Jágrova éra právě vrcholí. My si užívejme to, že v ní žijeme
Kariéru Jaromíra Jágra prolnula vydatná dřina. Zápasy jsou pouhým zlomkem toho, co pro hokej obětoval. Zato teď přišel čas sklizně. Ne pro něj, ten má v tuto chvíli jiné starosti a sny, ale pro české fanoušky. V noci na pátek se v historickém bodování dotáhl na třetího Gordieho Howea a na dohled má druhou příčku. Může dosáhnout příčky hned za nedostihnutelným Waynem Gretzkym.
Ačkoli už je to kolorit poslední doby, má cenu zopakovat, že je fantastické, v jaké formě Jágr brouzdá po ledových plochách v NHL ve 44 letech. Přestože si to mnoho lidí uvědomuje, víc jeho činy ocení možná až následující generace.
Někteří fanoušci totiž mají už k Jágrově chvále averzi, já si je dovolím označit za nevděčníky. To, co Jágr (nejen) v historických tabulkách dokazuje, si naopak zaslouží bezmezný obdiv.
Český hokej má a měl vždy skvělé hokejisty. Nyní ho zdobí například Krejčí, Plekanec, Voráček či třeba nastupující Pastrňák. Jágr je však i ve společnosti Crosbyho a Ovečkina unikát. Ani jedna z těchto hvězd nedokáže říct, co bude dělat ve čtyřiačtyřiceti letech. Na myšlenku, že by ještě hrály hokej, se jen ironicky poušklíbne.
Jágrův přístup k hokeji nelze brát jako dogma. Když byl mladší, myslel, že týmu pomůže jen kanadskými body, nadhled nad osobními statistikami a pochopení týmového ducha mu došel až později.
Stejně jako bych žádnému malému hokejistovi nedoporučil spotřebovat nadměrné množství coly, bábovek či sušenek jako on. Rád mluví o věcech, které zdaleka přesahují mantinely hokejových stadionů. Je to zkrátka výjimečný hráč i člověk.
Jsme svědky toho, jak se Jágr škrábe nahoru historickými statistikami NHL, nejlepší soutěže světa. Jak boří mýty o hokejové dlouhověkosti a protahuje lhůtu odchodu do důchodu. Jak o něm s uznáním mluví výrazně mladší soupeři. Užívejme si toho. Nadcházející generace nejen Čechů si Jágrovu kariéru budou dlouho připomínat.
