Kyzlink (28) o návratu do USK: Říkají mi děda. Odejdu jen za velkou výzvou
Kvalifikační okno basketbalistů přineslo kromě dvou porážek i příjemný objev. Osmadvacetiletý světoběžník Tomáš Kyzlink, jenž si momentálně stále ještě užívá lídrování v domovském USK Praha, zazářil. Dal 13 bodů v Bosně, 21 Litevcům. S tímhle borcem je úzká rotace národního týmu o něco širší a hráč, jenž dřív přenechával reprezentační dres jiným, přestože v italské lize střádal i 13 bodů na zápas, sní o pražském Eurobasketu. V rozhovoru pro iSport Premium se rozpovídal o posledních letech, během kterých vždy po roce měnil dres, úvahách o konci kariéry v době covidu i vztahu s bývalou basketbalistkou Karolínou Elhotovou.
Prošel si Španělskem, Slovinskem, Francií, nejhlubší stopu zanechal v oblíbené Itálii. Díky dynamice i vertikálnímu výskoku, který míval prý i 110 centimetrů, Tomáše Kyzlinka na palubovce nepřehlédnete. A tak když se po deseti letech vrátil z ciziny na Folimanku a oblékl dres USK Praha, byť zřejmě jen dočasně, reprezentační kouč Ronen Ginzburg ho s chutí využil.
Jaký dojem ve vás zanechal nedávný reprezentační blok, během kterého národní tým prohrál v Bosně i doma s Litvou?
„Bylo fajn po dlouhé době zase obléknout dres Česka a reprezentovat svou vlast. Z individuálního pohledu to byl podařený blok, nicméně týmově… Konkrétně v zápase s Litvou jsme mohli uhrát vítězství. Nebo aspoň nedopustit poslední střelu, aby nebyl bodový rozdíl tak vysoký (66:74). Ale když se v létě sejdeme v plné sestavě, určitě ho můžeme převrátit. Teď budou samozřejmě klíčové dva únorové zápasy proti Bulharsku."
Vy jste dvojzápas v Sarajevu a Opavě absolvoval s průměrem 17 bodů na utkání. Čím to, že vám kvalifikační okno tak sedlo?
„Nutno dodat, že tým byl značně oslabený. Chyběl Vojta Hruban, který na křídle hraje obyčejně třicet minut. Ve druhém zápase se zranil v šesté minutě David Jelínek, takže prostoru bylo hodně. Když máte důvěru trenéra a ta je zkombinovaná s velkou minutáží, pak to může takhle dopadnout."
Je vám už 28 let, za Virtus Řím v elitní italské lize jste předloni střílel skoro 13 bodů na zápas, ale s reprezentací jste se už delší dobu míjel. Proč?
„Dvakrát jsem se nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů, jednou kvůli zádům a podruhé s vymknutým kotníkem. Navíc jsem zvolil cestu, že se budu víc soustředit na individuální profesionální kariéru a čas v létě budu věnovat regeneraci a přípravě na další sezonu. Pořád si myslím, že v reprezentaci je dost hráčů na top úrovni, kteří jsou schopní tým posunout dlouhodobě dopředu. Nicméně teď se priority trošku změnily i tím, že jsem se vrátil do Česka. Takže jsem přislíbil, že se budu soustředit i na reprezentační okna."
Je motivační, když vidíte, že národní tým už něco dokázal? Láká člověka být toho součástí?
„Určitě. Jsme tady svědky výjimečné basketbalové generace, která tu dlouho nebyla a i pro mě je pocta být toho součástí, protože je vždycky lepší být členem fungujícího kolektivu, který vyhrává. Proto jsem za tuhle příležitost rád."
Šlape vám to i s USK, jehož mladý tým stále drží překvapivou třetí příčku v Kooperativa NBL a vy přispíváte víc než 19 body na zápas. Na Folimance však stále čekají, kdy jim prchnete do ciziny. Výkony v reprezentačním dresu musely být dobrou reklamou. Jaký měly ohlas, co se nabídek týká?
