Na zasněžené Olšanské hřbitovy sice právě začalo svítit sluníčko, ale zima byla jako na Sibiři. Odhrabanou cestičkou se blížila žena v tmavých brýlích a s kyticí v ruce. Bylo úterní poledne, když paní Liběna dorazila k hrobu svého manžela Ivana Hlinky. Dnes by mu bylo šedesát let.
Ivan Hlinka nesnášel patos. Rád ho shazoval. Místo toho se radši dlouze a zvonivě smál. Jenže jakmile v úterý nastala dvanáctá hodina polední, na Olšanských hřbitovech nikomu moc veselo nebylo.
Je to už skoro šest roků, co trenérův superb smetla u Karlových Var dodávka neohleduplného řidiče. Hokejovými měřítky je to věčnost. Pohledem lidského života? Jako včera.
Muž, který srazil Hlinku (†54), zase řídí! »
Právě něco takového možná napadlo Liběnu Hlinkovou, když přicházela k obelisku cihlové barvy. Spolu s ní dorazil za uctěním památky kouče olympijských šampionů i současný šéf českého hokeje Tomáš Král, jeho předchůdce Karel Gut a další svazový funkcionář Martin Urban.
K tomu přidejte pár novinářů, fotografů. A to bylo všechno, žádné davy fanoušků, žádní obdivovatelé. Jak bujaré byly Hlinkovy padesátiny, tak smutné to bylo o dekádu později.
Uctění památky Ivana Hlinky:
Liběna Hlinková pokládá kytici k hrobu manžela. • Foto Pavel Mazáč
Za zdí kousek odsud cinkaly tramvaje, tady panuje mrazivé bezčasí. Vždycky panovalo. Kousek odsud leží třeba Jan Palach, Oldřich Nový, nebo Vladimír Menšík. Snad jen deset metrů od Hlinky mají své rovy Voskovec s Werichem.
K hrobu geniálního hokejového trenéra to máte dva kroky od cestičky. Jindy se tam dostanete snadno, ale teď, když se hřbitov choulí pod sněhovou duchnou, se musí skočit do závěje. Nejistým krokům 82letého Guta tak musí pomáhat Královo rámě.
Geniální kouč Ivan Hlinka by slavil šedesátiny »
„Nemůžu říct, že Ivan odpočívá na hezkém místě, to se o hřbitovu říct asi nedá. Ale důstojné je, to rozhodně,“ prohlásila Hlinková. „Každopádně to tu nemám moc ráda. Vždycky tady na mě padne tíseň.“
Za svým manželem přišla privátně už den před jeho šedesátinami, na úterý zbyly oficiality. Před hrobem pak postála jen chvilku, podala si ruku se známými, načež se rozloučila. Z očí všech přítomných bylo v tu chvíli lehké číst: „Ivane, vzpomínáme“.
