PŘÍMO ZE SOČI | Už druhou medaili získal na olympijských hrách v Soči biatlonista Ondřej Moravec. V závodě s hromadným startem si dojel pro bronz, který pro něj měl cenu zlata. „Na víc jsem neměl,“ přiznal muž, kterému lékaři v deseti letech řekli, že už nikdy nesmí sportovat.
„Paráda. Je to jako zlato. Zase čtyři nuly, ale na víc jsem neměl. Na trati to chvílemi vypadalo, že polevujou, ale jak vyjeli z poslední střelby, bylo mi jasné, že Emil celý závod taktizoval,“ popisoval Moravec v cíli rozhodující okamžiky. Definitivní potvrzení další medaile přišlo na poslední střelecké položce, kam dojela vedoucí skupinka čtyř závodníků.
Jak jste se cítil před čtvrtou střelbou?
„Dobře. Dneska jsem měl ten den, kdy jsem věděl, že to tam dám. Fakt jsem střílel naprosto v klidu. Říkal Ondra (trenér Rybář), že to byly téměř samý ležáky (rozměrově menší středy terče pro střelbu vleže). Nepřišlo mi zvláštní, že střílím na jedničce (stanoviště č. 1 pro vedoucího závodníka) na olympiádě. Nebyl jsem vůbec nervózní.“
Ve stoje jste střílel trochu pomaleji, bylo to na jistotu?
„Samozřejmě že tu poslední tam minout, to by byla chyba. Kdybych to tam nakropil, tak by to nebyly ležáky. Ale to nemělo význam, věděl jsem, že Svendsen taky neriskoval. Byli jsme tam čtyři, první vystřelil Fourcade strašně rychle, asi chtěl Svendsena znervóznět. Nepovedlo se mu to.
Vás znervóznit nechtěl?
„Určitě, ale se mnou by stejně zamet. To bylo mířený jemu. Myslím, že on to trochu zariskoval, ale to k tomu patří. Emil střílel na jistotu, taktizoval, jel velice úsporně a věděl, že je na tom dobře. Pak nastoupil a možná byl překvapený, že s ním Fourcade jel. Ale v cílové rovince je silný.“
Nemyslel jste ani chvíli na zlato?
„Když jsem jel chvíli vepředu, tak jsem si říkal, že by mohli vytuhnout, ale až tak úplně naivní jsem nebyl. Věděl jsem od začátku, že jsou na tom dobře, že skončím třetí.“
Jak moc těžké bylo srovnat se s dvěma dny odkládání závodu?
„To nebylo nic pro mě, bylo to fakt na hlavu. Dneska už to vypadalo dobře. Sice když jsme přijeli, tak to tady fouklo nějakou mlhu, ale posunuli to jen o 15 minut. A závod byl regulérní. Sice těžký, to teda jo, ale vidět bylo dobře a nefoukalo.
Jaké jste měl pocity v cílové rovince?
„Podobné jako ve stíhačce, taky jsem dojížděl na jasné pozici, s tím už se nedalo nic dělat. Takže pro mě neskutečné zážitky.“
