Folta: Pracoval jsem načerno
Do Švýcarska odešel v roce 1995, kdy se fl orbal teprve rozvíjel. Daniel Folta, jeden z nejlepších českých hráčů a kapitán letošních mistrů extraligy z Vítkovic, si prošel tím, že v zahraničí musel kvůli sportu pracovat načerno a bát se o živobytí. Dnes podobné scény nehrozí.
Jak tehdy váš přestup probíhal?
„Po pár mezinárodních zápasech si mě ještě před prvním mistrovstvím světa vyhlédl švýcarský Bülach. Kontaktovali mě, nabídli vedle angažmá byt, auto a práci. Podmínky byly slušné, ale ne vše se splnilo, bylo období, kdy jsem pracoval načerno a peníze se nesháněly snadno.“
Brali vás v zahraničí jako rovnocenného partnera nebo jako někoho, koho chtějí učit fl orbal?
„Trochu mě znali, ale nebylo to zadarmo. Musel jsem si vydobýt respekt. Zpočátku měli odstup, ale pak mě brali a užíval jsem si luxus. Jen s tou prací to nikdy nebyla jistota. Hrozilo, že o ni člověk přijde a bude jen přežívat. Dnes už je to jiné. Jsou smlouvy a klauzule, že když klub nezajistí odpovídající práci, angažmá automaticky zanikne.“
Jsou smlouvy ve vašem amatérském sportu pečlivé, nebo jde o neprůhledné dohody?
„Dnes už si všechno hlídají manažeři klubů. Dříve se stávalo, že Švýcaři brali jako samozřejmost, že se k nim jdeme učit a transfer byl zadarmo. To už neplatí.“
Je pro české hráče zahraniční angažmá velký posun?
„Podle toho, do jakého klubu jdete a co je ve smlouvě. Pokud zajistí klub veškerý servis, máte pohodový život. Pokud ne, můžete si pohoršit. Dnes už je například česká extraliga srovnatelná se švýcarskou ligou, takže já už bych to nyní bral z herního hlediska. Posun vpřed je jen angažmá ve Finsku nebo Švédsku.“
