Basketbalistka Škrabalová: Bojte se nás!
Carpe diem, tedy využij každý den, je jejím heslem. Ty nejméně čekané dny ve své basketbalové kariéře prožívá Zora Škrabalová (29) v Polsku, kde za národní tým bojuje na ME o kvalifi kaci na olympiádu.
Doma téměř nepoznaná hráčka, až nyní debutující na velké akci, má život vůbec protkaný zajímavými zápletkami – hrála v Americe (tam zároveň vystudovala) i ve Španělsku, má juniorské stříbro z MS.
Na zápasy loňského mistrovství světa si Zora Škrabalová kupovala lístky a chodila na ně s maminkou. „Sympatická mně byla Ilča Burgrová. Sledovala jsem pečlivě, jak hraje. Pak Hana Horáková nebo Evža Vítečková, jak střílela, jak ji holky hledaly. A dokázaly vyhrávat, ať byl zápas jakýkoliv,“ vybavuje si strhující okamžiky stříbrného turnaje.
Kdyby jí tehdy někdo řekl, že za devět měsíců bude sama v týmu, který na tuhle partu navazuje, prý by si ho podezíravě změřila pohledem.
„Vždyť mě doma nikdo neznal. Nehrála jsem tady, nežila jsem tady. Přece si ze mě nikdo nesedne na zadek. Věděla jsem, že to může být jenom dobré. A ono to fakt dobré je. Takové naděje jsem si ani nedělala,“ směje se Škrabalová, hodně netypická debutantka na ME.
Nemusíte jí ani připomínat, že všechno zlé je k něčemu dobré. Českou ligu hraje od letošní sezony, a to jen proto, že ukončila nefunkční angažmá v Rumunsku. K družstvu Strakonic se připojila v říjnu jako jedna z posledních. A to jí přihrálo životní šanci.
Má ligový bronz a reprezentační dres, který naposledy nosila jako juniorka. Trenér Lubor Blažek si její nominaci potvrdil během ligové série o bronz, kde svedla mnoho soubojů s Ivanou Večeřovou z Valosunu Brno. Ano, s tou Večeřovou, která vloni zářila na MS.
Až dnes na ME v Polsku začne osmifi nálová skupina, bude vlastně plnit její loňskou roli. Dřít v obraně, udělat spoustu černé práce. „Nechá na hřišti duši. Je to pracant a obrovský hecíř,“ říká o ní spoluhráčka Ilona Burgrová.
Škrabalová připouští, že lítost nad tím, že ji reprezentační pozvánky míjely, cítila. Ale zvykla si s nimi nepočítat. V zámoří vystudovala univerzitu, ve Španělsku poznala, jaké to je vyhrát druhou ligu a postoupit. „Tam mě zná daleko víc lidí než u nás,“ připomíná. „Nenechte se zmást tou druhou ligou. To není okresní přebor. Tamní družstva by si naši ligu zahrála.“
Během let se prý naučila nic nečekat. Proto prý ani trémou z premiéry na velkém turnaji netrpí. „Já jsem si ani nepředstavovala, jaké to bude. Neříkala jsem si: jéééé, já jedu na Evropu. Jsem tady, abych odvedla maximum dobrého a minimum chyb. To od sebe očekávám.“
Fanoušci teď můžou od jejího týmu očekávat další výhry. Základní skupina bez porážky, to je hodně slibný rozjezd. „Když nám to sedne, umíme hrát hodně dobře. Když to nesedne, může to být jak okresní přebor, ale to se snad nestane. Bojte se nás,“ prorokuje 190 cm vysoká pivotka.
Okresní přebor zmíní během chvíle dvakrát. I z toho, jak se jí do hlavy vryl oblíbený seriál, je poznat, že se na českou realitu adaptuje velmi rychle. Teď nově žije olympijský sen. „Do pátého místa skončíme, v to věřím. I placka může být.“
