Český bijec Raška přišel o šanci. Slovenský soupeř měl totiž střevní problémy a vzdal

Zápasník a veterinář. Tak budou Ondřeje Rašku znát diváci, kteří sledují show Oktagon. Ač by chtěl být profesionálním zápasníkem MMA, studuje vysokou školu veterinární a už nyní se zaučuje v ordinaci otce. S ním se baví o zápasech velmi často, dokonce i nad operačním stolem.

Máte za sebou natáčení show Oktagon. Jaké z toho máte dojmy?
„Dojmy jsou jednoznačně kladné. I když samozřejmě, někde na sociálních sítích se najdou komentáře typu, proč zrovna já a celkově takový výběr zápasníků. Nikdy se člověk nezavděčí všem. Výběr byl, jaký byl. Možná velmi překvapivý. Myslím ale, že jsme udělali dobrý výsledek. A musím říct, že samotné natáčení bylo super. Jsem ještě studentem a tohle byly moje nejlepší prázdniny.“

Co pro vás znamenalo, že na první souboj, do kterého jste měl nastoupit, nedošlo?
„Byl jsem z toho samozřejmě hrozně zklamaný. Hlavně mě to stálo psychické úsilí. Byl jsem připravený, že tam přijdu a udělám nejlepší zápas v dosavadním životě. A najednou nic. Jako by se mi zhroutil svět.“

Studujete vysokou školu, veterinářskou. Chtěl jste jít ve stopách otce?
„Ano. A chtěl jsem dělat něco, kde je vidět odvedená práce. Ne třeba psychologii, nebo něco podobného. Nejvíc se mi na tom líbí asi chirurgie. Je to spojení manuální zručnosti a znalostí.“

U toho ale hodně potřebujete ruce, a ty si můžete v kleci snadno zranit.
„Asi si dostatečně neuvědomuji ty důsledky, které mohou nastat.“ (směje se)

Raška a jeho vypracované tělo

• 
• 
• 
• 5 zobrazit galerii

Čím byste chtěl být víc, doktorem, nebo zápasníkem?
„No, špatně se mi to říká třeba před rodiči, ale samozřejmě, že bych chtěl být nejraději jen zápasníkem.“

A jaký názor má na zápasení váš otec, lékař?
„Ze začátku se mu to nelíbilo. Ale postupem času se stal fanouškem. Sleduje na Youtube zápasy UFC. Každým dnem mě v tomhle překvapuje víc a víc. Už dokáže dokonce říci, kdo je dobrý v postoji, kdo na zemi…“

Takže se třeba při operaci bavíte o vaší disciplíně?
„Řekl bych, že už při operacích neřešíme nic jiného. (usmívá se) Jak mi jde příprava a podobně. Někdy mě sice až štve, že řeším celý den jen MMA, ale s tátou mě to baví pořád a není nic lepšího, než když zápasy sleduji právě s ním. A celá rodina se mému sportu přizpůsobila. Snaží se třeba, aby mi nedělali pasti v dietě. Když držím dietu já, tak všichni. To je super.“

Mamince to tedy taky nevadí?
„Už ne. Bývalo to horší. Co jí vadí, jsou vizuální projevy. Když jsem se třeba vrátil s nateklým uchem, to nesla špatně. Modřina jí třeba nevadí, ale cokoliv, co by mohlo nějak zůstat, ano. A ještě musím říct, že úplně super to berou babička s dědou.“

Fakt?
„Jo jo. A vždycky když zápasím v Brně, babička mi nachystá palačinky, abych se nacukroval po vážení. Babička je udělá, mamka mi je přiveze. Takže rodinná podpora úplně na jedničku.

Proč jste si vybral MMA jako svůj sport?
„Protože to pro mě znamená volnost. Člověk je v kleci sám za sebe. A nejsou tam okolnosti jako, mám špatný kopačky, dneska klouzal trávník, blbě odskakuje puk od ledu. Tam takové kecy a výmluvy nejsou. Klouže to oběma stejně. No a jedná se o nejčistší a možný boj, jaký může být.“

Máte tedy boj v krvi.
„Jo. Bude to znít možná perverzně, ale baví mě, i když to bolí. (směje se) Co bolí, to sílí. Neříkám, že mám rád násilí. V nějakém slova smyslu možná jo, ale nějak to ke mně zkrátka patří. Stejně jako dravost.“