Mise jménem zisk velkého úspěchu je u konce. Boxer Lukáš Konečný si ve 32 letech splnil životní sen. V sobotu večer se stal jako první Čech v historii profesionálním mistrem Evropy ve váze do 69,8 kilogramu. V anglickém Birminghamu porazil k. o. v šestém kole domácího Matthewa Halla a zařadil se mezi světovou elitu.
Naměřil si vzdálenost a do soupeře vysypal kombinaci úderů, kterou zakončil tvrdým předním zvedákem. Matthew Hall šel k zemi, marně lapal po dechu a už se nezvedl. Byl to moment, kdy Lukáš Konečný zlomil prokletí velkých zápasů.
V předchozích třech titulových duelech vždy prohrál na body a další neúspěch by zřejmě znamenal konec kariéry. Čtvrtý pokus však byl vítězný. Ziskem pásu pro nejlepšího boxera Evropy se mu otevřely velké možnosti.
Co jste prožíval ve chvíli, kdy šel po vašich úderech Hall na zem a bylo jasné, že se stanete mistrem Evropy?
„Nevím, jak to popsat. Měl jsem radost, ale hlavně mi spadl kámen ze srdce, protože jsem opravdu cítil, že tentokrát musím za každou cenu vyhrát. Už třikrát mi velký zápas nevyšel. Přitom já věděl, že mám na to být mezi nejlepšími. Cítil jsem křivdu, protože si myslím, že mě dvakrát zařízli rozhodčí. To už jsem nyní nemohl dopustit, prohra by byla téměř jistě můj konec a asi bych už boxoval jen zápasy, kde by nešlo o důležité tituly. Byl na mě velký tlak a já to zvládl.“
Je vám 32 let, boxujete už od osmi a nyní jste jako první Čech v historii získal titul profesionálního mistra Evropy. Berete tento úspěch jako odměnu za vytrvalost?
„Samozřejmě. Na této úrovni jsem mohl být už dávno. Už nejsem nejmladší a kdyby to zase nevyšlo, byl by to konec.“
Halla jste jasně porazil, ale první dvě kola byl aktivnější a s vámi to moc dobře nevypadalo. Čím to, že vám utekl začátek?
„Hodně se snažil a vlítnul na mě zostra. Já se dostával do tempa pomaleji, ale pak jsem do něj zatlačil a zasahoval ho. Nebyla sranda se proti němu prosadit, měl ránu a byl rychlý, ale byl jsem skvěle připravený. Naopak soupeř odcházel fyzicky a když jsem ho v šestém kole naposledy trefil předním zvedákem, měl už toho fakt dost, nemohl se ani nadechnout.“
Jaký ohlas vaše vítězství vzbudilo? Přeci jen jste uspěl na půdě soupeře.
„Když jsem šel do ringu, pískali na mě. Když jsem z něj odcházel jako vítěz, tleskali a plácali mě po zádech. Bylo jim jasné, kdo byl lepší a já byl rád, že to dali najevo. Za odměnu jsem si dal dvě piva na dopingové kontrole.“
Zápas jste absolvoval ve váze do 69,8 kg, což je kategorie, kterou jste před rokem opustil, protože vám hubnutí do limitu způsobovalo zdravotní problémy. Bylo nyní vše v pořádku?
„Jelikož jsem vyhrál, tak si na nic nestěžuji, ale problémy před bojem byly. Sice jsem měl speciální stravovací program, díky němuž jsem hubnul a zároveň měl dost energie na trénink, ale i tak jsem dostával nepříjemné křeče do lýtek a často se mi spouštěla krev z nosu. Nechtěl jsem to před zápasem říkat, aby si někdo nemyslel, že si hledám výmluvy v případě prohry, ale nebylo mi dobře. Váhu jsem každopádně udělal. Sil jsem měl dost a v téhle kategorii budu obhajovat.“
Hall byl náhradou za evropskou jedničku Ryana Rhodese, který si poranil záda. Hrálo velkou roli, že byl mnohem méně zkušený než vy?
„Určitě to byl přijatelnější soupeř než Rhodes, ale nemyslím si, že by neměl kvalitu na to boxovat o evropský titul. Hall je bývalým mistrem Commonwealthu a v Anglii měl hodně dobré jméno. Vůbec nečekali, že by mohl prohrát, protože moje výsledky do této doby žádný obří respekt nebudily, ale já si na něj hodně věřil. Byl jsem lepší a on krátce po zápase řekl, že na tuto úroveň nemá a ukončí kariéru.“
To samé mohlo potkat v případě prohry i vás, ale nyní máte titul. Jaký má výhra význam pro další kariéru?
„Konečně mi vyšel velký zápas a s tímhle úspěchem už můžu říct, že je moje kariéra úspěšná. Mám radost i proto, že jsem prorazil se svým stylem založeném na pevném dvojitém krytu a úderech na spodek, za což mě hodně lidí dříve kritizovalo. Teď jsem dokázal, že se svým pojetím boxu patřím do světové špičky. Kdybych prohrál, tak třeba skončím, takhle mám jasno, co chci.“
Co máte v plánu?
„Nejbližší krok je, že chci titul určitě obhajovat v Česku před domácím publikem. Mělo by to být už za tři měsíce a soupeřem bude asi Rhodes, ale nevím, jestli se mu bude do zápasu chtít, když viděl, jak dopadl Hall. Mým snem ale zůstává titul mistra světa, o který jsem se už utkal před dvěma a půl lety a pořád ve mně je, že jsem tehdy prohrál nezaslouženě (Konečný podlehl na body Sergej Dzinzirukovi – pozn. aut.).“
Jak jste si polepšil finančně?
„Za zápas jsem dostal více než půl milionu korun, ale po zdanění a zaplacení manažerovi a trenérovi to bude mnohem míň, sám nevím kolik. Kvůli financím už ale v posledních letech neboxuju, protože mě živí i podnikání mimo ring. Vedu tréninky boxu v Praze na Vinohradech a s kamarádem mám restauraci a obchod s oblečením. Jde mi o tituly.“
