Čekal jsem, kdy to přijde. Kdy dají fanoušci hokejové Sparty hlasitě (tiše) najevo svou nespokojenost. Na konci utkání s Olomoucí to udělali právě mlčením. Znamenalo hodně, vyslalo jasný signál. „I my, nejvěrnější fanoušci klubu, kteří jsme s vámi v dobrém i zlém, toho už máme dost.“ Takhle čtu jejich silence protest. Tým stále zmítá herní krize, los konce základní části může přinést fiasko obřích rozměrů.
Trapas, blamáž, fiasko. Zase. Pískající (později ostentativně mlčící) fanoušci, žádající, ať hráči bojují za Spartu. Snaha je však možná to jediné, co se hráčům s eskem na prsou vytknout nedá. Je na nich vidět, že jim současný stav není jedno. Makají, dřou. Ale je to málo. Současný stav? Na co ukážete, to nefunguje.
Že hra nestojí od začátku ročníku za nic, na to už si věrní příznivci klubu museli zvyknout. Na vysoký standard, který dřív byli zvyklí od svých borců vídat, museli rezignovat. Nic jiného nezbývalo. Na startu sezony i tak ale tekly do studny body. Ty občas dokáže tým Uweho Kruppa kdesi schrastit i nyní, pravidelně se mu to ale nedaří.
Německý kouč dostal od fanoušků i médií hodně dlouhou dobu na hájení. Vzorek více než padesátky zápasů (v součtu s přípravou) už je dostatečně objemný pro utvoření obrázku s jasnými konturami. Můžeme si dokola říkat, jak se Krupp svým chováním, přístupem k hráčům i viděním hokeje vymyká českému prostředí. Nakonec vás ale stejně zajímá výsledek. A ty prostě jeho družina nemá.
Stále ale tvrdím, že hlavní problém Sparty nejsou hráči, ani trenérský ansámbl. Potíž dřímá o patro výš ve vedení holešovické pyramidy. O tom ale jindy.
Dříve trpěliví příznivci mají na naštvání absolutní právo. Popravdě se divím, že v klidu vydrželi tak dlouho. Mají můj velký obdiv, takhle totiž vypadá pravá věrnost klubu. Jsem zvědavý, jakou formu bude nakonec onen protest mít.
Opravdu povedené zápasy Pražanů byste spočítali na prstech jedné ruky. Jinak bída. Šeď. Scénář se opakuje pořád dokola. Jen co se tým několika výhrami nadechne, znovu zabředne hluboko pod led. Dvě zelené fajfky, pak série červených křížků. „Teď už to snad půjde.“ Ale ono ne. Zase nic. A takhle znovu a znovu.
Když se teď navíc podíváte na tabulku a příští soupeře Sparty, musí vyplavat otázka, zda vůbec Kruppovci udrží desítku. Aktuálně jsou osmí, jenže Olomouc a Zlín za ní mají zápas k dobru. V 50. kole si to možná v rozhodujícím souboji rozdají s Litvínovem. Spoléhat se, že v závěrečných dvou rundách něco urvou proti Kometě a Liberci, by nebylo úplně moudré.
I tak si říkám, jaký je zázrak, že Sparta stále i v závěru sezony pořád může teoreticky zabojovat o šestku. Herní progres od začátku ročníku je totiž pramalý. Německý kouč chtěl vystavět obrannou hráz. Nepovedlo se. V útoku to drhne celý rok. Herní dno se blíží. Kam až musí tradiční klub klesnout, aby se cosi změnilo?
SE SIMONOU: Hlinka o konci kariéry i Vrchlabí. A kdy oblékne znovu dres Sparty?
Video se připravuje ...
Související články
