravda, že už mi hodně kamarádů psalo, jak se vrátili z dovolené, a já mezitím pořád chytal… Už jsem ale byl zvyklý z juniorů, první rok z Plymouthu jsem se taky vrátil až v červnu.“

Nesmíte holt být tak dobrý, když chcete být doma dřív.
„Právě…(rozesměje se) Ale ono když se to pak všechno sečte, je přece jenom lepší chytat dobře.“

Není už ale chvílemi k zbláznění hrát hokej až do půlky června?
„Občas už to opravdu bylo divný. Venku je třicet stupňů a vy máte jet na zimák trénovat. Jenže já strašně chtěl vyhrát, šel jsem za tím a nepřemýšlel jsem, jestli je květen nebo červen. Důležitější pro mě bylo, že jsem chtěl všem dokázat, že jsem dobrej gólman. A pak taky, v play off jsme třeba hráli čtyři zápasy v pěti dnech, bylo to obrovsky náročné a ani nebyl čas nad něčím dumat. Jen když jsme postoupili do finále, říkal jsem si, že by byla velká škoda prohrát. To by mě pak mrzelo celý léto. To by pak byly ty tři měsíce v play off k ničemu. Naštěstí jsme to zvládli.“

Předpokládám, že teď jenom odpočíváte…
„Jasně, dávám si dva týdny úplně bez sportu. Pak jsem domluvený s kondičním trenérem z Washingtonu, který mi připravil tréninkový plán na léto. Hlavní ale opravdu je, abych si odpočinul. Odchytal jsem toho v sezoně dost, bylo to hodně náročné i na psychiku.“

Vyhrál jste Calder Cup, avšak před startem play off v NHL byla po zranění Johnsona šance, že by vás vzali k prvnímu týmu. Nakonec dostal přednost stejně starý Rus Varlamov. Jak jste to přijal?
„Byl jsem spíš rád, že zůstávám v Hershey. To totiž znamenalo, že budu chytat a že budu mít šanci něco ukázat. Varlamov původně nahoru šel jako dvojka.“

Ale pořád jde o prestižnější místo, ne?
„Víte, on je super gólman, o tom vůbec není důvod pochybovat. Ale je fakt, že to má o trochu jednodušší, protože ve Washingtonu milují Rusáky. V šatně tam máte buď anglické, nebo ruské nápisy. Jenže je třeba říct, že Rusové tam taky jsou nejlepší hráči. Ovečkin, Sjomin, Fjodorov, Kozlov…“

Takže jste ani nedoufal v povolání nahoru?
„Ne. Počítal jsem s tím, že půjde nahoru Varlamov. A do budoucna je hlavní, že tam ukázal, že i my, mladí gólmani, umíme zachytat. Že není potřeba pořizovat staré a drahé brankáře.“