Špotáková: Nejde být pořád zlatá
Do finále mistrovství světa vstupovala se zlatým číslem, ale dnes si na schodech bývalé Hitlerovy tribuny Olympijského stadionu v Berlíně převezme stříbrnou medaili. Oštěpařka Barbora Špotáková přesto neustoupila ze své pozitivní filozofie. „Byl to krásný závod,“ prohlásila.
Není to přece jenom trochu hořké?
„Musím říct, že vůbec. Každá medaile na mistrovství světa je nádherná, tam jde o centimetry. Nikdo asi nečekal, že se ten závod bude vyvíjet takhle, ani já ne. Ale zase je to sport a kvůli tomu na to lidi koukají, že se to nedá předpovědět.“
Čekala byste vy, že vyhraje Steffi Neriusová?
„Ten výkon Steffi je opravdu obdivuhodnej. Závodí už tolik let. Mně dneska přišlo, že už to chci mít za sebou. Furt něco dokazovat, pořád…“
Nechyběla vám proti soupeřce, která se loučila s kariérou, trocha zabijáckého instinktu?
„Přesně. Ale vždycky chci hodit nejdál, poslední pokus to ukázal, to byla neskutečná rána. Nevím, jak to loket přežije. Ale povedlo se to dobře. Jsem celkem spokojená.“
Co vám před posledním pokusem radil Jan Železný, který seděl na tribuně?
„Počkej s levou rukou, já furt ušlapovala doleva. Dělala jsem pořád stejnou chybu. Chtěla jsem do toho praštit moc brzo. Jak je tady pomalý povrch, člověk musí hodně makat a na rozběhu jsem ztrácela energii.“
Představovala jste si to takhle, když jste po kvalifikaci říkala, že na finále přijde opravdová Barbora Špotáková?
„Přišla. Přišla v nejlepší formě, jen si přála hodit dál a úplně to nevyšlo, ale mohlo to dopadnout i hůř, nakonec.“
Bylo to tak?
„No, to pořád nejde. Bylo by to hezké, ale je to sport a já dneska měla krásný závod. Večer je pěkný, jsem spokojená. Zklamání trvalo asi tři vteřiny, kdy jsem se držela za hlavu.“
Za kým jste po závodě běžela?
„Dolů seběhl přítel Lukáš. Byl krásně dojatý. Všichni měli na výlet kníry. Řekla jsem mu, že když to dobře dopadne, musí si ho nechat do konce Berlína. Hlavně chci vidět kníry těch dalších lidí. Někteří je mají úžasné.“ (smích)
Mistrovství světa v atletice 2009 Berlín: Kompletní zpravodajství čtěte zde»
Motivuje vás, že z mistrovství Evropy, které se koná příští rok v Barceloně, ještě nemáte zlato?
„Steffi už tam nebude. Tak třeba za rok budu zase muset něco dokazovat… Barcelona taky není tak daleko, je tam krásně, naučím se španělsky.“
Slyšela jste na stadionu české fanoušky?
„No jasně! Všechny jsem pozdravila, fanouškům jsem se věnovala dost. Myslím, že jsem je i odměnila. Není to echt gold.“
Víte, že vašim kamarádům punkerům z Jablonce pořadatelé zabavili pirátskou vlajku a také českou papírovou zástavu, aby neshořela?
„Fakt jo? Oni mají šílené nápady a některé už přesahují nějaké meze. Měli prý na tričkách pivo, oštěp, rokenrol. Zkoušeli pronést ledacos a všechno nevyšlo. Ale fandili na maximum.“
Setkáte se s nimi?
„Těším se na ně. Bude to velké. Jsou tu jablonečtí pankáči a hasiči od Lukáše. Je to zajímavá směsice. I cesta autobusem sem byla asi zajímavá.“
Vejdete se v šedesáti osobách do některé z berlínských hospod?
„Jsou tady velké Biergarten, dostala jsem tip.“
