Brankář. Na žádném jiném hráči neleží v play off větší tíha. Jediná chyba může zmařit sezonu celému týmu. Litvínovský Jaroslav Hübl však má takové vypjaté bitvy rád. Dokonce by mu nevadilo, kdyby se dnes v O2 Areně hrálo pár desítek minut přes čas. V pátém utkání předkola play off se totiž prodlužuje až do rozhodnutí.
Jaroslav Hübl • Foto ČTK
„Kdysi jsem hrál zápasy, ve kterých se rozhodovalo o mojí kariéře. Kdyby se mně nepovedly, žádná ani být nemusela. Tady je příjemné, že se hraje o mistra. Tlak je možná stejný, ale život jde dál, když se to nepovede.“
Už se tedy nemůžete dočkat, až všechno začne?
„Osobně se těším hodně, mám rád takovéhle zápasy, vyhovuje mi to. Líbí se mi, že se bude hrát v O2 Areně, bohužel tam ale zatím nechodí moc lidí. Takovýhle zápas by si určitě zasloužil větší diváckou kulisu, než zatím v Praze byla.“
V moderní aréně se vám chytá lépe než doma v Litvínově?
(usměje se) „Určitě je lepší hrát v nové hale než třeba na Kladně nebo Třinci. Docela nám svědčí i menší hřiště, odehráli jsme tam dobré zápasy. Nehledě na to, že v této sezoně hrajeme venku lépe než doma. To všechno by mohla být naše výhoda. Věřím, že to vyjde.“
Na úzkém kluzišti si gólman moc neodpočine, co říkáte?
(rychle reaguje) „Člověk musí dávat pořád pozor a udržovat se v soustředění. Zatímco na velkém hřišti bývají hluchá místa a třeba pět minut se kolem brány nic neděje. Potom můžete ze zápasu trošku vypadnout.“
Hrajete třetí play off v kariéře. Cítíte ještě nervozitu?
„Člověk na to nesmí moc myslet, nepřipouštět si tlak. Snažím se soustředit vyloženě sám na sebe, na svůj výkon. Někdy to je samozřejmě těžký, protože ty emoce tam jsou. Když se mančaftu nedaří nebo se cítí ukřivděnej, není lehké to v sobě zkrotit.“
Jak gólman prožívá melu před sebou, když stojí přece jen trochu mimo?
„Když se perou hráči, je mi to úplně jedno, jde to mimo mě. Horší je, když vidím nějakou křivdu. Cítím bezmoc, ale vím, že to musím přijmout.“
Říkal jste, že ve druhém utkání v Litvínově jste měli příliš červené oči...
„Problém je v tom, že já dokážu během chvíle zapomenout a hrát dál svoji hru. U hráčů je to těžší. S tím, že nás někdo poškodí, se vyrovnávají déle, chtějí se pomstít a zapomenou hrát hokej.“
Jaroslav Hübl • Foto Martin Sekanina
„Samozřejmě. Udržet nervy na uzdě je v play off základem úspěchu. Tím se musíme v neděli řídit.“
Jak se vyrovnáváte s vlastním zaváháním jako třeba posledně při Kůrkově gólu?
„Pro sebe si řeknu, co jsem udělal špatně, abych se toho příště vyvaroval. Jakmile se hodí buly, už na to nesmím myslet. Nikdo nebude čekat, až se vydejcháte. Další taková chyba by mohla být fatální.“
Čím to, že série se Slavií je mnohem vyrovnanější než v minulých dvou letech s Karlovými Vary?
„Konečně jsme se naučili vyhrávat i v play off. S Karlovými Vary jsme nehráli špatně, ale bohužel jsme zápasy nedokázali dotáhnout do vítězného konce. Teď se nám to konečně povedlo. Byla by škoda toho nevyužít k postupu.“
Před vámi ale nestojí zrovna pevná obrana, několik zkušených borců v ní chybí. Ovlivňuje to hodně zápasy?
(chvíli přemýšlí) „Je to těžký, slávisté jsou šikovní. Čím víc možností jim nabídneme, tím víc gólů jsou schopní dát. Na druhou stranu pro mě je dobré, že jsem neustále v permanenci. Je lepší pořád chytat, než když tam stojíte a najednou je šance, kterou musíte chytit. To vám potvrdí každý gólman. Jestli ale chceme uspět, určitě musíme bránění zlepšit. A také přidat ve střelbě, abychom se Slavii vyrovnali. To je důležité.“
Stačíte si vůbec pořádně uvědomit, když je na ledě Červenka, nejproduktivnější hráč základní části?
„Nejen on, ale celá jeho lajna je hodně nebezpečná. Dokáží si vytvořit tlak, hlavně v přesilovkách ještě s obráncem Kadlecem. Na tyhle hráče si musíme dát pozor. Člověk má samozřejmě v podvědomí, že když jsou na ledě, může to přiletět odkudkoliv.“
Co říkáte tomu, že pátý zápas se může pořádně protáhnout, protože se hraje až do rozhodnutí, bez nájezdů?
„Dozvěděl jsem se to až v sobotu. Na jednu stranu jsem rád, že o bytí a nebytí nerozhodují nájezdy. Není to taková součást hry, jako když se hraje prodloužení. Určitě by bylo zajímavé zažít druhé třetí prodloužení. Vůbec bych se tomu nebránil. Když nakonec budeme úspěšní, vydržím tam klidně dvě stě minut. (směje se) Nevím, co by to se mnou udělalo, protože určitě se dostaví hlad, únava. Když pak ale člověk po takové době vyhraje, je to možná hezčí než vítězství v základním čase. Naopak je ale potom určitě strašně těžký překousnout prohru. To pak je lepší prohrát 1:5.“
