Chybělo velice málo, aby Litvínov v neděli slavil titul. Lze to vyčíslit na 36 vteřin a několik málo milimetrů. Paradox: po šestém finále, které Třinec vyhrál přesvědčivě 6:3, jsou k němu ale blíž Oceláři, přestože sérii teprve vyrovnali. Na jejich straně je před rozhodující bitvou psychická výhoda.
Můžete veřejně říkat, že jste to hodili za hlavu, protože to neovlivníte, v mysli vás taková křivda ale hlodá. Zlatý gól vzala Litvínovu v prodloužení nedělního duelu podle všeho neregulérní brána. Polstrování, které bylo špatně umístěné, zastavilo klouzající puk, aniž by překročil brankovou čáru.
Trenér Miloslav Hořava po úterním utkání také dal průchod svým emocím: „Sebrali nám titul. Zatím... Jak je vůbec možný takovýhle hnus a šlendrián ve finále play-off?“
Litvínovští se na závěr pátého finále, v němž Třinec na 1:1 vyrovnal 36 vteřin před koncem třetí třetiny, ustál šance soupeře a rozhodl v nájezdech, snažili zapomenout, ale ne zcela se to povedlo.
Úvod následujícího finále opanoval Třinec, který hned ve druhé minutě skóroval. I když Litvínov v závěru první dvacetiminutovky vyrovnal, Třinec na to reagoval bleskovým gólem. Stejná situace se opakovala i po přestávce, kdy Verva snížila, Oceláři se však rychlou brankou vrátili do dvougólového vedení.
Třinečtí na litvínovské branky dokázali rychle odpovědět, čímž výrazně nahlodali psychiku soupeře. K tomu navíc Litvínov srazilo pár zaváhání Pavla Francouze (po druhé třetině střídal) a zranění Martina Ručinského, Františka Gerháta, Karla Kubáta a Jiřího Guly.
Díky tomu všemu Třinec šesté finále zvládl a vynutil si sedmý duel. A díky tomu všemu má před úvodní buly rozhodující bitvy navrch.