Proč vadí mrtví Ukrajinci? MOV usvědčil sám sebe ze slabosti a pokrytectví
KOMENTÁŘ JANA JAROCHA | Než aby odložil helmu s portréty čtyřiadvaceti sportovců a trenérů, kteří padli ve válce, nechal se sedmadvacetiletý ukrajinský skeletonista Vladyslav Heraskevyč diskvalifikovat z olympijského závodu. I kdyby ho vyhrál, nestrhl by na sebe víc pozornosti než tím, že se postavil proti funkcionářům MOV. Ti viděli v jeho „helmě paměti“ cosi nepatřičného, co ruší jedinečný charakter Her. Necháme ti černou pásku na paži a říkat si můžeš, co chceš, navrhovali kompromis. Program skeletonu na ZOH 2026 naleznete ZDE >>>
Heraskevyč ho nepřijal a jal se platit „cenu za naši důstojnost“, jak sám nazval své jednání.
Pokud k tomu přistoupíme cynicky, kdyby MOV skeletonistovi povolil sjet ledovým korytem v jeho helmě, měl pokoj. A nemusel vysvětlovat, proč mu tolik vadí portréty mrtvých holek a kluků z Ukrajiny. Kvůli tomu, že je zabili Rusové, jsou jejich tváře pod pěti kruhy nežádoucí?
A lze Heraskevyčovu helmu vůbec interpretovat jako politické gesto? Nejde spíš o akt piety, podobný jako v podání norského biatlonisty Johana-Olava Botna, který na cílové čáře poslal své zlato do nebe zesnulému kamarádovi Sivertu Guttormovi Bakkenovi?
Je důležité – jak na osobní, tak na globální úrovni – aby sportoviště, olympijská vesnice i stupně vítězů zůstaly neutrální a bez jakýchkoli politických, náboženských či etnických projevů, stojí v pravidle 50 Olympijské charty.
„Na olympijské hry nepatří politická gesta, ať mají sebelepší důvod. Na tom je celá olympiáda založená. Pokud toto pravidlo opustíme, nedopadne to dobře,“ stojí v prohlášení Martina Doktora, šéfa misí českých výprav na olympijských hrách.
V něčem má pravdu. Právě teď ve světě probíhá několik desítek ozbrojených konfliktů, v mnohých jsou hranice „dobra a zla“ silně rozostřeny. Ten na Ukrajině je ale celkem černobílý, Rusko začalo válku a snaží se podrobit si sousední zemi. Zemřelo při tom i 650 ukrajinských sportovců. Což je fakt, na který se nesmí upozorňovat, jelikož to MOV bere jako politickou propagandu.
Jen tím ukazuje, jak mimo realitu stojí svým urputným bráněním olympiády coby jedinečné harmonické akce, která má probíhat ve vakuu. Tenhle přístup je pro MOV finančně výhodný, také však ukazuje slabost a pokrytectví téhle organizace vyrostlé na velkých ideálech. V tomhle případě byly slzy prezidentky MOV Kirsty Coventryové, která se na poslední chvíli snažila Heraskevyče přesvědčit, aby helmu odložil, na místě.
