Závodění. Z činnosti, která ho dříve tak naplňovala, se mu tvrdě vytratila esence radosti. Najde ji Martin Semerád znovu? To není vůbec jisté… „Musím dělat postupné kroky. Ale úplně se odtrhnout od rally nejde. Nebylo by to fér,“ dodal Semerád (22), který v polovině července havaroval na Rally Bohemia do stromu a jeho navigátor Bohuslav Ceplecha nehodu nepřežil.
Věnoval se škole, přítelkyni a kurzům sportovní jízdy. Po několika měsících brzy zasedne za volant soutěžního vozu. A to 18. listopadu v rámci exhibičního závodu Setkání mistrů v Sosnové u České Lípy, které se pojede jako memoriál Bohuslava Ceplechy. V rozhovoru, který vyšel v sobotním vydání deníku Sport, mluví talentovaný pilot o možném návratu na rychlostní zkoušky, českých rally soutěžích a o situaci ve WRC.
Těšíte se na okamžik až budete znovu řídit závodní speciál mitsubishi?
„Těšení není správným slovem, rally mi totiž do této chvíle moc nechyběla. Je to první krok k pokusu o návrat. Pojede se v Sosnové na uzavřeném okruhu, nemůže se nic zásadního stát. Relativně se těším. Jenže nebude to jednoduché, nechci být za velkou atrakci. Druhým krokem bude v prosinci Pražský rallysprint.“
Takže vám vůbec nescházelo být na rychlostních zkouškách a řídit vůz?
„Určitě ne. Kolem sportu se však pohybuju. Snažím se pomáhat Martinu Hudcovi, který si vypůjčil naše auto a zbytek sezony odjel místo mě. Byl jsem se podívat na závodech, ale ruce mě nesvrběly. Spíše mi to prostředí nebylo moc příjemné. Není jisté, zda mě rally opět začne bavit. Ani nevím, co budu v příštím roce dělat, jestli se chci k závodění vrátit.“
Dokážete si představit život bez rally?
„Asi ano. Díky zmiňovaným kurzům jsem stále v prostředí automobilů, a zatím mě baví předávat zájemcům své doposud nabyté zkušenosti. Dále bych se mohl více zapojit do vedení našeho týmu, zůstat tak u sportu v trošku jiné pozici. Zatím je příliš brzy na to, abych mohl říci, že bez toho nemůžu žít. Ale odtrhnout se úplně nejde. Nebylo by to fér. Musím myslet na to, že to celé, co jsme s Bohoušem a naším týmem vytvářeli, by mělo mít smysl.“
O domácím rallyovém mistrovství se říká, že je oproti světovým podnikům nebezpečnější. Je to pravda?
„Já jsem to tvrdil vždycky, když se mě někdo na toto srovnání vyptával. Zdejší tratě jsou nebezpečné – extrémně rychlé, rozskákané, úzké. Navíc se jede na nekvalitním asfaltu a u cest je hodně stromů. Je to však daň za to, že se u nás dá najít jen málo technických úseků.“
Přitom zabezpečení rally soutěží je v Česku dobré…
„Ano, souhlasím. Ve světě jsou diváci opilí, neukáznění a pohybují se v těsné blízkosti aut, asi zázrakem se tam problémy nedějí. Když vůz u nás vylétne ven, může se dostat kamkoliv. Navíc šotolina je o dost bezpečnější povrch, auto je na něm relativně pod kontrolou, dost úzce to s tím souvisí. V Česku je prostě málo kvalitních tratí. Pořadatelů si cením, respektuji je. Nesnaží se schválně vybírat hloupé úseky, oni taky leckdy nemají jinou možnost. Je to prostě dáno charakterem a stavem vozovek.“
Od příštího roku by mělo přibýt více retardérů, aby se rychlost zpomalila. Souhlasíte s tímto krokem?
„K tomu nemám vůbec nic. Pořadatelé by se však měli zamyslet a postavit je tam, kde to má smysl. Například ne ve výjezdu z vesnice, ale právě v nájezdu do ní. Neříkám nic, co by se už nevědělo, ale stejně se občas člověk diví. Bude to o rozumných myšlenkách. Zde by také mohla pomoci Asociace jezdců rally, která může poradit, vybrat vhodná místa. Je to jedna možnost, jak české tratě zpomalit. Ale relativní. Dnešní vozy dokáží vyvinout na stopadesáti metrech rychlost 150 km/h.“
Navrhnul byste ještě něco vy pro lepší bezpečnost…
„Těžko říci. Většina věcí, které se staly, byly velké neštěstí. Občas za to nemohl někdo nést zodpovědnost, těžce se pak hledá východisko, poučení. Dojde-li v rally k něčemu, co skončí takhle definitivně, je to vždycky soubor jedné příčiny a mnoha nešťastných okolností, které se musí potkat v jednom okamžiku. Nikdy to není jen z jednoho důvodu – a naše bouračka je na tom stejně. Na Barum Rally byla nehoda Václava Kopáčka, při níž zemřel po výjezdu jeho auta z tratě jeden divák, opravdu smolná, ale také měla mnoho kdyby. Retardéry jsou dobrým krokem, ale řešení všech problémů to není.“
Jaký je váš názor na součastný stav světové rally WRC, kde odchází tovární tým Ford a v budoucnu možná i Citroën?
„Odchod Fordu je nepříjemný, ale spekulovalo se o něm už loni. Malcom Wilson byl jistě na takovou eventualitu připravený a dle jeho prohlášení budeme vozy z M-Sportu vídat na tratích MS dále, takže se nestane nic zásadního. Jiné automobilky by měly do rally sportu zase přicházet. Právě vstup Volkswagenu by mohl rally trošku posunout, německá továrna dělá všechno na sto procent, bude chtít vyhrávat. Můžeme očekávat lehký vzestup.“
Vy jste nebo byl tovární pilot Lotusu. Jak to s tímto angažmá v současné chvíli vypadá?
„Projekt se zastavil ještě dřív než začal. Došlo k problémům, změnil se majitel samotné továrny Lotusu. Vše se lehce zamrazilo, ne-li úplně zastavilo. Jejich nový speciál určený pro rally jsem viděl pouze jezdit, neřídil jsem ho.“
A nechtěl byste se stát továrním pilotem v rally. Vždyť do WRC má přijít také Hyundai?
„V tuhle chvíli mi přijde úsměvné se zamýšlet nad tím, jestli bych chtěl nějakou sedačku v továrním týmu. Teď budu rád, když najdu chuť vůbec závodit. Žiju nyní jiný život, motorsport beru s rezervou, ale nevylučuji, že jednou opět budu mít chuť vítězit, nejen proto, že to bylo to, co nás s Bohoušem spojovalo.“
